| |||
Společenka - vyhlídka Ztracen v úvahách jsem čuměl do plamenů, až jsem si uvědomil, že se mi před očima rýsuje část mapy. Nervózně jsem se zakroutil, ale nakonec jsem to nevydržel a sebral se a vyrazil. Nechal jsem se vést mapou, kterou oheň vytáhnul z mého podvědomí a nakonec jsem překvapeně zjistil, že mě dovedl na nějakou vyhlídku, či co. Zvědavě, ale dost opatrně jsem došel až k zábradlí a rozhlídnul se. Bylo to sakra hluboko. Asi o dost víc, než by se mi líbilo. Zkusmu jsem nad dlaní vytvořil ohnivou kouli a hodil ji přes zábradlí líným obloučkem. Sledoval jsem, jak po několika metrech pomalu uhasla. Pobaveně jsem se ušklíbnul. Vylovil jsem zbytek výbušniny od společenky z kapsy a hodil ji do sebe. Vzápětí celá moje kůže vzplála jasnými plameny. |
| |||
Můj pokoj - hala Možná někdo cestou, snad ne, René v hale Sbíral jsem odvahu, ale moc se mi to nedařilo. Zoufale jsem uvažoval, jak to tu přežiju. Po nějaké době jsem se ale rozhodl, že takhle to asi nepůjde. Potichoučku jsem si škvírou ve dveřích obhlédl, jestli ve společence nikdo není a podobně pokračoval až na chodbu. Paranoidně jsem se rozhlížel po každém stínu a občas, když se mi jen zazdálo, že se něco ozvalo, jsem zmizel. Kdyby mě někdo sledoval, musel by dojít k přesvědčení, že se velmi pomalu a divně teleportuju. Nakonec jsem se dostal až k hale, ale tam nastaly komplikace. Někdo tam stál. Druhá postava naštěstí už mizela někam pryč. A já potřeboval k nástěnce. Opatrně a potichu jsem se vydal podél zdi k nástěnce. Byla to malá šance, ale třeba tu nabízejí své služby nějací bodyguardi. |
| |||
Kabinet - hala - pozemky Cestou René, pak Tortun Protáhnu se a mám chuť zůstat ležet. Široce zívnu, ale to, že mi skončila hodina ještě neznamená, že mi skončili i povinnosti. A tomu druhému jistě hodina skončila taky. Pokud je ty fujky nesežrali. No kdyžtak uklidím zbytky. Volným krokem se vydám k východu ze školy. V hale zahlédnu jednoho z mých studentů a povzbudivě na něj mrknu. "Tak jen hlasitě a pořádně si dupni." Sice to sedí od někoho, kdo se pohybuje jako stín, ale jen ať hezky zabere. Já taky nedělám vždycky úplně všechno, co by se mi líbilo. Třeba právě teď. Ale tomu se holt říká sebeovládání. Mávnu mu a pokračuju v další cestě. Venku se zarazím a zhluboka se nadechnu. Ani mě nenapadne zkoušet ho v tomhle bordelu hledat mezi ostatními myslemi. Když jsem si jistý, pomalu, velmi rozvážně vykročím k lesu. Tak jen do toho. Už tu jistě nejsou. Sebeovládání. Zůstanu stát asi deset metrů od Tortuna a nějaké dívky. Trochu si odkašlu, abych na sebe upoutal pozornost. |
doba vygenerování stránky: 1.6098201274872 sekund