| |||
Učebna lektvarů především Gill, Rell Tak moc jsem rozpolceně zamyšlená, že ani nepostřehnu, že se přiblížil, dokud neucítím jeho prsty na své tváři. Nemusím ani otvírat oči, abych věděla, kdo z nich to je. Cítím jak je blízko. Srdce mi buší, že to snad musí být i slyšet. Do nosu mi vklouzne příjemná vůně pomerančů a koření, která mu utkvěla na oblečení. Pomalu k němu zvednu pohled, nepřestávajíc drtit svou sukni. Čas se zastaví, když se mu zahledím do těch jeho nebesky modrých očí přetékajících něhou. Jeho hlas hladí na duši, až se mi z toho všeho podlamují kolena. Jemně se zapřu dlaněmi o jeho hruď a v odpověď na jeho otázku se přizvednu na špičkách, až se naše rty spojí. Po nějaké chvíli se zahlásí uvědomění si, co že to vlastně dělám. Téměř překvapeně otevřu oči, které jsem měla zavřené a odtáhnu se, zalita ruměncem. Uhýbám pohledem kam se dá. Panika na sebe nenechá dlouho čekat, když pohledem přejedu přes Gilla. Bodne mě u srdce. Co jsem to udělala?! Tak nějak automaticky zapluju zpět do lavice, položím čelo na lavici a rukama si schovám hlavu, doufaje, že se stanu neviditelnou. |
| |||
Učebna lektvarů Aryania Netrvá dlouho, a kouzlo pomine. Bylo to vůbec kouzlo? Každopádně jej přebije jiný efekt, a já dostanu tak trochu strach. Neudělal jsem nic zakázaného, nebo ano? Dívka se tváří opařeně, ale to se nevidím v zrcadle sám, protože můj výraz je...vytřeštěný? Zmatený? Rudý jak rak studem? Asi něco od všech tří. "Ehm...radši snad ne. Já...promiň," vypadne ze mě. Pak se otočím, jak ke mě dolehne, že mi někdo něco poroučel. Dívám se na tabuli, a snažím se, aby mi srdce nevylétlo z hrudi. Přitom se neodvážím ani otočit na dívku, abych se přesvědčil, zda je na tom stejně. |
| |||
Učebna lektvarů - Ošetřovna Hill, Vesa Hill začne vstávat. U Pekla, proč prostě nemůže zůstat v klidu..? povzdechnu si a otřu si slzy. Přes rozrušení si ani nevšimnu odlétajících ptáčků a pokývnutí chlapce. Začnu se zvedat, abych ho zachytila, když se Hillovi podlomí kolena. Zachytím ho akorát, když dopadá na lehátko. Pomůžu mu se urovnat jak potřebuje a následuju lehátko a Ves ven ze třídy. "Děkuju," brouknu k ní tiše, když procházím kolem ní. Rychlým krokem dojdu k lehátku a jednou rukou spočívám na něm, abych byla k Hillovi co nejblíže. Ohlídnu se na Tarneyho, když procházíme kolem. Kdy už tohle skončí..? Může vyčíst v mém pohledu. Dojdeme k ošetřovně, otevřu dveře, za kterými hned narazíme na léčitele. Očima hledám pana Rekkiho, ale nikde tu není. "Prosím, pomozte mu..." |
doba vygenerování stránky: 1.4254598617554 sekund