| |||
Chodba Jigme "Pokud bys ovšem věděl, co je vlastně správně." Kývnu, jako bych ho chtěla uklidnit. Při jeho dalších slovech se ale také zamračím. "Momentálně se snažím odejít, protože mám na práci lepší věci, než se tu dohadovat s někým zjevně hodně zmateným." Trochu netrpělivě trhnu hlavou. Jo, když byl zmatenej jako včela, byla to celkem sranda, ale teď už to začíná být malinko nudné, jenže já rozhodně nemám v plánu mu ukazovat kdo vlastně jsem. "Nemám zrovna smysl pro humor. Nebo respektive alespoň ne takovýhle." Kývnu hlavou směrem do chodby, kam chtěl původně jít. "Možná bys měl jít." Pak se zase trochu zamračím. "A snaž se prosím nezamotat do žádného maléru s mojí tváří." |
| |||
Chodba Danielle "Vzhledem k tomu, že se tu pokoušíš vydávat se za mne, pak ano, hledám to, co děláš špatně." Moc dobře si všimnu elektřiny a tak toho radši nechám. Nebudu ukazovat kopii co všechno svedu. Ještě by se mohla vrátit do války a skutečně se za mne vydávat. Původně jsem si myslel, že je to jen nějaký spolužák se smyslem pro humor, ale tohle zabejčený vydávání se za mne i v mé přítomnosti trochu postrádá ten vtip. "Nechápu o co se tu vlastně pokoušíš." Mírně se zamračím. Přehraju si události co se na chodbě vlastně stalo. Je to ta holka, co byla na chodbě? "Mám dojem, že se pokoušíš o pěkně špatný vtip," snažím se trvat si na svém. |
| |||
Chodba Jigme Lehce povytáhnu jedno obočí. "Tak moment. Ty jsi hrdý člen nějaké rodiny, ale vydáváš se tu za mě a říkáš mi, jak bych se já měl podle tebe chovat a nechovat?" Od prstů se mi ozve zapraskání elektřiny. Mám ráda tyhle drobné detaily, které můžu dokončovat postupně. "Nechápu, proč bych měl napodobovat chování mého nepovedeného dvojníka." Zachovávám vážnou tvář. "Obávám se, že si někdo ošklivě hrál s tvojí myslí, pokud skutečně věříš, že jsi já." |
| |||
Chodba Danielle Lehce nakrčím čelo a sleduji jeho ruku. Někde tu přece musí být drobný detail, co mě ujistí o padělku. Přece tu nepobíhá stejně prokletá osoba. "Protože pokud jsi Jigme, na výzvu na příjmení bys měl reagovat poněkud jinak," zabručím nesouhlasně. Chování má teda dost jiný než já. "Ty jsi možná nějaký povedený padělek, ale začínám mít dojem, že jsi něco, co sem nastrčili Lungové, aby mě iritovalo a pak zlikvidovalo," vzbudí se ve mě podezření. To by vysvětlovalo i tu zabejčenost v tom neodpovědět a vydávání se za mě. "Já jsem rozhodně hrdý člen své rodiny a nehodlám je zklamat ani tak daleko, jako je tahle škola," ujistím ten padělek, ať je to kdo je to. Po prstech si nechám přejet elektrický výboj, jen abych sám sebe ujistil o tom, že mám pravdu. "Nevím o co se tu snažíš, ale mé chování ti opravdu napodobit nejde," sdělím mu a založím ruce na prsou. Vyvést z míry... To by mělo pomoct. Kdo to sakra je? |
| |||
Chodba Jigme V duchu potlačuju záchvat smíchu. Po jeho otázce zopakuju jeho gesto s prohrábnutím vlasů mezi rohama. "Proč bych se měl více představovat někomu, o kom ani netuším, kdo je? Já jsem já, Jigme, víc ti do toho není, ale ty bys měl vyklopit kdo seš a proč vypadáš jako já." Zmatek poznám na sto honů a můžu říct, že tenhle chutná přímo skvostně. Kdo by to byl čekal. A to vypadal tak sebejistě, chudáček. "Oba víme, že já ten dvojník nejsem, takže vyklop o co ti vlastně jde?" |
| |||
Chodba Danielle Na chvíli se mi na tváři usadí opravdu zmatený výraz po jeho odpovědi. Sjedu ho ještě jednou pohledem, než nasadím trochu hloubavý výraz. "A tvé příjmení, Jigme?" optám se nakonec. "Hou hou, oba víme, že ty jsi ten dvojník, tak přestaň šaškovat aspoň přede mnou. Je to sice moc pěkná schopnost, ale nesnaž se to uhrát na mě..." ač se snažím nahrát sebejistý tón, jistá nervozita tam je. |
| |||
Chodba Jigme "Podobu? Ale ne. Já jsem Jigme." Lehoučce se ušklíbnu. Snažím se zapamatovat si každé jeho gesto. "Nevím, kdo je v nevýhodě, když tu běhá můj dvojník, ale jak myslíš." Znovu pokrčím rameny. Trochu mě napruží, že by snad chtěl průsery brát dobrovolně na sebe. Jen se neboj, tohle bude na tebe ať budeš chtít nebo nebudeš, |
doba vygenerování stránky: 1.4034059047699 sekund