| |||
Pozemky - pokoj - jídelna Dan, Felda, možná spolubydlící Dlouho si povídáme s Dan a kujeme pikle, než se vydá na další průzkum, nebo spát. Co já vím. Každopádně jí dobrou noc (nebo den?) popřeji. Když odejde, Felda ožije a tak si povídáme, pak se dojdeme projít. Když vysvitne slunko, chvíli se vyhřívám, ale začnu usínat, takže se vydám na pokoj. Felda capká za mnou. Vlepím mu pořádnou pusu na dobrou noc a pak mě něco napadne, odběhnu do společenky a přinesu mu obrovskej pohodlnej huňatej polštář. A se slovy, když stejně nedáš jinak a hodláš tu kempit, mu ho předám. Pak zapluju dovnitř, shodím ze sebe kalhoty, boty, měním si spodky a triko a upadnu do postele. Pokud tam nikdo není, tak zhasnu a sundám si brýle. Pokud tam někdo ze spolubydlících je, pokynu jim hlavou a brýle si nechám. Pokud byla tma a někdo tam spal, nechávám tmu celou dobu. Zazní gong. Škubnu sebou, ale už jsem si celkem zvykla, takže nic není kamenné. Navíc už je tma. Z širokým zíváním popřeji ráno každému kdo tam je a zaberu koupelnu. Natáhnu na sebe kalhoty, zašněruju se do bot a vyrazím na chodbu. "Brýtro," usměji se na Feldu. Předpokládám, že už je vzhůru. "Snídaně?" navrhnu a vyrazím do jídelny. Tam si všimnu Dan. Vyrazím směrem k ní, ať si Felda myslí co chce. "Yo! Jak jsi se vyspala?" zeptám se jí a usadím se vedle ní. Znovu široce zazívám a přitáhnu se nějaké maso. Potom, co ho do sebe naházím, najdu mističku s kostičkama masa a začnu krmit hádky. |
| |||
Pokoj, bezesná noc a jídelna Jigme, Artemis Až dlouho do dne sedím venku a upřímě doufám, že sem nikdo z těch divných tvorů nezavítá. Nakonec se mi už moc začnou zavírat oči a já zamířím na pokoj. Zůstanu poněkud v šoku, když ve dveřích zjistím, co se mnou má obývat jednu místnost. Bez dechu se začnu přesouvat kolem zdi a snažím se neudělat nejmenší šelest, což mi ale zkazí nějaký blázen, který se hlaholivě představí. "Leo." Špitnu neslyšně na jeho asi představení se a zůstanu stát u zdi co nejdále od toho tvora a magora. No nevím, kdo by se tu odvážil usnout, ale já to teda rozhodně nebudu. Po několika miléniích se konečně ozve gong a já vystřelím jako z praku k jídelně, kdy by už měli být nějací profesoři. Usadím se co nejblíž u jejich stolu a jakmile někoho z nich bezpečně identifikuju, hlava mi bouchne o stůl, jak po probdělé noci okamžitě usnu. Po zbytek snídaně je všem odpovědí pouze tlumené pochrupování z talíře vloček. |
| |||
Pokoj - pozemky Celou dobu od té doby co jsem přišla na pokoj, jsem neotevřela oko. Jestli se tam někdo mihnul nebo ne, to mi bylo úplně jedno, spala jsem tvrdě. Pak zazněl gong. Gong. Otevřela jsem jedno oko a mohutně zazívala. Protáhla jsem se a zamžourala okolo sebe. Tohle není moje jeskyně. Vlastně mě poslali do školy. Sinead se chovala jako štěně. Ten týpek mi něco udělal. Jak mi postupně docházelo, co se stalo, vrkot se probouzel v mém hrdle. Zvedla jsem se, proměnila se a hrdě prošla školou. Všechny jsem ignorovala a můj povýšený výraz mluvil za vše. Vyšla jsem ven na pozemky a hledala tu jednu jedinou bytost. Hned jak jsem jí našla, jsem se proměnila do dračí podoby. Vyskočila jsem do vzduchu a pozemky otřáslo mé vzteklé zařvání. Zaměřila jsem to zlaté klubíčko a přistála kus od ní. Sinead! Křikla jsem, abych jí vzbudila, pokud už vzhůru nebyla. Myslím, že je načase, abys mi vysvětlila, co se to tady děje. |
| |||
