| |||
Jezero syn, dcery, idiot a má maličkost Chobotnice více vylezla, pohladila synka po jeho hlavičce a nakonec se na chvíli stáhla zpátky do jezera. Najednou po delší chvíli se chapadla znovu vynořila na povrch, chytla Gerira a začala ho topit - což u něho moc nejde. Ale bylo mu špatně, jak ho neustále tahala nahoru nad hladinu a poté pod hladinu. Ano, měla vztek, nakonec ho odhodila na kameny a stáhla se. Po chvíli se z vody vynořila větší žena, měla místo nohou chapadla a její kůže byla částečně šupinatá. Došla ke Gerirrovi a lehce zavrčela, jedno z jejích chapadel si ho přitáhla blíže k sobě. Pohlédla mu chladně do očí. "Co jsi to dovolil ty hlupáku." zavrčela a pustila ho. Jen pár přehozených chapadel a byla u svého syna, je o dobrých 4 hlavy větší než on. "Synku - studium je důležité - ale i nová generace, nás už není mnoho. A přesto - musíme myslet na budoucnost - s další generací můžeme si navrátit naše dědictví - naši zem." řekne s úsměvem a vezme jedno z tvých chapadel a prohlídne si ho. "Jsi jiný než ostatní mé děti, tvá generace by mohla být stejně vyjímečná jako ty. S tvou generací můžeme napravit křivdy, které nám byly přičítáni." řekne a pohlédne ti do tvých očí. "Víš co máš dělat." řekne jednoduše, poté se otočí k dcerám. "Umýt a nefňukat." nakáže, poté se znovu přesune k drakovi. "Tvůj genetický potenciál byl dobrý, ale jako bytost jsi - ubohý." řekne jednoduše a chladně "- kdyby jsi byl k čemu, ohlídal by sis jediného ze svých potomků. Ano - jsem matka, ale mám mnoho dalších na koho musím dohlédnout - a doufala jsem - že aspoň jednoho z nich by jsi mohl ohlídat - zklamal jsi mě. Ale co jsem mohla čekat od tebe, že?" řekne zhnuseně a podívá se na všechny. Je půvabná, ale přitom hrozivá. |
| |||
Jezero bratr, sestra, papá a mamá Dívám se jak se všichni jsou veselí, taťka si vymýchal málem držku v kameník a použil mou sestru jako kapesník? Je celá od slizu a jde ke mně. "Fuj!" křiknu a schovám se za bratrem. "Běž ode mně dál, určitě je to nakažený a má to v sobě bacili!" řeknu a dívám se na mámu. "Že mám pravdu!" křiknu, ale stále sleduji sestru jedním očkem. Ne - nepůjdu za ní. |
| |||
Chodba Jožin O čem to sakra žvaní?! Já mu nic nerozumím... Chce se mi brečet, jsem zkroušený do malé kuličky jen z toho, že mu moc nerozumím a je takovej - velkej... "No - umím číst." řeknu a ustoupím od něho o krok dál, zvlášť, když se sehne. "Chceš - někam jít? Něco ukázat?" zeptám se opatrně a zakručí mi v břiše, dostanu výborný nápad. "Máš hlad?!" rozzářím se jak sluníčko a vypadá to, že jsem na svůj strach z něho zapomněl. "Máme tu dobré jídlo, půjdeš se mnou? A nebo jdeš na nějakou hodinu?" |
doba vygenerování stránky: 1.5681331157684 sekund