| |||
Směr les Felda, Eve Uchechtnu se, když hodí záda a začne se válet v trávě. Čapnu si k němu na bobek a když uvidím příležitost, pozlobím ho na tlapce, nebo podrbu na břiše. Najednou si to kolem nás prohasí nějaká zelená holka, div nás nezašlápne. Nevidí, neslyší. Když do nás skoro vrazí, provází ji vzteklé zasyčení. Felda taky nereaguje zrovna růžově. "Co se děje? Nějaké trable s ní?" ukážu jí do zad. Možná už jsem jí někde viděla, ale kdo ví. Zvlášť, když znám Dan. |
| |||
K lesu Miko, Eve Spokojeně střihnu ušima, když zaslechnu, že běží za mnou. Jen vypadnu na trávník, vypadá to, jako bych zakopnul a udělám salto přímo na hřbet. Začnu se zuřivě válet po hřbetě v trávě a všema čtyřma hrabu ve vzduchu. Přeci jen mi to ale nevydrží moc dlouho, jak se mi do nosu opře cizí pach. Překulím se na bok, prudce zvednu hlavu a zhluboka zavětřím. Tiše zavrčím a obrátím se čumákem k lesu. |
| |||
Společenská místnost Dlaci - kuchyně Prozatím všechny ignoruji
Je neskutečná otrava, být nucena udělat všechno sama, ale na druhou stranu, kdo jiný by to udělal tak dokonale jako já, že? Teď už scházelo zařídit jen pár věcí. Vydala jsem se ze společenky do kuchyně ve svém novém kostýmu králíčka a hrstí tyrkysových obálek.
Před kuchyní jsem se zastavila upravila svůj kostým, zaklepala a ladně nakráčela dovnitř. Na moji pompéznosti neubral ani kostýmek králíčka. Prostě ať mám na sobě cokoliv, vypadám v tom skvěle a taky to umím nosit. Vlastně mě by slušel i pytel od brambor jak se říká. |
| |||
Před kabinetem Oranila Mef, Oranil "Díky," opáčil jsem tomu mladíkovy, který měl spoustu částí těla nahrazených mechanickými přístroji. Vlastně bych se ani nedivil, pokud by to byl spíše stroj, na kterém se vylouplo něco organického a živého... Zůstal sjem tam ve vlkodlačí podobě, protože jsem sebou neměl nic, ani to oblečení. Zaklepal jsem drápem tlapy na dveře a počkal. Buď na vyzvání, nebo jsem po pár sekundách vstoupil sám a očima profesora vyhledal. |
doba vygenerování stránky: 1.5608670711517 sekund