| |||
Jezero - MT02 všichni cestou a všichni tam Zahučím pod hladinou, kde se proměním, abych nabral rychlost. Poté u břehu zamířím prudce k hladině. Znovu se proměním. Vystřelím do vzduchu a roztáhnu křídla. Zamířím prudkým svistem nad pozemky. Jde mi to! Já letím! Zaraduji se. Ale jak přistanu? Prolétne mi hlavou. Pokusím se začít trochu klesat. Dopadne to nakonec tak, že začátku travnaté oblasti hodím strašnou držku. Naštěstí se stihnu přeměnit, takže většinu pádu zbrzdí měkká chapadla. I tak mám dojem, že jsem si něco narazil. No nevadí. Začnu si to chapadlovat ke škole. Do nosu mě udeří ten nejdůležitější pach. Narovnám se, nahodím široký úsměv a přechapadluji si to kolem Sin a té druhé. Nezastavuji, protože má očividně nějaké jednání. Pokud mě sama nezastaví, dochapadluji až do školy. Jakmile zjistím, kde mám být a že už tam mám být, přidám na rychlosti, takže zanedlouho vrazím do tělocvičny. "Dobrej!" zahalasím. Všimnu si že tu papa už je. Traaaapaaas. Zazubím se. "Papa," mrknu na něj a postavím se poblíž něj. |
| |||
Směr les Felda, Eve Uchechtnu se, když hodí záda a začne se válet v trávě. Čapnu si k němu na bobek a když uvidím příležitost, pozlobím ho na tlapce, nebo podrbu na břiše. Najednou si to kolem nás prohasí nějaká zelená holka, div nás nezašlápne. Nevidí, neslyší. Když do nás skoro vrazí, provází ji vzteklé zasyčení. Felda taky nereaguje zrovna růžově. "Co se děje? Nějaké trable s ní?" ukážu jí do zad. Možná už jsem jí někde viděla, ale kdo ví. Zvlášť, když znám Dan. |
| |||
K lesu Miko, Eve Spokojeně střihnu ušima, když zaslechnu, že běží za mnou. Jen vypadnu na trávník, vypadá to, jako bych zakopnul a udělám salto přímo na hřbet. Začnu se zuřivě válet po hřbetě v trávě a všema čtyřma hrabu ve vzduchu. Přeci jen mi to ale nevydrží moc dlouho, jak se mi do nosu opře cizí pach. Překulím se na bok, prudce zvednu hlavu a zhluboka zavětřím. Tiše zavrčím a obrátím se čumákem k lesu. |
doba vygenerování stránky: 1.5497879981995 sekund