| |||
Chodba Jigme Lehce povytáhnu jedno obočí. "Tak moment. Ty jsi hrdý člen nějaké rodiny, ale vydáváš se tu za mě a říkáš mi, jak bych se já měl podle tebe chovat a nechovat?" Od prstů se mi ozve zapraskání elektřiny. Mám ráda tyhle drobné detaily, které můžu dokončovat postupně. "Nechápu, proč bych měl napodobovat chování mého nepovedeného dvojníka." Zachovávám vážnou tvář. "Obávám se, že si někdo ošklivě hrál s tvojí myslí, pokud skutečně věříš, že jsi já." |
| |||
Chodba Danielle Lehce nakrčím čelo a sleduji jeho ruku. Někde tu přece musí být drobný detail, co mě ujistí o padělku. Přece tu nepobíhá stejně prokletá osoba. "Protože pokud jsi Jigme, na výzvu na příjmení bys měl reagovat poněkud jinak," zabručím nesouhlasně. Chování má teda dost jiný než já. "Ty jsi možná nějaký povedený padělek, ale začínám mít dojem, že jsi něco, co sem nastrčili Lungové, aby mě iritovalo a pak zlikvidovalo," vzbudí se ve mě podezření. To by vysvětlovalo i tu zabejčenost v tom neodpovědět a vydávání se za mě. "Já jsem rozhodně hrdý člen své rodiny a nehodlám je zklamat ani tak daleko, jako je tahle škola," ujistím ten padělek, ať je to kdo je to. Po prstech si nechám přejet elektrický výboj, jen abych sám sebe ujistil o tom, že mám pravdu. "Nevím o co se tu snažíš, ale mé chování ti opravdu napodobit nejde," sdělím mu a založím ruce na prsou. Vyvést z míry... To by mělo pomoct. Kdo to sakra je? |
| |||
Chodba Jigme V duchu potlačuju záchvat smíchu. Po jeho otázce zopakuju jeho gesto s prohrábnutím vlasů mezi rohama. "Proč bych se měl více představovat někomu, o kom ani netuším, kdo je? Já jsem já, Jigme, víc ti do toho není, ale ty bys měl vyklopit kdo seš a proč vypadáš jako já." Zmatek poznám na sto honů a můžu říct, že tenhle chutná přímo skvostně. Kdo by to byl čekal. A to vypadal tak sebejistě, chudáček. "Oba víme, že já ten dvojník nejsem, takže vyklop o co ti vlastně jde?" |
| |||
Chodba Danielle Na chvíli se mi na tváři usadí opravdu zmatený výraz po jeho odpovědi. Sjedu ho ještě jednou pohledem, než nasadím trochu hloubavý výraz. "A tvé příjmení, Jigme?" optám se nakonec. "Hou hou, oba víme, že ty jsi ten dvojník, tak přestaň šaškovat aspoň přede mnou. Je to sice moc pěkná schopnost, ale nesnaž se to uhrát na mě..." ač se snažím nahrát sebejistý tón, jistá nervozita tam je. |
| |||
Chodba Jigme "Podobu? Ale ne. Já jsem Jigme." Lehoučce se ušklíbnu. Snažím se zapamatovat si každé jeho gesto. "Nevím, kdo je v nevýhodě, když tu běhá můj dvojník, ale jak myslíš." Znovu pokrčím rameny. Trochu mě napruží, že by snad chtěl průsery brát dobrovolně na sebe. Jen se neboj, tohle bude na tebe ať budeš chtít nebo nebudeš, |
| |||
Chodba Danielle Dojdu ho tedy a na tváři se mi usadí široký úsměv. "Tu podobu. Vypadáš přesně jako já. Do puntíku. Napadlo mě, že jsi na tom stejně jako já, ale nevidím žádnou odlišnost, takže je to podoba? Zrcadlo? Líbí se mi ta schopnost, šlo by s tím dělat spousta zajímavých věcí..." zarazím se," vlastně teď jsem v nevýhodě já co? Teď by to bylo na mě," zasměju se a trochu rozpačitě si prohrábnu čupřinu mezi rohy. "I když... pokud by to za to stálo, asi bych byl ochotný i to na sebe vzít, většinou z průseru umím vybruslit..." zamyslím se nakonec a mluvím spíše k sobě, než ke své kopii. |
| |||
Chodba Jigme Ohlédnu se po jeho zavolání, ale neotáčím se. "Co jako jak dělám?" Optám se nechápavým tónem. Ať hledáš, jak hledáš nějak nemůžeš najít žádnou odchylku. Přeci jen, pozorování mám dobře vymakané. |
doba vygenerování stránky: 1.3169090747833 sekund