| |||
U mostu - jezero Tortun, Sem, okrajovo Gerrir gang Neřekl, že už se to nestane. Jsem ráda, že se mě snaží uklidnit, ale tohle mě skutečně hodně překvapilo a rozhodilo. Proměním se do dračí podoby, věnuju poslední pohled Tortunovi a varovný pohled kočce a vzlétnu. Pomalým, téměř líným tempem mávnu křídly a zakroužím kolem školy. Pak se mi do očí odrazí odlesk měsíce na hladině jezera a já se obrátím tím směrem. Všimnu si dole Gerrira a bandy kolem něho a lehce se mi zalesknou šupinky. Spokojeně si brouknu. Alespoň tady je všechno v pořádku. Kus od nich zamířím šipkou pod hladinu. Všimnu si stínu a elegantně se mu vyhnu dost daleko, než abych stín rušila, ať je to cokoli. Cítím, jak mi chladivá voda klouže přes šupiny a omývá blány křídel. Opatrně s nimi pod vodou mávnu, abych z křídel dostala poslední zbytečky prachu. Po chvíli se vynořím a otočím se na záda. Pomalu, pokud mi v tom nic nezabrání, doplavu ke břehu, kde se stočím na mělčině tak, aby mi hlava ležela na souši, ale tělo jsem měla pod vodou. |
| |||
Okraj lesa Tortun a pak už asi nikdo prozatím Zvedla jsem se na nohy, když liška velikosti dobrmana zase odběhla ke svému pánovi. Tedy, asi tak, nevím jak jinak tomu říkat, nevím co je zač a proč je vlastně tady. Jen vím, že se mne prozatím nepokusil zabít či podvést, jako ten vlkodlak. Taky mne ujistil, že pokud tady u hranic budu trávit více času, rozhodně narazím na více tvorečků. "Skvěle, alespoň něco když už sama dovnitř nemohu," přikývla jsem, nechala svou hůl přirostlou k zemi a udělala pár kroků k tomu muži a podrbala znovu tu lištičku. Na to se tu objevil ale ještě někdo a jak rychle se objevil, tak rychle oba zmizeli. "Děkuji, snad se ještě uvidíme, mějte se krásně," rozloučila jsem se s tím svým jemným hláskem a zase se otočila směrem k lesu a sedla vedle své hole. Opřela si ruce o nohy a zavřela očka. Co vím tak teď mám až do zítřka času dost a dost a společnost nevyžaduji, takže si mohu odpočinout. |
doba vygenerování stránky: 1.5847790241241 sekund