| |||
Z jídelny k lesu Ti v jídelně možná a pak, kdo se namane Ignorovala jsem pak i učitele, ignorovala jsem i toho okřídleného tvora a vlastně všechno okolo sebe. Srdéčko mi bušilo, opírala jsem se o svou hůl při každém kroku a svižným tempem s zelenými jiskřičkami v očích jsem si to razila přímou cestou ven z téhle zpropadené budovy k lesu. Jakmile jsem vyšla před budovu a šlápla do trávy, hned jsem se krapet uklidnila a trochu zpomalila. Přesto, stále jsem mířila pryč... Rozvrh jsem měla u sebe a nakoukla, pro dnešek, pokud si dobře pamatuji den a hodinu už mám volno, takže mě nikdo hledat nebude a to je dobře. Zastavila jsem se až někde před hranicí lesa, nerada bych si zase rozbila čumák jako, když mne převezl ten vlkodlak. Bylo to už tak nepříjemné... Zastavila jsem se tedy mezi prvními stromy, sedla si do tureckého sedu a svou hůl položila vedle sebe. Zavřela jsem oči a sklopila hlavu k zemi. Matko, proč jsem tě neposlechla? Já chci domů, už teď se mi tu nelíbí... Slzičky sice zůstali tam, kde zůstat mají, ale nebylo mi zrovna hej. |
| |||
K lesu Felda Jen se více pousměji, když mi nastaví hřbet. Dám si záležet, abych použila pevné nehty na pořádné podrbání. "Že já to tušila..." uchechtnu se, když se podívá směrem ven. Napřed se pořádně pečlivě rozhlídnu a teprve pak si všimnu, že už vyrazil, přidám do kroku, nakonec si popoběhnu, abych ho doběhla. Zamíří neomylně k lesu. Kráčím za ním a podezřívavě si měřím každé šustnutí okolo nás. |
| |||
Do Knihovny Nathaniel Jako dělová koule proletím školou, nevšímaje si nikoho a ničeho. V tuhle chvíli jsem ještě bledší než obvykle a krve by se ve mě nikdo nedořezal. Snažím se vymazat co se stalo z hlavy. Jediná věc co mě mrzí je, že jsem se rozdělila s tím jediným normálním tvorem na téhle škole. Mimo Nera. Když jsme u toho. Kde je? Najde si mě? Měl by. Ví kde bývám. Proběhne mi hlavou. Zastavím se až před dveřmi do Knihovny. Oproti rychlosti, kterou jsem přiběhla, se velmi jemně opřu do dveří. Vkročím dovnitř a tiše za sebou zavřu dveře. "Zdravím, Knihovno," pozdravím svým tichým hlasem, ač trochu udýchaně. Vydám se ke svému místu, ale jakmile zahnu do boční uličky, všimnu si, že Knihovna mluví s nějakým chlapcem. Zarazím se vprostřed kroku a trochu nevěřícně na něj zírám. Nakonec přes sebe víc stáhnu můj plášť a couvnu zpět za regál. Měla bych si dávat více pozor. |
| |||
MT01 - můj kabinet Mávnu nad medůzou rukou a pak i já pomalu odejdu. Snažím se moc nekoukat kolem sebe. Potřebuju si udělat spoustu poznámek a ujasnit si priority. Pevně za sebou zavřu dveře kabinetu a pak se přeměním. Se zamyšleným vrčením se schoulím do klubíčka. Ve vzduchu přede mnou se objeví břidlicová destička a začnou se na ní pomalu vykreslovat různé zvuky. Doufám, že nikdo nebude nic chtít. |
doba vygenerování stránky: 1.5041399002075 sekund