| |||
Jezero Venge, Gerrir, Kil, Lil Jezero se zavlní a najednou se objeví jedno chapadlo, pohladí dívky a pak se přiblíží k Vengemu a obmotá ho a tak ho obejme. Její tělo zatím je pod hladinou. Všichni máte pocit, že můžete hovořit, že vám rozumí, ale zatím nechce jít ven pokud nemusí. Teď je jen na vás co řekněte. |
| |||
Škola, schodiště, směr ředitelna Kab a všichni cestou "Očividně," kývnu na souhlas, nicméně mi neodpověděla. Ale vydá se nahoru, takže klušu za ní. Ani se nesnažím tvářit, že bych jí chytil kdyby padala. Vím, že na to sílu nemám, jen bychom si nabili tlamu oba. Když obcházíme schodiště v druhém patře, všimnu si, že u jedněch nedalekých dveří stojí skutečně zajímavá skupinka. Dívka jen v ručníku, nějaký kluk a vlk. Povytáhnu obočí, ale pokračuji s Kab nahoru. Na její poznámku se jen pousměji, ale nekomentuji to. Nemá to smysl, když je v takovémhle rozpoložení. Nakonec mi pokyne. Kývnu. Vyrazím směr ředitelna. Cestou míjím něco okřídleného, co vzdáleně připomíná rohatého muže.... hned dvakrát. Vážně by mě zajímalo, co se to tady děje, ale raději pokračuji dál ke dveřím. "Zdravím," pokynu jen oběma a dojdu ke dveřím označené jako ředitelna. Zaklepu na ně a čekám na odpověď. |
| |||
2. Patro -> Před Orčův kabinetAky, Orča a PaulObjetím jsem nečekal, ale jakmile se mi vrhla do náruče, konejšivě jsem jí pohladil po zádech a druhou rukou po vlasech. |
| |||
Ve škole, směr ředitelna Artemis Dolů z vozu mi to jde lépe, než opačně, jsem spokojena. Když ovšem vidím ty schody směrem nahoru do ředitelny a opravdu trefnou otázku, jen našpulím rty a přikývnu. "Schody jsou pro blbce - je vidět, že tohle je doba kamená, když tu nemají ani výtah - co když sem přijde jednou student na vozíku? Hold by si musel nechat narůst křídla." řeknu a rozhodně jdu po schodech nahoru. Držím se při zábradlí a pomáhám si, neustále si musím hlídat schody a snažit se dělat pro mně dost mrňavý kroky, abych nešlápla špatně a nevyvrtla bych si kotník. Jdu pomalu, hodně pomalu, občas cítím jak šlápnu do prázdna a já to nečekala. Ale proto jdu podél zábradlí - vždy se pořádně chytnu a nesjedu dolů. Trvá to několik minut, možná i dobrých 15 minut, než vylezu do 2 patra. V každém patře si dávám tak 3 minutovou pauzu a pak pokračuji. Nevím jak dlouho mi to trvalo, ale nakonec jsem dolezla až nahoru, což je docela solidní výkon. "Až tam vyjdeme - musím mu oznámit, že prostě by tu měl zařídit výtah - a nebo se přestěhovat on dolů." řeknu a popadám dech. Když se nějak tak uklidním, tak pokynu Artemisovi, ať jde jako první, já jdu hned za ním. |
| |||
2.patro chodba Nath
Přivinula jsem se k Nathovi. Ráda, že vidím známou tvář. Schovala jsem obličej do jeho hrudi a zalkala. "Já...já." zakoktám se. Vlastně ani nevím co se stalo. "Objevila jsem se tady, Dax zmizel, začal svítit a pak se rozplynul. Vůbec nechápu co se děje. Pak na mě spadnul ručník." Rozbrečím se. |
doba vygenerování stránky: 1.3730919361115 sekund