| |||
Učebna lektvarů Dolly Pokusím se mu zabránit v jeho polibku, jenže selžu a jeho rty se spojí s mími. Je to můj první polibek a ještě k tomu nedobrovolný, tak nevím co mám teď dělat nebo vůbec o celé situaci myslet. Ponořen ve vlastních myšlenkách, zvuky okolí jen sviští kolem, aniž bych je pořádně zaregistroval. Najednou se mi naježí všechny chlupy a Dolly se ode mě odtáhne. To se ukáže být následkem příchodu černého. Sice chci zjistit co se vlastně děje, ale mojí prioritou se stane opět Dolly, potom co začne brečet. Vypadá to, že sám nechtěl aby se tohle stalo. “Hej, nic se neděje. Nic špatného jsi neudělal. Za nic nemůžeš.” pokusím se ho uklidnit. Pak už konečně postřehnu učitelova slova. “Asi by jsme se měli vrátit k hodině. Pokud budeš chtít, tak si o tom můžeme pak promluvit.” |
| |||
Učebna lektvarů Mam nutkání se přestat dívat do zrcátka. Netušim proč, ale přijde mi to teď neslušný. Divný. Nechápu. Když to přejde, zase se zakoukam do zrcátka. Protože prostě proč ne? Mě se nedá nabažit, to ví přece každej. Kravál vepředu mě nijak nerozptyluje. Zato když se ozve Nabi, tak mi snad přejede mráz po peří, jak ledově to řek. Nojonojo, dyť sedim... Otráveně zaklidim zrcátko. Velmi neochotně. |
| |||
Učebna lektvarů především Luis a Abby Usnu v Luisově náruči. Úspěšně tak prospím nástup třídního. Až když promluví profesor u tabule, že se máme posadit, mě probere. Hopnu si zpátky na svou lavici a sklouznu na židli. Všimnu si kluka šikmo za mnou. "Ahoj," pozdravím ho zvědavě, ale tiše. Docela mi to probere. Vypadá zajímavě. Mohli bysme být kamarádi! Ohlídnu se za hlukem zepředu a zamračím se. Už zase tu někomu něco je... Hned se ale zase věnuju tomu novému. Zazubím se na něj. |
| |||
Hodina lektvarů Morniel Líbáme se když ten pocit najednou odezní a dolehne na mně pocit strachu a respektu k našemu třídnímu profesorovi který sem dotazil. Když odezní i tohle náš třídní profesor pak odchází i s tím démonem, nevím proč a je mi to jedno.Mám své starosti podívám se na toho kluka a cítím se vážně trapně. Já už několik ztřeštěných nápadů dostala, ale nikdy jsem je nerealizovala protože no ... když jsem se na ně podívala podruhé poznala jsem jak moc jsou ztřeštěné. A líbat cizí kluky mně skutečně napadlo když jsem mluvila s Hope. Ale dobrá ... nejspíš jsme byli pod něčím vlivem? Ale koho? Nevím co říct, ne že by nebyl hezký, ale já nevím ... no asi bych se měla vrátit do lavice a tohle řešit až později. Když se rozhlédnu tak zjistím že se tu opět něco děje, zřejmě bych asi chtěla moc za jednu hodinu kdy se nikdo nesnaží nikoho zabít. Ale ať už se tu stalo cokoliv teď je to pryč a hodina pokračuje, jak nám sdělí profesor který je stejně příjemný jako ten v NŠÚ na hodině lektvarů. „No tak si můžeme promluvit potom.“nesměle se na toho kluka usměju a pak se vydám ke své lavici. |
| |||
Je mi úplně jedno jak se odeberou ti na ošetřovnu. Ať si pro mne za mne z toho okna třeba skočí. Poklepávám dlouhými prsty o katedru, čekajíc, až se třída ráčí rozejít do svých lavic. Jako kdyby toho nebylo málo, jeden z upírů začne nekontrolovatelně krvácet a pak se sesune k zemi. Povzdechnu si. Žoldák se toho ujímá jak kdyby bral pytel brambor. Hodím po něm poněkud nevzrušeným pohledem. "Jestli ho takhle budete kinklat celou cestu na ošetřovnu, tak vykrvácí, než ho tam donesete." Informuji ho poněkud věcně. "Mohl by se zbytek třídy konečně PROSÍM přesunout do svých lavic?" znovu vyzvu všechny zbylé. Poslední varování. |
doba vygenerování stránky: 1.453763961792 sekund