| |||
U jezera - chobotnatka zatápí Dcerušky, Sinead, Venge, Chobotnatka aka skoro manželka No jasně, asi na tom nejsem zase tak špatně... ALe před půl staletí zdrhat sám před všudypřítomnými lidmi, kteří vás chtějí rozpitvat na malé kousíčky? Tedy hned po tom, co vás budou mučit a zjišťovat, co na vás platí? Nah... Začali mne svědit šupinky a když jsem si vyslechl slova chobotnatky, mírně jsem sklopil hlavu. Co jsem měl asi tak dělat? A pak jsem jí zase srovnal a napřímil. "To sice jo ale zase takové máslo nejsem. Zvláště teď.." proběhne mi přes ruku a v blánách mezi prsty se ztratí několik modrých jiskřiček. Což mi připomíná... meditace. Pořád nebyl čas na to, promluvit si se svým vnitřním já, to musím napravit, jakmile se nějak.. "vyřeší" tohle. Nijak už jsem se slovům chobotnatky nebránil, vlastně měla docela pravdu. A i když mi stále běhá mráz po zádech... Což je docela ironické... Vlastně jí i docela chápu. I když to bylo hnusné... Pár myšlenek varovných by třeba i stačilo sakra. Za to Venge a pak dcerušky, to byl teď problém. Otočil jsem se k němu a zadíval se na něj. "Prosil jsem tě, aby jsi si prohlédl školu. Varoval jsem tě výslovně, aby jsi si na tu mořskou pannu dal pozor.." povzdechl jsem si. "Čekal jsem.. DOufal jsem, že si dáš pozor. A nevím, co teď budeme dělat. Spíš pociťuji strach z toho, co bude, nikoli zklamání." Taky se otočí jedna z dcerušek. "Jak jsem řekl, prcku," cvrnknu prstem a před Kil se objeví malá sněhová koulička, která se rozprskne kolem. A mezitím se tu objeví i Sinead... Tak tohle mi ještě scházelo, teď klesnu u ní ještě více... Otočil jsem k ní svůj zrak hned po tom, co matička chobotnatka vyslovila ta slova a sledovala, jak se budu snažit vykroutit. Myšlenky jsem zaměřil jen pro zlatou. "Já... Řeším trochu problém s mládeží..." jsou krapet roztřesené, nebyly to jen slova, měl jsem strach a když se objevila přímo u nás, ještě vzrostl. "Ale, to vyřeším..." Všiml jsem si, že je v takovém.. uvolněnějším postoji, ani její myšlenky nebyly tak.. tvrdé a chladné jako vždy. To nahrazovala teď matička chobotnatka. |
| |||
U jezera blb, další drak, syn, dcery Pustí v čas toho strašpytla, poté se zastaví a podívá se na něho. "Sám?" uchechtne se. "Já jsem poslední ze svého národa, proto se ukrývám v tomto jezeru - najít dobrý genetický materiál, který by byl vhodný s mými vajíčky bylo skoro - nemožné. A musela jsem to udělat rychle - v této škole se neustále umírá a nemohla jsem riskovat, že ty zemřeš dříve, než se spojíme." řekne ledově. Poté se lehce naježí, když řekne o Vengem. Podívá se na své dcery a znovu se podívá na draka. Je velice zvědavá co na tohle řekne, založí si ruce na hrudníku a čeká. Nakonec k nám přijde i další dračice, pohlédnu na ní a pokrčím s pár chapadly. "Ale, rodinná drama, otec přiznal, že nevěří svým vlastním dětí a udělal si u nich ostudu. Jen si sedni a bav se nad tím, jak se bude pokoušet marně se z toho vyvlíknout." |
| |||
U jezera papa, já a já, matinka, bratr "Jo! Umyj se!" řeknu na sestru a uhnu ji znovu se smíchem. Pak se zarazím a podívám se na tatínka. "Ty se bojíš mámi?" zeptám se a sesmutním. "A jsi zklamaný s Vengína - a to i nás" zeptám se opatrně. |
doba vygenerování stránky: 1.7589559555054 sekund