| |||
Co se nestane, pozemky - u jezera... Voda začne šplouchat a najednou se z vody vynoří dvě obrovská chapadélka a položí něco na zem. Chapadla jsou opatrná a něžně to položí na zem - ano, ihned potom hned odplouvá pryč a vypadá že má na spěch. Kdo by neměl, kdyby dvě děti z 1000 dětí naočkují všechny své sourozence, aby volali a opakovali jedno poslání.... škola Hned jak na zem pustila dvě ze svých dětí, ostatní utichly, poněvadž je už nikdo nenaváděl. A na pozemcích se objeví dvě krásné dívky, holčičky, které se zasměji, a ruku v ruce běží do té krásné školy. |
| |||
Před ošetřovnou Jsem tažen Majní pryč, jen křiknu. "Náklad!" řeknu a nechám se táhnout. Nedokážu odolat a musím se podívat na Majní, usměju se od ucha k uchu. Furt je to pěkný kus. Vejdu do ošetřovny a hned jsem vyhnán. "No dovol! Jsem tu dýl než ty cucáku!" řeknu nabroušeně a se založeníma rukama si opřu o zeď. Čekám. |
| |||
Louky Felda Když ta holka zahučí něco o tom, že se nemáme nechat rušit, jeden z hádků jí odpoví tak nevybíravě, že se musím pousmát, nicméně stejně to pro okolí bylo jen zasyčení. Když Felda zavrtí hlavou, dál to neřeším, svalím se na zadek a když se mi vlísne zpět pod ruku, začnu ho znovu drbat v srsti. Spokojeně odpočívám a užívám si konečně i trochu toho klidu. |
| |||
Mezi školou a lesem Eve, Miko Když ta divná holka jen proběhne kolem, zase si hlavu položím, i když ne tak uvolněně jako před chvílí. Otázku Miko nějakou dobu zvažuju, ale pak zakroutím hlavou, že nic, a znovu se jí vlísnu pod ruku pro drbání. |
| |||
Pozemky - MT02 Všichni cestou, všichni uvnitř a hlavně Venge Protáhnu se, ještě jednou vrhnu pátravý pohled na Shrey, ale pak se otočím ke škole. "Měla bych být na hodině." Prohodím jen na vysvětlenou, ani nevím proč najednou nahlas a zamířím pryč. Pokud mne nezastaví, vezmu na sebe po pár krocích svoji přirozenou podobu, abych si mohla protáhnout křídla. Ne, že bych šla daleko, ale už mě svědilo celé tělo. Hlavou bezmyšlenkovitě kývám sem a tam na dlouhém krku. Automaticky zamířím ke vchodu do haly, abych se nemusela hned proměňovat a naprosto ignoruju havěť pod nohama. Kdo nebude dost hbitej aby uhnul, bude rád, když dostane jenom ocasem. Skutečně teď nemám chuť brát ohledy na nižší rasy. Produpu halou a když se přede mnou požadovaná chodba rozšíří, abych se mohla protáhnout, s chutí toho využiju a neproměňuju se do lidské podoby. Sice šupiny o kameny poněkud drhnou, ale křídla mám šikovně složená a že by mi obyčejný kámen poškrábal zářivé brnění, to se skutečně nebojím. Čumákem drcnu do dveří tělocvičny a vsoukám se do místnosti. Jen docela bez zájmu se rozhlédnu po přítomných, stále zabraná do poněkud chmurnějších úvah. Je zajímavé, že tu ctím i tvory, kteří tu nejsou, ale nemíním to teď řešit. Hlavou těsně minu Vengeho a už chci pokračovat, když se na okamžik zarazím a přimhouřím oko blíž k němu. Zornice se mi stáhne do svislé čárky, jak zaostřuju. "Cos to proboha od koho chytil?" Moje myšlenka zní poněkud znechuceně, protože jsem si všimla, že se mu všude po kůži, a to i na chapadlech, začaly tvořit drobné bradavičky. Nebude nejspíš trvat dlouho a bude vypadat poněkud neesteticky. "Asi by sis s tím měl někam zajít, než nakazíš někoho dalšího." Možná by to šlo říct i mileji, ale nějak nemůžu myšlenky přesměrovat na správnou kolej, takže příjemné vystupování mi dělá nemalé potíže. Pomalu přejdu až do zadní části místnosti, kde se usadím a položím si hlavu na zem. Spíš nepřítomně sleduju profesora. "Omlouvám se, jdu pozdě." Myšlenka je určena jen jemu. Přeci se nebudu omlouvat veřejně. Jen nevalně se snažím odhadnout, co se na téhle hodině bude dít. //Promiň [font color=purple]Shrey, že to tak trvalo a že nečekám na reakci, ale mám drobný quest a kdybychom to protahovaly, jistě by došlo k porušení školního řádu ;)[/font] |
| |||
Ošetřovna - sklepení Rusko, Majní Zrovna držím v ruce lahvičku s vodou, kterou ostříkávám své nové kytičce listy, když dovnitř vrazí Majní. "Tak proč...?" snažím se zeptat, proč sem toho magora vlekla, když už jsem mu jednou zakázal přístup na ošetřovnu. "NE! Tak to ani náhodou, na MÉ ošetřovně tenhle MAGOR zůstávat nebude," zahromuji na mě nezvykle silně a nakrknutě. Hned potom mi hlavou proběhne: Vážně jsem to řekl? U všech výhonků, tenhle ústav se na mě ale podepisuje. "Hned!" ujistím ji a těkám pohledem mezi Ruskem, jím a mou kytičkou. Nejraději bych tady nechal můj klon, ale na to očividně nemám čas. V čiré zoufalosti ukážu na Ruska. "VEN! A k ošetřovně se ani nepřibližuj!" vyhodím ho z ošetřovny a pak mrknu na kytičku,"hlídej," nakážu jí a upustím do jejího květináče jeden můj vlastní výhonek, aby se mnou mohla komunikovat. Hned potom vyrazím za Majní. "Ochabl nebo strnul?" To co popisuje vypadá spíše na paralýzu než na infarkt. "Jestli umře, tak už ho moc zabít nebudeš moct," poznamenám jen trochu ponuře a vrazím do pokoje, rychlý pohled na Majní, abych se ujistil kde je, než přikročím rovnou k prohlídce těla. |
doba vygenerování stránky: 1.4283139705658 sekund