| |||
Kabinet prof. Oranila. následně směrem k pokojům. Osoby v kabinetu, možné setkání s dalšími cestou. Na chvíli jsem se zamyslel, napůl nad zbytečnostmi, napůl nad tím, co si počít na tomto místě. Je zde spousta zvláštních osob a bytostí, co jsem mohl cestou vidět. Přesto....asi bych si neměl nechávat mozek zaměstnávat tak melancholickými věcmi. Posbírám si své věci. ,,Za mne to bude už asi vše. Pardon, občas se mi stane, že se někde zapomenu déle, než by bylo slušné." odpovím profesorovi a vstanu z křesla. Zamířím ven z jeho pracovny, ve dveřích se minu s tvorem zvířecího vzezření. Od pohledu dlak, patrně vlčí. Zdá se, že se neumí měnit tak, aby na něm zůstaly zachovány šaty. To je pro mne vlastně pozitivnější fakt. Nespoléhat se na obyčejnou magii, to tvorové, jako jsou tihle, těžko mají zapotřebí. Asi bych se měl nejdříve skočit ubytovat. nahlédnu do materiálů, které jsem obdržel. Hádám, že by tam asi teď nikdo neměl být, přeci jenom ostatní asi budou spíše někde na školních pozemcích nebo v učebnách. Zamířím tedy do druhého patra, v plánu mám si jen uložit věci a pak se jít podívat po učebně podle rozvrhu. |
| |||
Rychlost - směr jezero Všichni kdo nás stíhají, sestra Vyběhnu za Vengem, skočím do nějaké tělocvičny a tam uvidím našeho otce! "Jé! Ahoj tatí!" vypísknu, vyskočím mu kolem krku, dám mu pusu a pustím se. "Tak zase ahój!" vypísknu a běžím za Vengem, který se nás snažil setřást pomocí otce - veliká chyba! Běžím i s Lil a jen tak mimochodem prohlásím. "Myslela jsem, že je táta větší a hezčí. Vypadá stejně tak na stejné ucho jako bráška. Rybička nepadla daleko od výsevu což?" zeptám se a předběhnu bráchu. Už mám svoje chapadla a ať se to nezdá - jsem velice rychlejší a mrštnější. Vyběhnu ven a skočím na břeh. "MAMÍ!" písknu a čvachtám se dvěma chapadly do vody a tak ji posílám volání i přes vodu. |
doba vygenerování stránky: 1.5123021602631 sekund