| |||
Škola Kil a chudáci v hale a bráška Na okamžik se zamyslím a pak se rozesměju ještě šířeji. „Máš recht!“ Hihňavě se rozesměju a trochu zatáhnu, aby si víc pospíšila. „Jasněže jo!“ Nenechám ji na pochybách, i když je mi jasné, že to sama moc dobře ví. Proběhnem do obrovské stavby a málem smeteme dvojici v hale, jak se kolem nich proženeme jako vychřice „Hele!“ Vypísknu a nadechnu se. Je mi jasné, e ho musí taky cítit. |
| |||
MT02 - Ošetřovna “Eeh... Jak se vypouští trošku síly?” nakloním hlavu na stranu. Sice řekne kruh, ale otočí se k tomu klukovi a začne ho provokovat, takže se napřed dívám. A navíc tatíček pokračuje ve svém proslovu ke mě. Na jeho poznámku se jen opět zazubím a pokrčím rameny. “Co má společného tvá a její láska se mnou?” zeptám se nechápavě. “Um...” pokrčím rameny. Netuším, asi ne. Když poznamená to k učiteli jen se uchechtnu. To už se objeví známý pach a zanedlouho se dovnitř protáhne Zlatá. Když se u mě zastaví pohledem, vyšvihnu se na chapadla a nahodím tázavý výraz. “Co chytil? Kde, co, jak?” zamrkám nechápavě přímo do jejího oka. Teprve po chvíli mě napadne zvednout si chapadlo k očím. “Oj. Netuším, hned s tím něco udělám...” zasoustředím se na svou moc a vytáhnu dědictví po matince. Nic se ale nestane. “Nebo v nejbližší době...” dodám tedy poněkud smutně po chvíli. Přejde do rohu místnosti. “Čitel? Zajdu si na ošetřovnu, asi jsem něco chytil,” oznámím mu a chapadluji si to zase pryč. Dojdu do haly, zamyslím se, kde jsem potkal ošetřovnu, raději si to zkontroluju na mapce a pak vyrazím směr ošetřovna. Uvidím tam stát někoho... Osobu, tak se zastavím u něj. “Jeeee... tu nějaký ošetřovatel, doktor, tak něco?” zeptám se ho, než se opřu do dveří. Zvednu jedno chapadlo a podrbu se na zádech, zakřením se u toho, jak jsem zachytil za ty bradavičky jak na zádech tak na chapadle. |
| |||
Směr škola Lil Držím ji za ruku a běžím - poskakuji ke škole. "Je to náš brácha - ten bude mít zase nějaký průšvich, takže ho rychle najdeme. Pak se mu vysmějeme a zmučíme ho tak, že nám vyklopí, kde je náš táta!" zajásám a podívám se do stejné tváře, kterou mám i já. "Zajímalo by mě, jestli ještě více zestárnul nebo ne. Není tu dlouho a celkově tu nejsme dlouho! Chci poznat tátu a co ty? Taky? Že jo?!" zajásám a mířím si to stále ke škole. "Prostě tam vejdeme a půjdeme po čuchu!" podívám se na své nohy a trošku se zamračím. "Jak mohou běhat po dvou? Vždyť jsou tak pomalý a nemotorný." řeknu a musím si dávat pozor kam si šlapu, nebo upadnu. |
| |||
Pozemky, směr škola Kil "Škola, škola, škola!!" Podporuju Kil ve skandování a vzrušeně poskakuju sem tam vodními proudy. Ve chvíli, kdy se dostaneme na břeh, ve stejnou chvíli, se vrhnu Kil po krku a je jen klika, že máme chapadýlka, jinak bychom skončili na zemi. "Sme prostě dobrý!" Nadšeně souhlasím, mrknu, jak se vyzbrojila sestřička na zdejší podmínky, a nadšeně její nápad okopíruju. "Jak je chceš najít?" Zvědavě na ni mrknu, ale nepřestávám poskakovat směrem ke škole. |
| |||
Pozemky, směr škola Lil "My chceme do školy! My chceme do školy! My chceme do školy!" skanduji s Lil a s dalšíma. Děláme to už nějaký ten den a nakonec - svolí, že my můžeme do školy a tak nás popadne a vyhodí nás do školy. Dopadneme na zem a skočím kolem krku Lil. "Zvládli jsme to!" zajásám a začnu s ní poskakovat na místě a pískám. "Půjdeme za tatínkem a bráškou!" jásám. Vždycky to bylo smutné, Venge vypadá o tolik starší než my, ale my dvě jsme starší o 2 sekundy, než on. To bylo tak nefér! Najednou ji pustím a podívám se na své chapadélka, soustředím se a chapadla zmizí a místo toho mám jen dvě nohy. "Vsadím se, že ten trouba se tohle ještě nenaučil." řeknu radostně a najednou popadnu Lil a běžím i s ním bok po boku do školy. |
| |||
Co se nestane, pozemky - u jezera... Voda začne šplouchat a najednou se z vody vynoří dvě obrovská chapadélka a položí něco na zem. Chapadla jsou opatrná a něžně to položí na zem - ano, ihned potom hned odplouvá pryč a vypadá že má na spěch. Kdo by neměl, kdyby dvě děti z 1000 dětí naočkují všechny své sourozence, aby volali a opakovali jedno poslání.... škola Hned jak na zem pustila dvě ze svých dětí, ostatní utichly, poněvadž je už nikdo nenaváděl. A na pozemcích se objeví dvě krásné dívky, holčičky, které se zasměji, a ruku v ruce běží do té krásné školy. |
| |||
Před ošetřovnou Jsem tažen Majní pryč, jen křiknu. "Náklad!" řeknu a nechám se táhnout. Nedokážu odolat a musím se podívat na Majní, usměju se od ucha k uchu. Furt je to pěkný kus. Vejdu do ošetřovny a hned jsem vyhnán. "No dovol! Jsem tu dýl než ty cucáku!" řeknu nabroušeně a se založeníma rukama si opřu o zeď. Čekám. |
doba vygenerování stránky: 1.5362281799316 sekund