| |||
MT02 Ryvdieh, Mef Sedím na své židličce a poklepávám si nohou. Začínám bručet. "Kdepak zase se flákají?" zašeptám a podívám se na hodinky, co mám na ruce. "Jasně...už jim došel čas... jak typické..." zašeptám a zavrčím znovu. "Kde jste?!" zařvu a zanedlouho přijde první student na hodinu - kovo-kluk, který si stočí snad do klubíčka. "Nazdárek!" zajásám konečně nad živou dušičkou. "Jak se máme?!" zeptám se až přespříliš radostně. "Asi nevíš, kde se ostatní flákají což?" zeptám se a povzdychnu si. Zanedlouho po něm dorazí další kluk. "Další duše! Výborně, ještě mi, ale zbývají docela dost dušiček, nemyslíte?" zeptám se a zamračím se. "Flákači...větší flákači než jsem já!" |
| |||
Vyhlídka Ryvdieh Podívám se na toho krásného mladíka, mé srdce poskočí a uvědomím si, že jsem trošku zprůhledněl. Zamrkám s očima a musím se pousmát, snad i trošku omluvně. "A-le - ovšem, že jsem v pořádku." najdu si svůj hlas a trošičku ho zesílím, i když stále nic moc nemluvím hlasitěji jak bych měl. Aspoň tak hlasitěji jak si přál profesor z mé poslední hodiny. Má postava se zase více zhmotní. "Ano, občas je to šikovné." podívám se na svou ruku, kterou pozvednu více nahoru. Ruka se rozplyne a já se usměji. "Element...ani nevím, proč ti to říkám." zašeptám a cítím se s ním tak uvolněne, tak bez starosti. Zvednu svůj zrak a zadívám se do jeho andělské tváře. Ale pak se musíme rozloučit, jeho hodina nás rozdělí a já jen ustoupím. "Jistě - ovšem že ano." řeknu a dívám se za ním. "Jistě se zase uvidíme." řeknu s úsměvem. Když odchází, dívám se za ním s něhou v očích. Poté se jen otočím a zahledím se do krajiny. Na mé tváři se objeví úsměv a já si užívám ještě ten krátký moment, kdy cítím jeho přítomnost u sebe. |
doba vygenerování stránky: 1.5298030376434 sekund