| |||
Učebna L - Pokoj marsy 19:00 především Ysea Naše rty se přece setkali. Nečekala jsem že se dostanu tak daleko. Nečekala, ale doufala jsem v to. O to pevněji ji obejmu. Ocitám se ale skloněná pod ní, odevzdána na milost čemukoliv co jí napadne. Brzy necítím jen její rty, ale i jazyk. Nebráním se tomu, naopak se pokusím o to samé. Možná to byla chyba. V koutku oka se objeví slzička když mě znenadání do jazyka kousne. Ani přes bolest ale neucuknu. Přece jen ale tiše zaupím jak mě ještě kousne ještě jednou. Zní to ale spíš smutně, že už je konec, než útrpně. Hltám každé slovo jejího překrásného hlasu. Jen jejich význam vyvolá jen zklamání. Odhodlaně zakroutím hlavou. "Zvládla…" zaprotestuji bez váhání. Vlna velkého, tak nějak neopodstatněného strachu přítomnosti profesora mě rázem vystřízliví z opojné touhy. Dlouhou chvíli potom upřeně zírám do zářivích očí přímou přede mnou. Ta neodolatelná touha po divoké dračí dívce je sice pryč, moje mysl se nějak nedokáže vzpamatovat z toho co se právě událo. Co jsem to provedla. A přede všemi kolem! Uprostřed hodiny. Myšlenky neustále víří kolem toho co jsem dělala a hlavně co jsem cítila. A ty pocity se mě tak začínají rychle zmocňovat znovu. Bezděky se dotknu svých rtů. Oči se mi zalijí slzami. Pryč! Musím pryč! Uteč prostě uteč! Křičím sama na sebe. Rychle se tak od Ysei odtáhnu. A jen co se dostanu z její náruče udělám několik opatrných kroků pryč, pak se ale prudce otočím a dám se na útěk. Rychle si otírám proudy slz. Sotva spustím ruce objeví se predemnou chlapec kterému už nestačím vyhnout a narazím do něj (24%). Nezastavím abych se omluvila a dál prchám pryč ze třídy. Pryč od ní. Co říká profesor už neposlouchám, pro mě už hodina skončila. Proběhnu kolem třídního ven na chodbu. Do tváře mě tam udeří horko. Za dveřmi se mi už tentokrát podaří vyhnout skupince u dveří (84%). Jak jen nejrychleji dovedu za pomoci křídel zmizím v druhém patře. |
| |||
Učebna Lektvarů - chodba Yqi,Tarney Ta její přímočarost je osvěžující. Nekomplikované, osvěžující, lákavé. Tuhle si rozhodně nenechám proklouznout mezi prsty. rozhodnu se, když jde naproti mé dlani. Jakmile se naše kůže dotkla věděl jsem a to přesně. Dokonce to rozptýlilo i ty drobné pochyby, které snad měla. V tu chvíli vím, že jsem dokonalým obrazem jejích tužeb. Sice mám raději světlejší odstín pleti, protože mi jde víc k vlasům, ale touha je touha. Nebudu přeci sobecký. projevím v duchu svojí shovívavost. "Nevíš." zašeptám horkým dechem na její krk, ale z pokračování mne vytrhne princova přítomnost. Strnu v pohybu a to z dvojího důvodu. Nechal jsem se malinko unést a nečekal jsem, že tu bude tak rychle. Stojí mě přemáhání nevzít to skrz strop, když vidím, jak z některých začíná vlna vášně opadat...samozřejmě vystřídaná tou hrůzou, kterou kolem sebe šíří. Navíc nevím, jak bude reagovat ona, takže jen pomalu odtáhnu svou tvář. S lehkým úsměvem zkonstatuji, že u ní mám bezpečný přístav...pokud přežiji rozmluvu s princem. "Samozřejmě profesore." řeknu poměrně pevným hlasem s pohledem stále upřeným na kentaurku. Rozloučím se jen mrknutím a trochu neochotně stáhnu ruku. A bylo to tak blízko... povzdechnu si ...možná, že kdybych odmítl a rozhodl se to řešit před všemi přítomnými, riziko by bylo menší. Narovnám trhnutím plášť a s hlavou, pokud možno vztyčenou, vyrazím vstříc svému domnělému popravišti. Cítím, jak se kolena snaží vypovědět službu, když kolem něj procházím. Musím se opřít o stěnu, krátce, ale musím. Jeho případnému pohledu se vyhnu. Zastavím na deset kroků ode dveří. Ruce zvednu preventivně v obranném gestu. "Dialog ?" zeptám se s těžkým polknutím. |
| |||
Učebna Lektvarů Tiriatal "Mělo by to být snad složitější?" opáčím. Ty jejich společnosti jsou strašně složité. Zbytečně složité. V džungli si prostě řekneme co chceme. Sleduji jeho pohled s jiskřičkami v očích a lehce se mu tváří vlísnu do dlaně. Tohle je rozhodně varianta, kdy nebudeme jen známí. Pohybem pokračuje a já ho s klidem nechávám. Ať dojde na cokoliv, jsem připravena. Možná jen na to ukojit nekonečný hlad, na to mne to odtrhlo, ale to se jistě půjde spravit. Jak na něj stále hledím, překvapeně mrknu, když si všimnu jak nabírá tmavší odstín a v očích mu zahoří plamínky. Mrknutí je následované spokojeným vzdychnutím, že jsem měla pravdu. "Já vím," vydechnu jenom, protože na smysluplnější větu nemám kapacity. Natěšeně očekávám, co bude dál, když se přehnaná náklonost změní jen na běžnou náklonost. A také cítím, že je tady třídní. I to mne ale nedonutí vymanit se z jeho dlaně. Zůstávám tak na stejné pozici i místě, i když se ozve profesor. |
