| |||
Před ošetřovnou Sourozenci Uchechtnu se. No a teď něco, co už nevíme. Ale stejně byli nějaký divný. Mám pocit, že jsem tam zahlédla něco, co vypadalo jako rybí ocas. Nakloním se k ségře, abych si poslechla, co má v plánu a se zájmem kývnu. Však jak budeme vědět koho hledat, už si ho můžeme najít kdykoli. Rázně přikývnu, až to vypadá, že mi musí upadnou hlava a pak se zase vrhnu na brášku. "Jdeme za papá!!" Trochu šťouchnu do pár výrůstků, ale když mám pocit, že se mě jeden pokusil kousnout, radši toho nechám. |
| |||
Před ošetřovnou sourozenci Běžím radostně za Lil a prozpěvuji se. "Budeme tetičky!" prozpěvuji si a poskakuji radostně po chodbě. Najednou uslyším Vengeho, který nás láká. "To není fér, když půjde s námi k mámě..." zakňourám, najednou přitáhnu sestru k sobě a zašeptám ji do ucha. "Půjdeme pozdravit taťku, pak se vypaříme a nabonzujeme bráchu bez něho - on by nám kazil zábavu... Co ty na to?" zeptám se a stojím na místě. Čekám co si o tom myslí ona. Mám stále schválně ty divné dvě věci, schválně, jestli nás tatínek pozná. |
| |||
Před ošetřovnou – a holky Kil a Lil, Rusko Když se ozve dívčí křik, překvapeně se otočím, ale to už mi obě visí každá na třech chapadlech, takže se povážlivě zakloním, rychle rozchapadlím zbylá, abych úplně nepřepadl. Zasměju se. “No teda! To je překvapení!” zazubím se radostně. “Ne to je něco... nevím, to mi řekne on,” ukážu na toho chlapa přede mnou. Otočím se k týpkovi, jen kývnu na souhlas a nad holkama pokrčím rameny. Pak si vezme jedno mé chapadlo a holky se táhnou pryč. “Fíha, tak malá děcka jo? Páááni,” přitáhnu si blíž jedno mé chapadlo a prohlížím si ty boláčky. “Hele to vyřeším, žádnej stres,” uchechtnu se. “Díky za verdikt,” kývnu týpkovi hlavou a chapadluju za holkama. “Hej počkejte! Půjdeme za mámou všichni dohromady, nechcete ale napřed vidět papa?” zeptam se jich a ušklíbnu se. Přijde mi komické, že to před chvilkou říkal, tak mu je musím ukázat. A pak se poradím s mamkou zda to nechat... neklubat, či vřídlo. |
| |||
Před ošetřovnou Venge a něco dvakrát malého Stojím a hned přijde chapadlňák. "Dobrá - no tam nechoď, ordinuji venku." oznámím mu a najednou přiběhnou dvě malé holky, povalí ho a řeknou, že bradavice na ně mrkla. A pak utečou - bylo to velice rychlé. "Asi jim někdo dal hodně cukru." řeknu a vezmu si jedno chapadlo, vytáhnu si lupu a podívám se do bodláku, když najdu správný úhel, uvidím v tom malého - cosi. Embrio? "Ty vole..." zašeptám a prohlížím si několik bodláků i jinde, má je na všech chapadlech a má jich minimálně 1 000. Uznale kývnu a plácnu ho do ramene. "Blahopřeji taťko. Nebo mám spíše říct - mořský koníku." začnu se smát. "Pro pána, až tohle řeknu šéfovi..." |
doba vygenerování stránky: 1.7722270488739 sekund