| |||
MT02 Kil, Lil, hlavně Venge a zbytek v tělocvičně Stáhněte sílu a raňte jenom mě, hmmm.... Zakroutil jsem nad tím hlavou, jak to mám asi udělat? Jo, můžu stáhnout jen svou teplotu a dotknout se ho. Můžu ho spražit ledovým dechem z tlamy, ale to je tak všechno. Na magii si netroufnu, to by nemuselo dopadnout vůbec dobře a spražit celou školu prostě nechci... A nejsem si jistý, jestli se mi povede i vytáhnout ze země vodu. Minule to sice vyšlo, nebyly tu štíty. A tenhle je vlastně taky nezvedl tak dobrý. Alespoň něco. Objevila se tu i Sinead a já jí přikývl na pozdrav. Nevypadala zrovna nadšeně, ovšem, jak asi vypadá nadšená dračí tvář? "Ahoj, drahá," poslal jsem jí myšlenku, ale ta se zajímala teď momentálně jen o Vengeho a pak sebou prostě flákla u zdi a rozvalila se. Venge přišel s tím, že musí na ošetřovnu a začal si prohlížet nějaké výrůstky na chapadlech. Co to je netuším, ale už teď se mi to vůbec nelíbilo a tak jsem se zamračil. Spíš z principu, než zmizel. Následovala nějaká ta bitka mezi profesorem a tím pancéřovaným kyborgem z budoucnosti, jak se představil. Nadzdvihl jsem obočí, pro nás? Mávl jsem nad tím tak nějak hlavou, bylo mi to šuma fuk. Hlavně, že jsem měl klid od lidí, i když tedy začali zlobit další jiné věci... A to jsem neměl ani tušení... Synátor se znovu za nedlouho objevil, což by nebylo tak zlé. Jen, kdyby nepřišel s tím, co přišel. První blbá poznámka, "čau dědo," to bych ještě zkousnul vtipálek jeden. Další blbá poznámka ale už nebyla tak blbá. A z toho úšklebku se stal dost vyděšený výraz. Následně jsem zbělal jako chameleon, kterého postavíte k čerstvě vymalované zdi. A... sestřičky? Ne ne... "C...Co?" Než se vzpamatuji, už mizí i Venge, i ty dvě maličké stvoření pryč. Ty vole, to radši risknu celoživotní útěk před lidmi, protože tady tě dostanou a nebude to příjemné... Nejhorší bylo ,že jsem vážně nevěděl, co mám dělat a že mi začali docházet souvislosti. Ta bláznivá nadržená chobotnice tě rozmačká, Sinead sežere jenom proto, že jsi tomu blbci věřil moc na to, že si dá trochu majzla. A ten idiot ne aby někoho namrdal, je z něj mořskej koník a přenáší další tisícovou armádu smradů... Toho se musíš zbavit a musíš dříve, než tě sežerou... Není tu ani okno, kudy bych mohl zmizet a že jsem tu chuť fakt měl. Jen proskočit a odletět... Ve stresu, moje tělo se začalo měnit plynule do dračí podoby, ještě že tu máme roztahovací dveře. Vyděšený výraz na dračím obličeji tolik vidět není. Až po nějaké chvíli jsem se vzpamatoval a bez jediné myšlenky jsem vyběhl ven ve snaze dohnat ty tři smrady. "Počkejte na mě!" Moje jediná šance jak u chobotnice, tak u SInead byla se k tomu postavit jako chlap a poprat se s tím. A sice vůbec nevím jak a ani nevím, z koho z těch dvou mám větší strach, prostě musím. "Venge!" |
doba vygenerování stránky: 1.6133749485016 sekund