| |||
U jezera Venge, Kil, Taťka, Mamka Taťka tedy zřejmě nepatří k nejšikovnějším tvorům kolem. Alespoň podle té zdi, co sejmul. Potěšeně jsem vypískla dosti vysokým hláskem, když vzlédnul, a náruživě se přitiskla tváří k jeho druhému oku, takže letěl v podstatě poslepu. Jeho přistání mě málem odhodilo, ale to bych nebyla dcera svojí matky. Na druhou stranu když mě posmrkal, odlétla jsem jak papír. Chvilku jsem zírala, co to na mě je a pak jsem se rozeběhla opatlat svoji sestřičku a bráchu. „Fů!!!!!!!!!! Zombie chobotničkýýýýýýýý!!!!!!!!!“ Ječím, zatímco běžím k nim a z ruček a oblečení mi opadává sliz. |
| |||
Vyhlídka - Ošetřovna Jigme, Rubus, studenti a kdo mě potká nebo se pokusí zastavit Zklamaně konstatuju, že na tohle jsem asi krátký, když mladík odmítá projevit byť i nepatrný záchvěv vědomí. Naštěstí alespoň dýchá. Opatrně ho zvednu do náruče a musím se překvapeně rozkročit, jak mi najednou připadá těžký. Zamračím se a radši se tím teď nezabývám. Rozhodným krokem vykročím směrem k ošetřovně. Cestou nervózně poslouchám každý zvuk a pokud se nějaký přiblíží, rychle zvolím jinou cestu nebo se uhnu a nechám ho projít, jen abych nemusel nikoho potkat. Když se dostanu ke dveřím ošetřovny, opatrně jeho nohama zaklepám na dveře. Že by se mi je podařilo otevřít aniž bych ho složil na zem, to pochybuju a nejsem si jistý, jak bych ho potom znovu zvedal. |
doba vygenerování stránky: 1.3429708480835 sekund