| |||
Vyhlídka - MT02 René, Charlie, Mef Kývnu na souhlas. "Je, proto jsem tady," usměji se a neznervózňuji ho něčím tak triviálním, jako že opakuje cizí slova. Zahledím se ven na oblohu a na chvíli se ztratím v myšlenkách. Když se podívám zpět na něj, zamrkám a musím znovu zaostřit, abych ho vůbec spatřil. "Průhlednost... To vypadá šikovně," poznamenám směrem k němu. Uvědomím si, že bych vlastně měl mít hodinu. Hmmm. "V pořádku?" optám se a když se ujistím, že to tak skutečně je, "mám teď hodinu, musím na ní jít... ale jistě se znovu zase uvidíme..." nadhodím, mávnu mu, otáčím se a odcházím dolů. Sejdu dolů po schodech, trochu zamyšlen, pokynu hlavou všem na chodbě i vevnitř MT02 a usadím se na cokoliv co je k dispozici na sezení. |
| |||
Druhé patro - MT02 Charlie, kdokoliv cestou Poté co jsem tomu vlkoušovi ukázal, kam má jít, jsem mu mávnul v pozdravu. Přece jen, za chvíli mi začíná hodina. Dokázal jsem s ním zabít tolik času, dalo by se to nazvat až fascinující, ale mám dojem, že tady čas skoro nic neznamená. Vydám se po schodech dolů a tak nějak ignoruju všechny ostatní. Zareagoval bych pouze v případě, že by mě zavolal někdo z profesorů, nebo student napadl. Takhle dojdu až k tělocvičnám. Pokynu všem na chodbě a zmizím v malé tělocvičně číslo dvě. Překvapuje mě, že jdu jako první. I když... tady... ne... vlastně mě to vůbec nepřekvapuje. "Zdravím," pokynu učiteli prostřed místnosti a posadím se někam ke stěně. Ocas si stočím kolem nohou, aby nepřekážel. |
| |||
MT01 – společenka dlaci
Kdybych byla v lidské podobě tak na profesorovo vrčení, nejspíš zareaguji naprosto nevhodným vztyčeným prostředníčkem. Ale takto si jen ostentativně začnu čistit jazykem svůj nádherný kožíšek, pečlivě si čistím pacinky. Naprostá ignorace, to funguje vždycky. Proč se s ním zahazovat, když on nemůže v životě dosáhnout mé úrovně natož pak intelektu a o dalších věcech ani nemluvě. Proto ignoruji i jeho poznámku o čistém rodokmenu. Proč JÁ bych se měla obhajovat před nějakým póvlem, naprosto nevhodné a nepotřebné.
Když ukončí hodinu, ladně se zvednu a elegantně protáhnu. „Nashledanou.“ Pošlu myšlenku, všem co jsou vnímaví a vyrazím ze třídy s úžasnou tichou elegancí, tak jak to umí jen kočky.
Jak jen zabít čas na této škole? Společenka se zdá být vhodným místem. Ve spolčence se proměním zpět do své lidské podoby. „Prosím si tuto místnost.“ Co nejbarvitěji si ji představím. „A nejnovější výtisky módních časopisů.“ |
doba vygenerování stránky: 1.4628629684448 sekund