Jídelna Artemis, Danielle a pak cvrkot kolem Pokec s mládětem byl supr, ale nakonec jsem se vyrazil ubytovat. Budu mít víc práce než jsem čekal ale slyšel jsem, že se změnil léčitel. No snad tenhle bude více naslouchat potřebám svých pacientů. Dopadli jsme do postelí. Ani nevím jestli spal, ale měl by - čeká ho spousta práce s přípravou předmětů. Když zazněl gong, v klidu jsem se po noci zkulturnil, a vyrazil na snídani. Cestou jsem trochu přezíravě zakroutil hlavou nad klučinou, který po zdolání schodů vypadal na infarkt, ale pravděpodobně to bude podle vzhledu čaroděj, tak zatím nebudeme moc rejt. Beze spěchu se usadím u učitelského stolu, naliju si silnou kávu a něco do ní přikápnu. Ne moc, ne málo. Přes okraj šálku sleduji šrumot v jídelně. Když si všimnu modré dívky, lusknu prsty a její úbor se změní na mnohem zakrývajícnější. |
| |||
Flákání - pokoj - jídelna spolubydlící, všichni které potkám Poslední co si vybuju je, že přestávám cítit dlaně a že nějak ztrácím půdu pod nohama. Potom se najednou budím v náručí démona, brní mě dlaně, poblíž je chodící kytka a následně letím k zemi. Syknul jsem, když jsem si narazil kostrč, ale hned stojím na nohou. Zamrkám, zakoktám pár písmenek, pak zrudnu a radši hodně rychle vypadnu. Šel jsem se projít, protože jsem potřeboval srovnat myšlenky. Honily se mi splašené sem a tam, takže jsem to nakonec vzdal a rozhodl se, že to zaspím. Vyrazil jsem na pokoj. Byl tam nějaký kluk, co měl náladu se socializovat. Na mě toho bylo dneska ale až moc. Odsvlíkl jsem se a svalil se na břicho na postel. Něco jsem zabručel na dobrou noc a usnul. Nevnímal jsem až do rána, kdy se o mé vzbuzení pokoušel gong. Věděl jsem, že hodinu mám až od sedmi, tak jsem nikam nespěchal. V klidu jsem nechal vypadnout ty dva... Heh, kdy přišel ten druhý...? Nevadí. A pak zabral koupelny. Navlékl se zpět do toho oblečení, upravil se a teprve po nějaké té době vyrazil na jídlo. Volným krokem jsem došel do jídelny. Už tady někdo byl, tak jsem se usadil někam naproti učitelskému stolu a rozhlédl se. Našel jsem něco co vypadalo poživatelně a zkusil to. No jídlo tu zlé není. |
| |||
Do pokoje, společenka, jídelna "Chceš aby to vybavení bylo v pořádku a mohla jsi se spojit s domovem nebo ne?" zeptám se jí jen na její remcání. Dívka odejde, tak jen pokrčím rameny. Moc společenští tvorové tu zatím nejsou. Vyrazíme po schodech dolů. Nejdříve do společenky čarodějů, protože jsem si nějak nedovedl představit, že to tady budu stěhovat sám. Daly mi ty zavazadla zabrat a to jsem je jen přenášel přes dvě místnosti. "Díky, tak zítra, nezapomeň poreferovat o svých spolubydlících," pokynu na rozloučenou Kab a jdu pospojovat ty svoje přístroje. Zaberu volnou postel v pokoji a kolem ní udělám malou počítačovou centrálu. Napojím se přes skřítkovské satelity a pošlu rodičům e-mail, že jsem v pohodě, že je to tu super a že zavolám až budu moct. To by mohlo stačit. Potom jsem teprve začal věnovat pozornost svému okolí. Dvě postele. Hmmm. Takže dva potenciální objekty na bližší prozkoumání. Prošel jsem si společenku, abych věděl co tu je a pak se vrátil na pokoj trochu si odfrknout, dokud jsem tu sám. Jakmile vrzly dveře, probral jsem se. Zamrkal jsem a protřel si oči. Zdá se mi to? Že já ještě spím... Na pokoj vkročil regulérní démon. Křídla, rohy a tak. A to jsem měl dojem, že v naší koleji budou jen lidi co to umí s magií. Zazubím se. Pozdravím, ale démon mi jen mávne a jde spát. Heh, tak to moc výživný rozhovor nebyl. Ale teď asi neusnu. Posadím se na postel a když se ten tvor nedívá, pozoruju ho. Po chvíli si vezmu diář a začnu si črtat jeho podobu a