| |||
Kabinet - hala - pozemky Cestou René, pak Tortun Protáhnu se a mám chuť zůstat ležet. Široce zívnu, ale to, že mi skončila hodina ještě neznamená, že mi skončili i povinnosti. A tomu druhému jistě hodina skončila taky. Pokud je ty fujky nesežrali. No kdyžtak uklidím zbytky. Volným krokem se vydám k východu ze školy. V hale zahlédnu jednoho z mých studentů a povzbudivě na něj mrknu. "Tak jen hlasitě a pořádně si dupni." Sice to sedí od někoho, kdo se pohybuje jako stín, ale jen ať hezky zabere. Já taky nedělám vždycky úplně všechno, co by se mi líbilo. Třeba právě teď. Ale tomu se holt říká sebeovládání. Mávnu mu a pokračuju v další cestě. Venku se zarazím a zhluboka se nadechnu. Ani mě nenapadne zkoušet ho v tomhle bordelu hledat mezi ostatními myslemi. Když jsem si jistý, pomalu, velmi rozvážně vykročím k lesu. Tak jen do toho. Už tu jistě nejsou. Sebeovládání. Zůstanu stát asi deset metrů od Tortuna a nějaké dívky. Trochu si odkašlu, abych na sebe upoutal pozornost. |
| |||
Pozemky - zpátky do školy, hala Kdo si mě všimne Procházím se po pozemcích, dějí se tu docela zajímavé věci. Všimnu si i pár malých holčiček, které proběhnou kolem mně, pak nějaká chobotnice a nakonec obrovský drak, který mě málem zašlápne. Dívám se na ně chvíli vyděšeně, poté usoudím, že "svět venku" je nebezpečnější než se zdá - hlavně zde. Otočím se a mířím zpátky do školy, jsem jako vždy tichý jako duch, ozývá se ode mně jen lehké cinkání mé rolničky. Když vyjdu do haly, zastavím se a rozhlížím se. Kam půjdu? Přemýšlím tou věcí, kterým směrem prostě zamířím. |
doba vygenerování stránky: 1.7725970745087 sekund