| |||
Mezi školou a lesem Eve, Miko Když ta divná holka jen proběhne kolem, zase si hlavu položím, i když ne tak uvolněně jako před chvílí. Otázku Miko nějakou dobu zvažuju, ale pak zakroutím hlavou, že nic, a znovu se jí vlísnu pod ruku pro drbání. |
| |||
Pozemky - MT02 Všichni cestou, všichni uvnitř a hlavně Venge Protáhnu se, ještě jednou vrhnu pátravý pohled na Shrey, ale pak se otočím ke škole. "Měla bych být na hodině." Prohodím jen na vysvětlenou, ani nevím proč najednou nahlas a zamířím pryč. Pokud mne nezastaví, vezmu na sebe po pár krocích svoji přirozenou podobu, abych si mohla protáhnout křídla. Ne, že bych šla daleko, ale už mě svědilo celé tělo. Hlavou bezmyšlenkovitě kývám sem a tam na dlouhém krku. Automaticky zamířím ke vchodu do haly, abych se nemusela hned proměňovat a naprosto ignoruju havěť pod nohama. Kdo nebude dost hbitej aby uhnul, bude rád, když dostane jenom ocasem. Skutečně teď nemám chuť brát ohledy na nižší rasy. Produpu halou a když se přede mnou požadovaná chodba rozšíří, abych se mohla protáhnout, s chutí toho využiju a neproměňuju se do lidské podoby. Sice šupiny o kameny poněkud drhnou, ale křídla mám šikovně složená a že by mi obyčejný kámen poškrábal zářivé brnění, to se skutečně nebojím. Čumákem drcnu do dveří tělocvičny a vsoukám se do místnosti. Jen docela bez zájmu se rozhlédnu po přítomných, stále zabraná do poněkud chmurnějších úvah. Je zajímavé, že tu ctím i tvory, kteří tu nejsou, ale nemíním to teď řešit. Hlavou těsně minu Vengeho a už chci pokračovat, když se na okamžik zarazím a přimhouřím oko blíž k němu. Zornice se mi stáhne do svislé čárky, jak zaostřuju. "Cos to proboha od koho chytil?" Moje myšlenka zní poněkud znechuceně, protože jsem si všimla, že se mu všude po kůži, a to i na chapadlech, začaly tvořit drobné bradavičky. Nebude nejspíš trvat dlouho a bude vypadat poněkud neesteticky. "Asi by sis s tím měl někam zajít, než nakazíš někoho dalšího." Možná by to šlo říct i mileji, ale nějak nemůžu myšlenky přesměrovat na správnou kolej, takže příjemné vystupování mi dělá nemalé potíže. Pomalu přejdu až do zadní části místnosti, kde se usadím a položím si hlavu na zem. Spíš nepřítomně sleduju profesora. "Omlouvám se, jdu pozdě." Myšlenka je určena jen jemu. Přeci se nebudu omlouvat veřejně. Jen nevalně se snažím odhadnout, co se na téhle hodině bude dít. //Promiň [font color=purple]Shrey, že to tak trvalo a že nečekám na reakci, ale mám drobný quest a kdybychom to protahovaly, jistě by došlo k porušení školního řádu ;)[/font] |
| |||
Ošetřovna - sklepení Rusko, Majní Zrovna držím v ruce lahvičku s vodou, kterou ostříkávám své nové kytičce listy, když dovnitř vrazí Majní. "Tak proč...?" snažím se zeptat, proč sem toho magora vlekla, když už jsem mu jednou zakázal přístup na ošetřovnu. "NE! Tak to ani náhodou, na MÉ ošetřovně tenhle MAGOR zůstávat nebude," zahromuji na mě nezvykle silně a nakrknutě. Hned potom mi hlavou proběhne: Vážně jsem to řekl? U všech výhonků, tenhle ústav se na mě ale podepisuje. "Hned!" ujistím ji a těkám pohledem mezi Ruskem, jím a mou kytičkou. Nejraději bych tady nechal můj klon, ale na to očividně nemám čas. V čiré zoufalosti ukážu na Ruska. "VEN! A k ošetřovně se ani nepřibližuj!" vyhodím ho z ošetřovny a pak mrknu na kytičku,"hlídej," nakážu jí a upustím do jejího květináče jeden můj vlastní výhonek, aby se mnou mohla komunikovat. Hned potom vyrazím za Majní. "Ochabl nebo strnul?" To co popisuje vypadá spíše na paralýzu než na infarkt. "Jestli umře, tak už ho moc zabít nebudeš moct," poznamenám jen trochu ponuře a vrazím do pokoje, rychlý pohled na Majní, abych se ujistil kde je, než přikročím rovnou k prohlídce těla. |
| |||
Malér, ošetřovna, sklepení Rusko, Rubus Běžím jenom v košili od svého muže, nic na sobě jiného nemám. Běžím po chodbě a cestou potkám Ruska. "Rusko!" zakřičím, popadnu ho za ruku a běžím s ním na ošetřovnu, tam vpadnu a chytnu Rubuse. "Rusko, nechci tvou pomoc, já chci lepšího odborníka! Vodku a ani střelný prach mi tady nepomůže!" "Rubusi! Pomozte mi! Rusko zůstaň tady a hlídej a vy pojďte ihned za Bobym - asi má infarkt - a nebo ho klepla pepka! Prosím! Pospěšme si!" a ihned táhnu Rubuse pryč z ošetřovny a vysvětluji mu při cestě. "Byly jsme v pokoji - a no - bavili jsme se a najednou strnul! Jestli mi umře - tak ho zabiju! Já jsem duch a ne on! Ještě aby mě strašil dalších 15 let a vracel mi všechno co jsem mu provedla - to tak! Rychle!" Křiknu a táhnu ho do sklepení do našeho pokoje, kde jsem ho nechala ležet na posteli přikrytého dekou. |
| |||
Příjezd do školy Kdo to spatří, Artemis, Cab Studenti, kteří mohou vidět, tak vidí jak do školy přijede vůz s Ruskem, který veze náklad a nejen to - taky dva pasažéry - chlapce a mladou kentaurku. Rusko je pobídne do školy a ať si najdou ředitele - nahoře ve věži. Poté vyjde dovnitř, aby ohlásil příjezd kuchaři, no sám to táhnout nebude, že?! |
doba vygenerování stránky: 1.4760859012604 sekund