psát si k tomu poznámky v gnómštině. Předpokládám, že tak tady nikdo neumí. Potom do pokoje vkročí kluk. A vypadá normálně! Super. Zvednu se z postele a přejdu k němu. "Ahoj, Artemis, teď jsem nastoupil," představím se, když zůstane stát ve dveřích. Chudák vypadá dost šokovaně naším spolubydlícím. A to už stihnul usnout. Když jsem si jistý, že démon tvrdě spí, přiblížím se k němu a do notesu si načrtnu pár detailů. Zazubím se na Lea, když vypadá, že každou chvíli bude skákat oknem. Přečkáme den. Prostě ve dne nemůžu usnout, nejsem na to tak nějak zvyklý. Navíc, kdo by spal, když se mu hlavou honí tolik myšlenek. Můj bázlivý kolega zmizí hned, jak se ozve gong. Já navštívím koupelnu a vypadnu hned po něm. Dojdu před jídelnu, kde se vydýchám. Tohle mi nedělejte. Musí být ta škola tak veliká? Hned jak vkročím do jídelny, všimnu si obou osob. Zamávám na Lea, ale vyrazím ke Kab. "Dobré ráno. Nevím jak ty, ale já toho moc nenaspal. Co ty? Co spolubydlící?" Usadím se a rozhlédnu se po té hostině. No, vypadá to skoro jak snídaně, když se Fowlové snaží udělat dojem na návštěvu. |
| |||
Pozemky - pokoj - jídelna Tak nějak okolí Se zájmem ještě chvíli studuju a tahám informace z Miko o objektech, o kterých jsme se bavili, a pak si dělám srandu z blechatce. nicméně mi to nevydrží moc dlouho, protože se tváří jenom jako koule chlupů a to pak není žádná sranda. Nakonec začne svítat a já se s tou podivnou dvojkou rozloučím a zamířím pryč. Když dorazím do pokoje, ještě tam nikdo není, a když přijde moje spolubydlící, už dávno spím jako špalek. Přeci jen jsem dneska v podstatě neodpočívala. Za mohutného zívání a protahování se ráno rozcuchaná a ve svojí podobě posadím na posteli. Opodál se šlechtí nějaká kobyla, ale nevšímá si mě, tak jen mávnu, kdyby na mě náhodou koukla a s dalším zíváním a drbáním se ve vlasech se začnu jakš takš oblíkat. Jediné co najdu je modrý župánek, tak si ho obléknu a na snídani vyrazím pouze v něm. Co jsem tak viděla, nahota se tu zas až tak neřeší, já oblečená jsem a kdyby, tak stále mohu použít svoje iluze. "Brou chuť." Zabručím když vlezu do jídelny a usadím se na nejbližší volné místo. Okamžitě najdu to nejsladší v dosahu a začnu se tím živit. |
| |||
Od ředitelny do společenky na jídlo a hodinu Artemis a všichni kdo nás potkávají Jenom zavrčím a podívám se na Artemise, jak se mnou vyšel ven a kontroluje moje vaky, jen si založím ruce na hrudník a povzdychnu si. "Připadám si jako taxík a kufr zároveň." postěžuji si jenom a pokynu hlavou k dívce, kterou zdravil. Když už je konečně hotov, rozejdu se zdráhavě zpátky ke schodům a slézám dolů. "Nenávidím ho." šeptám si stále dokola a pomalounku slézám dolů. Když už konečně dojdeme do společenské místnosti jen ze sebe konečně sundám zavazadla a začnu je připojovat a dávat na jedno místo. "Ráno bychom měli zavolat rodině, dneska musíme minimálně poslat e-mail, aby se o nás nebáli a nechali nás na pokoji." řeknu a dokončuji spojování drátků, napíšu a odešlu e-mail a jdu na večeři, poté do postele a jsem zvědava co se zítra dozvím na hodině. Natož, že jsem nečekala nějaký gong, tak to jde, lekla jsem se, ale hold si budu muset zvykat. "Jestli se tohle dozví táta - jsem mrtvá..." zašeptám si spíše pro sebe a připravím se, učesat se, lépe si obléci lidskou část a poté vyrazit na jídlo. Sejdu se s Artemisem. "Ahoj, tak co? Jak se ti spalo s příšerkami?" zeptám se a mířím dolů do jídelny, jsem docela hladová. |
doba vygenerování stránky: 1.1666309833527 sekund