| |||
Okraj lesa Tortun a pak už asi nikdo prozatím Zvedla jsem se na nohy, když liška velikosti dobrmana zase odběhla ke svému pánovi. Tedy, asi tak, nevím jak jinak tomu říkat, nevím co je zač a proč je vlastně tady. Jen vím, že se mne prozatím nepokusil zabít či podvést, jako ten vlkodlak. Taky mne ujistil, že pokud tady u hranic budu trávit více času, rozhodně narazím na více tvorečků. "Skvěle, alespoň něco když už sama dovnitř nemohu," přikývla jsem, nechala svou hůl přirostlou k zemi a udělala pár kroků k tomu muži a podrbala znovu tu lištičku. Na to se tu objevil ale ještě někdo a jak rychle se objevil, tak rychle oba zmizeli. "Děkuji, snad se ještě uvidíme, mějte se krásně," rozloučila jsem se s tím svým jemným hláskem a zase se otočila směrem k lesu a sedla vedle své hole. Opřela si ruce o nohy a zavřela očka. Co vím tak teď mám až do zítřka času dost a dost a společnost nevyžaduji, takže si mohu odpočinout. |
doba vygenerování stránky: 1.2426891326904 sekund