| |||
MT01 - MT02 Poslechl jsem si výklad tady učitele, má asi recht. Tákže jsem vlastně v cajku, přeci vím, co dělám! A to, že někdo donutí mé automatické reflexy k obraně, či snad útoku... Jestli jsem to pochopil správně, se sebeovládáním to nemá vůbec nic co dělat. Asi... Každopádně zněl rozumně a když ukončil hodinu, zvedl jsem pohled na stěnu a podíval se na čas. Měl bych se zase přesunout dál... Tolik k meditaci a návštěvě mého já... Tygřice, Helen, ta se zvedla, alespoň se rozloučila a zmizela. Asi si šla opečovávat svou srst někam dál a já bych si měl podrbat šupinky, jinak asi zdechnu. Ty sviňuchy rostou a poslední dobou je mi stále moc horko... Aneb, akumulační systém protestuje. A nebo se mě moje tělo a nebo spíš mysl snaží přesvědčit, abych se vrátil zpět do ledových plání... Jenže, to nemohu. Kvůli Sinead, kvůli starším drakům a... Všechno se to tak šíleně zkomplikovalo a já nevím, co mám dělat. Mám být betou, mám podpořit svou Alfu, Sinead. Jo, asi jsem se do ní zamiloval jako malé naivní dráče, asi bych potřeboval dostat znovu přes tlamu. Jenže to se mi na ní tak líbí... Ty její změny nálad, kdy jednou rozbije v tom lepším případě hubu a pak, kdy se nechá obejmout a utišit. Vyskočil jsem na nohy a ještě než zmizel Sem, prohodil jsem k němu pár slov. "Potřeboval bych pomoci s tou meditací, pokud to půjde a budete mít čas." A já si vzal ten jeho úkol k srdci, tvářil jsem se... No tak nějak všelijak, spíš ale poker face. Já pak vyrazil z tělocvičny a přesunul se o místnost vedle. Učitel, tedy, jestli si dobře pamatuji, už tu stepoval a tam u něj další dva mládenci. Ani s jedním jsem tuším nepřišel pořádně do styku, takže jsem jen přikývl na pozdrav. "Zdravím," povím a otočím se na toho prcka, co nás má vyučovat. "Omlouvám se, zdržel jsem se na minulé hodině." |
| |||
Z jídelny k lesu Ti v jídelně možná a pak, kdo se namane Ignorovala jsem pak i učitele, ignorovala jsem i toho okřídleného tvora a vlastně všechno okolo sebe. Srdéčko mi bušilo, opírala jsem se o svou hůl při každém kroku a svižným tempem s zelenými jiskřičkami v očích jsem si to razila přímou cestou ven z téhle zpropadené budovy k lesu. Jakmile jsem vyšla před budovu a šlápla do trávy, hned jsem se krapet uklidnila a trochu zpomalila. Přesto, stále jsem mířila pryč... Rozvrh jsem měla u sebe a nakoukla, pro dnešek, pokud si dobře pamatuji den a hodinu už mám volno, takže mě nikdo hledat nebude a to je dobře. Zastavila jsem se až někde před hranicí lesa, nerada bych si zase rozbila čumák jako, když mne převezl ten vlkodlak. Bylo to už tak nepříjemné... Zastavila jsem se tedy mezi prvními stromy, sedla si do tureckého sedu a svou hůl položila vedle sebe. Zavřela jsem oči a sklopila hlavu k zemi. Matko, proč jsem tě neposlechla? Já chci domů, už teď se mi tu nelíbí... Slzičky sice zůstali tam, kde zůstat mají, ale nebylo mi zrovna hej. |
| |||
K lesu Felda Jen se více pousměji, když mi nastaví hřbet. Dám si záležet, abych použila pevné nehty na pořádné podrbání. "Že já to tušila..." uchechtnu se, když se podívá směrem ven. Napřed se pořádně pečlivě rozhlídnu a teprve pak si všimnu, že už vyrazil, přidám do kroku, nakonec si popoběhnu, abych ho doběhla. Zamíří neomylně k lesu. Kráčím za ním a podezřívavě si měřím každé šustnutí okolo nás. |
| |||
Do Knihovny Nathaniel Jako dělová koule proletím školou, nevšímaje si nikoho a ničeho. V tuhle chvíli jsem ještě bledší než obvykle a krve by se ve mě nikdo nedořezal. Snažím se vymazat co se stalo z hlavy. Jediná věc co mě mrzí je, že jsem se rozdělila s tím jediným normálním tvorem na téhle škole. Mimo Nera. Když jsme u toho. Kde je? Najde si mě? Měl by. Ví kde bývám. Proběhne mi hlavou. Zastavím se až před dveřmi do Knihovny. Oproti rychlosti, kterou jsem přiběhla, se velmi jemně opřu do dveří. Vkročím dovnitř a tiše za sebou zavřu dveře. "Zdravím, Knihovno," pozdravím svým tichým hlasem, ač trochu udýchaně. Vydám se ke svému místu, ale jakmile zahnu do boční uličky, všimnu si, že Knihovna mluví s nějakým chlapcem. Zarazím se vprostřed kroku a trochu nevěřícně na něj zírám. Nakonec přes sebe víc stáhnu můj plášť a couvnu zpět za regál. Měla bych si dávat více pozor. |
doba vygenerování stránky: 1.4332139492035 sekund