| |||
Pozemky - MT02Všichni přítomníKrátce po tom, co se situace s Tortunem uklidnila, jsem se odebrala na střechu školy. Hezky pěkně jsem se stočila k jedné z věžiček, drápama na křídlem se zachytila o kachličky a ocas obtočila kolem těla. Ani nevím jak dlouho jsem na střeše zůstala odpočívat, nicméně nějaký vnitřní pocit mi říkal, že bych měla jít. Přicházím snad o něco? Protáhnu si přeleželý krk, postavím se a líně se po kachličkám sklouznu až k okraji střechy. Drápama se zachytím o převis a ještě chvilku si nechávám šupiny olizovat ledovým větrem. Pak se jen prudce odrazím, přilepím křídla k tělu a střemhlav se vyřítím k zemi. Jakmile se objevím zas na pevné zemi, došourám se ke vchodu do školy. Dlouhý ocas vláčím nekontrolovaně za sebou. Jestli smete pár ubožáků, to už jde mimo mě. Na hodinu obrany se dostavím viditelně pozdě. Aspoň jsem přišla. Hladová, rozleželá, mrzutá. Kdysi jsem veškerý volný čas trávila lovením a odpočíváním. Jídlo - spánek. Jídlo - spánek. Na tenhle jejich režim si budu muset ještě zvyknout. Jak mi to dvacetimetrové tělo dovolí se velice nenápadně vmísím mezi ostatní. Třeba si mýho zpoždění ani nikdo nevšimne. Nebudu jim narušovat zaběhlou hodinu, tak se jen odeberu do rohu místnosti a znovu, velice líně se po wyvernovsku rozplácnu na zem. Nehybně ležím. Jediný zřetelný pohyb jsou oči a doširoka roztažené chřípí, kterým nasávám maso v místnosti. Možná jedna/dvě hladové sliny ukápnou na zem. |
doba vygenerování stránky: 1.5423400402069 sekund