| |||
Škola, schodiště, směr ředitelna Kab a všichni cestou "Očividně," kývnu na souhlas, nicméně mi neodpověděla. Ale vydá se nahoru, takže klušu za ní. Ani se nesnažím tvářit, že bych jí chytil kdyby padala. Vím, že na to sílu nemám, jen bychom si nabili tlamu oba. Když obcházíme schodiště v druhém patře, všimnu si, že u jedněch nedalekých dveří stojí skutečně zajímavá skupinka. Dívka jen v ručníku, nějaký kluk a vlk. Povytáhnu obočí, ale pokračuji s Kab nahoru. Na její poznámku se jen pousměji, ale nekomentuji to. Nemá to smysl, když je v takovémhle rozpoložení. Nakonec mi pokyne. Kývnu. Vyrazím směr ředitelna. Cestou míjím něco okřídleného, co vzdáleně připomíná rohatého muže.... hned dvakrát. Vážně by mě zajímalo, co se to tady děje, ale raději pokračuji dál ke dveřím. "Zdravím," pokynu jen oběma a dojdu ke dveřím označené jako ředitelna. Zaklepu na ně a čekám na odpověď. |
| |||
2. Patro -> Před Orčův kabinetAky, Orča a PaulObjetím jsem nečekal, ale jakmile se mi vrhla do náruče, konejšivě jsem jí pohladil po zádech a druhou rukou po vlasech. |
| |||
Ve škole, směr ředitelna Artemis Dolů z vozu mi to jde lépe, než opačně, jsem spokojena. Když ovšem vidím ty schody směrem nahoru do ředitelny a opravdu trefnou otázku, jen našpulím rty a přikývnu. "Schody jsou pro blbce - je vidět, že tohle je doba kamená, když tu nemají ani výtah - co když sem přijde jednou student na vozíku? Hold by si musel nechat narůst křídla." řeknu a rozhodně jdu po schodech nahoru. Držím se při zábradlí a pomáhám si, neustále si musím hlídat schody a snažit se dělat pro mně dost mrňavý kroky, abych nešlápla špatně a nevyvrtla bych si kotník. Jdu pomalu, hodně pomalu, občas cítím jak šlápnu do prázdna a já to nečekala. Ale proto jdu podél zábradlí - vždy se pořádně chytnu a nesjedu dolů. Trvá to několik minut, možná i dobrých 15 minut, než vylezu do 2 patra. V každém patře si dávám tak 3 minutovou pauzu a pak pokračuji. Nevím jak dlouho mi to trvalo, ale nakonec jsem dolezla až nahoru, což je docela solidní výkon. "Až tam vyjdeme - musím mu oznámit, že prostě by tu měl zařídit výtah - a nebo se přestěhovat on dolů." řeknu a popadám dech. Když se nějak tak uklidním, tak pokynu Artemisovi, ať jde jako první, já jdu hned za ním. |
| |||
2.patro chodba Nath
Přivinula jsem se k Nathovi. Ráda, že vidím známou tvář. Schovala jsem obličej do jeho hrudi a zalkala. "Já...já." zakoktám se. Vlastně ani nevím co se stalo. "Objevila jsem se tady, Dax zmizel, začal svítit a pak se rozplynul. Vůbec nechápu co se děje. Pak na mě spadnul ručník." Rozbrečím se. |
| |||
2. PatroAkyNajednou jsem uslyšel křik. Ženský křik, jako by jí někdo trhal hlavu... A ten hlas byl známý. Rozběhl jsem se chodbou a pak zabočil vlevo za původcem křiku. A v tu chvíli jsem strnul. U stěny tam stála Aka. Jen v ručníku. A přestože byla překrásná, jako vždy, vypadala zmateně a možná i trochu vystrašeně. |
| |||
Pokoj upíři chlapci I - chodba před pokojem3 Dax, všichni poblíž a ti s citlivým sluchem
Uprostřed polibku najednou z ničeho nic Dax ztuhne a zmizí. ZMIZÍ!!!???
A jako by těch podivností nebylo dost, ocitnu se nahá na chodbě. Což můj mozek naprosto nepobírá. Rozhlížím se kolem sebe, schovávajíc své intimní partie pažemi. Pak mi přistane na hlavě ručník, jako by se snesl z nebe. Zabalím se do něj. Pořád čučím do zdi před sebou snažíc se vzpamatovat. A protože jako správná žena, když neví co se děje a co má dělat, tak začnu křičet jako kdyby mi někdo minimálně uříznul nohu. |
| |||
Kabinet prof.Oranila - pokoj směs II- MT02 prof.Oranil, Asmodaeus, Paul Rimmer a ti v MT02
"Díkec za pomoc." mávnu na profesora tó svó obrovskou tlapou a pakuju se. Cestou nedůvěřívě zvednu huňaté obočí a přeměřím si toho tvora asi vlkodlak či čo. Jen ať si něco zkusí. Dle profesorových instrukcí mířím k pokoju. Tam odložím věcí. K čemu by mě zrovna byli. A už si to štráduju do MT02.
Před MT02. Zabuším na dveře a to tak, že kdyby tady vedle mě uhodil blesk způsobil by asi míň hluku než já. Pohodím rameny. Co už, starýho čokla novém kouskům nenaučíš. Čekám zda mě někdo békne, abych vlezl dovnitř. Přece jen jsem se za ty roky naučil i trochu slušnýmu chování. Navíc kdoví co za těma dvěřima je. |
doba vygenerování stránky: 1.6280319690704 sekund