| |||
2.patro chodba Nath
Přivinula jsem se k Nathovi. Ráda, že vidím známou tvář. Schovala jsem obličej do jeho hrudi a zalkala. "Já...já." zakoktám se. Vlastně ani nevím co se stalo. "Objevila jsem se tady, Dax zmizel, začal svítit a pak se rozplynul. Vůbec nechápu co se děje. Pak na mě spadnul ručník." Rozbrečím se. |
| |||
2. PatroAkyNajednou jsem uslyšel křik. Ženský křik, jako by jí někdo trhal hlavu... A ten hlas byl známý. Rozběhl jsem se chodbou a pak zabočil vlevo za původcem křiku. A v tu chvíli jsem strnul. U stěny tam stála Aka. Jen v ručníku. A přestože byla překrásná, jako vždy, vypadala zmateně a možná i trochu vystrašeně. |
| |||
Pokoj upíři chlapci I - chodba před pokojem3 Dax, všichni poblíž a ti s citlivým sluchem
Uprostřed polibku najednou z ničeho nic Dax ztuhne a zmizí. ZMIZÍ!!!???
A jako by těch podivností nebylo dost, ocitnu se nahá na chodbě. Což můj mozek naprosto nepobírá. Rozhlížím se kolem sebe, schovávajíc své intimní partie pažemi. Pak mi přistane na hlavě ručník, jako by se snesl z nebe. Zabalím se do něj. Pořád čučím do zdi před sebou snažíc se vzpamatovat. A protože jako správná žena, když neví co se děje a co má dělat, tak začnu křičet jako kdyby mi někdo minimálně uříznul nohu. |
| |||
Kabinet prof.Oranila - pokoj směs II- MT02 prof.Oranil, Asmodaeus, Paul Rimmer a ti v MT02
"Díkec za pomoc." mávnu na profesora tó svó obrovskou tlapou a pakuju se. Cestou nedůvěřívě zvednu huňaté obočí a přeměřím si toho tvora asi vlkodlak či čo. Jen ať si něco zkusí. Dle profesorových instrukcí mířím k pokoju. Tam odložím věcí. K čemu by mě zrovna byli. A už si to štráduju do MT02.
Před MT02. Zabuším na dveře a to tak, že kdyby tady vedle mě uhodil blesk způsobil by asi míň hluku než já. Pohodím rameny. Co už, starýho čokla novém kouskům nenaučíš. Čekám zda mě někdo békne, abych vlezl dovnitř. Přece jen jsem se za ty roky naučil i trochu slušnýmu chování. Navíc kdoví co za těma dvěřima je. |
doba vygenerování stránky: 1.4057800769806 sekund