| |||
Učebna Lektvarů Tiriatal Na tváři se mi rozlije spojený úsměv, když na mne mrkne. Avšak s lehkým nespokojeným frknutím ohodnotím, že stáhne ruku a vydá se k profesorovi. Taky z toho moc nadělají. Ohlédnu se za démonem, když odchází, než se začnu vracet ke svému místu. Během toho se opět zmenším, abych vůbec řádně prošla. Na tváři mi však stále hraje úsměv s lehkým natěšením z toho, co přijde. |
| |||
Chodba - Učebna L Tarney K té svojí krvi mě nepustil. I když jsem byla tak blízko u jeho krku, stejně to stihl. A to mi skoro stačilo jen otevřít pusu. Krátce mě si mě od sebe sice odtáhne, ale nepustí mě. Takže nepustím ani já jeho. Pevně ho objímám i těch pár kroků ke dveřím. Byla bych se ho držela dál nebýt toho opravdu nepěkného pocitu který z něj začne vyzařovat. To se ho pustím okamžitě. Všechny to vzápětí rychle přešlo a osvobozená od vzrušení ostatních se pomalu zklidní i oheň takže se moje teplota vrátí na bezpečnější. Některým ale i tak nejspíš není moje přítomnost příjemná. Na nic nečekám a uzavřu před jeji myslemi tu svou. Vypadá to jako kdybych teď žádnou neměla. Musím to udělat dřív než mě zahltí tentokrát následky téhle události. Už jen co pociťovala prchající Aine bylo dost. Konečně se dostanu do učebny. Přestože nyní kompletně slepá, živím bytostem se vyhýbám bez problému. Zato průchod mezi stoly se neobejde bez toho abych alespoň do jednoho z nich nenarazila. Po židli, nebo čemkoliv jiném na sezení trochu tápu než se mi podaří najít. |
| |||
Učebna L Max, Tatiana Trochu se odšoupnu, když si všimnu, že si Maxík přehopkává ke mne. Přidržím ho jednou rukou a druhou ho poškrabkám. Ohlédnu se k Tatianě. Vypadá velmi přešle. Zapřu se kopytama a odsunu se i s křesílkem až k její lavici, stále na jedné ruce Maxe. Než stačím cokoliv říct, ve třídě opět propukne rozruch a to donutí Tatianu vstát. Zvednu k ní pohled a sleduji ji, dokud se mnou pohled nespojí. Povzbudivě se usměji. "To bude v pořádku. Už míří na ošetřovnu," pronesu povzbudivě. Vstal bych a objal bych ji, ale stále mám pod bradou nalísaného Maxe. |
| |||
Tiriatal Nechám ho projít kolem sebe a po posledním pohledu do třídy ho v těsném závěsu následuji. Když se zastaví a otočí, založím ruce na hrudi. Uhýbá pohledem, čemuž se nedivím, jen mne poněkud zaráží, proč si to vůbec dovolil. "Máte minutu na to podat vysvětlení." Oznámím mu a nechám ho po celou minutu mluvit, nebudu ho přerušovat, ani doplňovat. |
| |||
Učebna L Vesa, Kelly V očích slzy bolesti, jak mi projíždí vlny bolesti celým vnitřkem. Tvrdohlavě se držím vědomí, i když se mi zrak poněkud rozmazává. Když se její tlapka přiblíží k mému obličeji, zvednu k ní trochu hlavu. Snažím se vykřesat úsměv, že jejím slovům také věřím, ale podaří se mi jen povytáhnout jeden koutek, než mi hrudí zavibruje další kašel. Když se v zorném poli objeví i Vesa, snažím se pracně ovládnout své tělo... Avšak bez jakéhokoliv úspěchu. Když obejme Ves Kelly, což ocením dalším povytažením koutku, prudce se ve mne něco pohne. Tentokrát ne bolest, ale pocit, že musím nutně dívky chránit. I přes můj stav se mi podaří prudce se postavit a otočit se směrem k odpálené dívce, na které se objevují žihadla. Připraven chránit Vesu vlastním tělem se přidržuji Kelly lavice, abych vůbec dokázal stát zpříma. Oranžová krev stále prýští koutky, ovšem to není nyní má hlavní starost. Když se však třídou přelije moc třídního a nebezpečí ustane, mé do teď napnuté tělo povolí a já ztratím cit v končetinách takovým způsobem, že se prostě začnu řítit k zemi. (9%) Nějakým záhadným způsobem se mi podaří dopadnout na připravené lehátko. Kašel se změní v regulérní dušení, jak se nedokážu ani přetočit na bok, aby měla krev kam odtékat. I když jsem stále při vědomí, nedaří se mi vnímat nic jiného, než Vesu a Kelly. Jako kdyby se celé pozadí mimo nich odsunulo do hutné mlhy. |
| |||
Učebna L především Aine Stejně tak jako byla překvapující tahle její náhlá proměna z vystrašené dívky, tak mě překvapila i její chuť. Její krev… je tak podivně pikantní, těžko popsatelná. Pokus ji odradit nebo varovat rozhodně odmítá. Můj úsměv se o to víc rozšíří. Nikdo nemůže říct že jsem se nepokusila. Jistě, nebylo to žádné velké snažení, nebudu ji přece úplně odrazovat. Hodlám si to užít do sytosti. A ta je bezedná. Dobrá nálada mi z tváře nemizí ani když se ve třídě znovu objevuje třídní profesor. Události poslední doby nebyly právě pozitivního rázu a tak jsem ráda za tohle drobné rozptýlení, ač nemá dlouhého trvání. Taky neočekávám že by chtěl znovu mluvit se mnou. Jeho vliv má na všechny kolem poměrně neblahý účinek v tom že je dostává z jakéhokoliv vlivu pod kterým se ocitli. Letmo se porozhlédnu po učebně. Tak dokonce ani profesor za katedrou nebyl ušetřen jeho aury. Z jeho reakce to bylo víc než jasné. S ostatními se k mojí smůle ze zápalu vzrušení vzpamatovává i bělovláska. To přišlo dřív než jsem myslela. Jaká škoda. Na okamžik to přece vypadá že znovu propadne, ale začne se zvedat. Nijak dívce nebráním, naopak jí rukou přidržím aby nesletěla na zem. “Beru tě za slovo...” řeknu nakonec tiše bělovlásce když se dává na rychlý ústup, včas než je úplně z doslechu. Dokud je ke mě otočená čelem přidám ještě laškovné mrknutí a pošlu jejím směrem vzdušný polibek. Při svém zbrklém úprku zvládne vrazit do chlapce postávajícího v uličce. Takže mě zvládla pobavit i svým odchodem. Kolem se nestačí ještě pořádně vzpamatovat a už je pohání zpátky do lavic k dalšímu lektvaru. A to o mě bude někdo tvrdit že jsem bezohledná. No když už s nimi nehne ani smrt studentů, tohle jim určitě vrásky neudělá. Vlastně ani mě to nijak netrápí. Kdokoliv tohle způsobil, ať už to byl démon kterého si třídní vzal příhodně stranou jen chvíli potom, nebo kdokoliv to je jedno. Svým způsobem mi udělal laskavost. |
doba vygenerování stránky: 1.4949488639832 sekund