| |||
K mostu všichni v dohledu, ty dvě Kráčím si, na tváři se mi začíná usazovat úsměv, když se ozve dračí řev. Stačí mi pár vteřin, abych poznal, že patří někomu jinému, než kdo tu je. V duchu nevybíravě zakleju. V tu nejnevhodnější chvíli. Nemám čas zavolat si odvoz, takže se tím směrem jen rozběhnu. Po až... mučivě dlouhé chvíli... se vyřídím zpoza rohu školy. Skoro nemůžu dýchat. Kruci, budu muset více trénovat. Napadne mě. Když se podívám tím směrem, vidím dračice dvě. A nově příchozí vypadá o něco starší než Sinead. "Zdravím!" upozorním na sebe obě dvě a už volnějším krokem k nim vyrazím. Posílám myšlenku, protože nevím, jak by momentálně zněl můj hlas. |
doba vygenerování stránky: 1.3245539665222 sekund