| |||
Učebna L Podepřenou hlavu dlaní hledím z okna přes třídu, utápějíc se ve vlastních pochmurných myšlenkách. Pohled odtrhnu jen, když se pocity ještě zhorší díky přítomnosti třídního. Věnuji mu ne příliš vzrušený pohled z toho co se děje, i když si vyvolá démona ze zadních řad. Když oba opustí třídu, vrátím pohled zpět k oknu, vzhledem k tomu že se čeká, až se rozpohybuje zbytek třídy a ti co tady zbyli se usadí zpět. Když mne zasáhne úporná bolest, nevěnuji tomu větší pozornost, protože jsem měl před hodinou čerstvou krev a regenerace by si s tím měla poradit ať už je to cokoliv. Když se však bolest čím dál tím víc zhoršuje zamračím se. Něco není v pořádku. Spustím ruku od své tváře a zabubnuji prsty do desky stolu, začínajíc se ošívat. Poté se zničehonic prudce propnu a zatnu zuby. Rukou se chytím kraje desky a sevřu tak silně, že pod mou silou praskne a kus mi zůstane v ruce. Ti co jsou blízko mohou slyšet praskání a syčení, jako kdyby se něco pálilo. Také to po chvíli začne doprovázet pach spálené tkaniny a masa. Odsunu se se židlí a kus lavice se v mé dlani promění v třísky. Trochu vrávoravě se postavím a ukročím do uličky ke zdi. O tu se musím záhy opřít, jak se všechno stále stupňuje. "Musím se dostat do svého..." zamumlám směrem k profesorovi sotva slyšitelně zatímco se snažím vykročit uličkou vpřed. Stačím ale udělat pouze jeden krok, než mi volná ruka vystřelí k hrudníku, kde pevně sevřu uniformu. Znovu pevně zatnu zuby, zatímco syčení ustane. Donutím se k dalšímu vrávoravému půlkroku směrem ke dveřím, než se poroučím k zemi. (51%) Na pokožce, která není schovaná pod uniformou začínají být vidět roztahující se rudé znaky a čáry, které se hned zapíjejí do pokožky a nechávají za sebou rudé krvácivé rány. Tělo nehybné, oči poněkud mrtvolně otevřené. Pokud se někdo přiblíží, může si všimnout, že uniformou začíná všude prosakovat krev a na pootevřených rtech se tvoří jinovatka. |
| |||
Učebna L Arthur Sedím pohodlně, ruce propletené na kousku čisté desky stolu a sleduji zpod krempy, co se ve třídě děje. Vytvářím si mentální poznámky vztahů ve třídě a také toho, kdo má tendence se motat do cizích věcí. Když však vstoupí třídní profesor, pevně semknu rty a zatnu více klouby prstů, protože nechci dát znát, že mne jeho přítomnost také ovlivnila. Naštěstí je to však záhy pryč. Jsme vyzváni k návratu na svá místa a tak zvednu tázavý pohled k Arthurovi. Zrovna v okamžiku, kdy se střetne s prchající dívkou. Poposkočí mi jedno obočí a setrvávám svým pohledem v tomto směru. Nijak to však nekomentuji. |
doba vygenerování stránky: 1.4355192184448 sekund