| |||
Učebna L Grim Když se jeho dlaň opře o můj hrudník a tak mne zastaví od natažení se k jeho rtům, zkousnu si ret a z hrdla mi uteče drobný sten, jak se jeho dlaň zaboří do měkkého polštářku. Tělem mi projede horkost a trochu sevřu stehna o ty jeho. Zvednu k němu stříbrný pohled plný emocí, které ani sám nechápu. Jen zavrtím hlavou v nesouhlas na jeho poslední otázku a pohledem mu visím na rtech, když se pohybují. Jak jeho teplá dlaň stále leží na menších, stále ale znatelných prsou, znovu se zavrtím. Tělo mi spaluje neznámá horkost a bledou pokožkou prosakuje ruměnec. Nemohu dál čekat... Vysmeknu se z jeho dlaně, abych dokončil pohyb k jeho rtům. (83% vs 66%) I když je polibek velmi nezkušený, rozhodně je hodně vášnivý. Během něho ale všechno ustupuje do pozadí. Místo toho se pocity nahrazují pro změnu naprosto neopodstatněným strachem až hrůzou, až se z toho roztřesu. Odtáhnu se a okamžitě střelím pohledem stranou, rudý úplně všude. Do očí mi vyhrknou slzy, jak se snažím nějak opatrně slézt na zem. |
| |||
Sleduji třídu jak si poradí se zadaným úkolem. Je mi celkem jedno, že na to většina poměrně kašle. Je to jejich boj, kde trénovat mít nebudou, dokud si neprosadí vlastní laboratoř, nebo kroužek lektvarů, takže co si nevyzkouší pořádně v hodině, to umět nebudou. S radostí nechám propadnout třeba celou třídu. Na to je tady ovšem několik výjimek, kterým se daří, nebo se alespoň snaží. Jeden by řekl, že je to poměrně prosté. Seďte na zadku a uvařte lektvar. To by ale nebyla tahle banda kokotských katastrof, kdyby to proběhlo hladce. Ve třídě propukne chaos. Než stačím zasáhnout, byť u dívek, co se proletěli vzduchem (34%), už je třídní zpět ve třídě a postará se o cokoliv, co je ovlivňuje. Krátce schovám tvář v dlani ruky, kterou mám opřenou o katedru, a zaskřípu zuby, když i mne zasáhne ta jeho aura plnou silou. Přeci jen jsem stále démon, i když z jiného věku. Když to ustane zvednu pohled do třídy. "Vezměte ho na ošetřovnu, když máte jak," vyzvu dvojici dívek u zhrouceného kluka, "hned se poté vraťte, čeká nás ještě jeden lektvar," vyzvu je, když vidím vytvořená nosítka. Mezitím jen tak mimochodem mávnutím ruky popoženu regeneraci dívky, která tu olizuje spolužačku. (96%) Její vyléčení tak bude chvíli trvat, ale neměl by se její stav zhoršovat. Vzhledem ale k absenci její vlastní regenerace k nim nakonec otočím hlavu. "Pro vás to platí také slečny," vyzvu je obě. Poté již přejedu pohledem celou třídu. "Vraťte se na svá místa ke svým výtvorům," vyzvu všechny zbylé. |
| |||
Alfa, Tiriatal, všichni v učebně Ohlédnu se za dívkou, když se vrací do třídy. Zůstanu na chvíli ještě stát na chodbě přemítat, co s tím budu dělat. Když se však otočím, abych odešel, těsně u mne stojí Alfa. Stačím se na ni jen tázavě podívat, proč nepokračuje do třídy, když se natiskne. Instinktivně ji zachytím kolem pasu, poněkud zmatený jejím počínáním. Třeba jí není dobře? Horkost, která se kolem ní drží, ani její dotyk na mne nemá samozřejmě vliv. To také vylučuje, že bych zjistil nějakým jednoduchým způsobem, jestli je v pořádku. Když se však pokusí zakousnout, vystřelí mi ruka k jejímu obličeji, abych ji zachytil bradu a odtáhl ji od sebe. To by rozhodně nedopadlo dobře. (102%) Když ji od sebe odtáhnu, prohlédnu si její tvář ve spojení se zvuky, které vydává, to má jedno jediné vysvětlení. Crimson. Tak jak ji stále držím v podstatě zpacifikovanou udělám ty dva kroky zpět ke dveřím. Opřu se do nich a nahlédnu do třídy. Samozřejmě. Plně popustím svou auru z uzdy a v rámci jejího působení využiji svůj původ, abych všechny vysvobodil ze sevření Tiriatalovi schopnosti. (117% vs 58%) Vedlejší účinek je ovšem mnohonásobně silnější působení mé pasivní aury, než ji během několika okamžiků opět stáhnu na minimální úroveň. Teprve, když jsem si jist, že je Alfa oproštěna od vlivu ji pustím a vkročím zcela do třídy. "Pane Crimson, mohl byste mne prosím doprovodit na chodbu?" Oslovím ho tichým ledovým tónem, na první dojem velmi klidným, avšak kdo mne zná, může rozpoznat, že co bude následovat si rozhodně za rámeček nedá. Také si rovnou pojistím, aby neutekl, kdyby ho to napadlo. Jednoduchým štítem, podobným jako se nachází kolem mých pokojů. (109%) Během toho co čekám na jeho příchod, přejedu pohledem po učebně. Zastavím se pohledem na skupince kolem Kelly. Doufám, že si pospíší. Proběhne mi hlavou, když vidím v jakém je Hillaris stavu. Ohlédnu se po Naberiusovi. Ten tu byl tohoto incidentu svědkem a jistě bude vědět, kde zasáhnout. |
doba vygenerování stránky: 1.3527069091797 sekund