| |||
Jídelna Nikdo konkrétní Den jsem nestrávil zrovna příliš produktivně. Ale nakonec jsem na škole první den, takže povinnou účast na hodinách jsem nějak prospal s cílem jít prozkoumat školní pozemky. Ale nakonec nebylo příliš moc co prohledávat. Není to tolik odlišné od sídla, ve kterém jsem strávil pár "pěkných" let života. Polehávám a dokonce jsem si našel chvilku na zdřímnutí si. Nakonec spát přes den se ve společnosti upírů naučíte dost rychle. Probudím se přesně o pět vteřin dříve, než by mě měl vzbudit gong. Takže hluk, který vydal, mému neprobuzenému stavu příliš nepřidal. Ustrojím se, vlasy nechám rozhozené do klasické černé hřívy a zamířím směrem do jídelny. Po vstupu zamířím kolem sedícím studentů na druhou stranu, která zeje prázdnotou. To mi vyhovuje, budu tak moct lépe pozorovat ostatní. Ne že bych úplně nestál o společnost, ale poznat ostatní také může přinést určitou zábavu. Třeba se tady bude dít i něco jiného, než běžné tlachání mezi studenty a "ranní řeči" u učitelského stolu, který také není úplně zaplněný. S výstavbou jídelny se nikdo příliš neobtěžoval. Na podlaze by si skoro někdo mohl vymknout kotník. Možná proto zvolili i kruhový tvar a stůl, aby se nekýval. napadne mne pobaveně. |
| |||
jídelna Leo Podívám se na kluka, kerý zase usíná, vezmu ho za límec a zatřesu si s ním. "Vzbuď se!" křiknu a sednu si na stůl před ním, do ruky si vezmu jedno stehno králíka a začnu ho žvýkat a jíst. "Víš - to že jsem malý neznamená, že nejsem nebezpečný - všichni se zaměří na tebe a ne na mně co dělám, já se zmenším do malého jedovatého pavoučka, přiblížím se a kousnu ho a on je ochromený a ty můžeš utéct." pokrčím rameny. "Tak co na tom ještě nechápeš?" zeptám se s úsměvem a znovu si kousnu do stehna. "Ovšem otázka je jedna - co mi dáš za ochranu?" přimhouřím oči a podívám se na něho zblízka. "A rovnou ti oznamuji - jestli jsi úchyl jako většina tady, nezapomeň, že jsem dítě a sex s dítětem je zakázané a myslím, že většina osazenstva by se nasrala... takže jak bys mi zaplatil?" zeptám se s andělským úsměvem. |
| |||
Jídelna Colten Pomalinku se mi začíná probírat mozek z růžové vaty. „Do zvířat?“ Velmi pomalinku. „Nechytí?“ Nechápu, proč se vlastně usmívá. „Jo, jasně, když tě nikdo nechytí.“ Něco mi na tom nehraje. A jo, už vim. „Ale to neznamená, že zvládneš ochránit mě.“ Zase se mi začnou klížit očka. |
| |||
Jídelna Leo "Větší?" zamrkám nechápavě. "Umím se přeměnit do zvířat!" zajásám a vyskočím na židli a usmívám se na něho. "Navíc mě nikdo neublíží a nechytí, ale já je vždycky chytnu!" zašeptám a mrknu na něho. "Víš..." Usměji se o to radostněji. "Navíc - jsem tu déle než ty a ještě mi nezkřivili ani vlásek na hlavě." řeknu s úsměvem. |
| |||
Jídelna Colten Pořád to opakuje dokola a mě to pořád neleze do hlavy. Nakonec i šmátnu kolem něj, jako bych hledal někoho většího. Nedostatek spánku zjevně způsobuje halucinace. "Většího?" Rozhlédnu se kolem a pokusím se si představit, že by tu byl někdo, kdo by mi snad časem nemusel chtít ublížit. "Já... nechci... no nechci tě... urazit... ale... co vlastně umíš? Můžeš bejt větší?" |
doba vygenerování stránky: 1.4461719989777 sekund