| |||
MT01 - k bazénu Tak na půl ucha jsem pozoroval hodinu. Jo, mě by rozhodně stačilo kdybych se nemusel bát, že tu někdo uhoří... a nebo něco jiného. Chvílemi trochu přitopím, jak ke mě od jednoho kluka doléhá nepříjemný chlad, ale snažím se co nejvíc šetřit energií. Cítím, jak se mi trochu kroutí žaludek. Když hodina skončí, dřív než se stihnu vzpamatovat, Shrey někam vyběhne. Vyštrachám se na nohy a mrknu na Crey. "Za chvíli si tě najdu." Zamumlám směrem k ní, kývnu profesorovi a raději se vytratím. Nemám zrovna dobrou náladu, natož komunikativní, a to, že mám hlad, tomu zrovna moc nepomáhá. Aniž bych si to moc uvědomil, zamířím ke schodům dolů a sejdu až k bazénům, kde se zastavím. Uvažuju, že když jsem tu byl poprvé, bylo to mnohem lepší než další moje návštěva. Radši se pořádně rozhlédnu, jestli kolem někdo není, ale pak vyklouznu z kalhot a skočím do vody. Netrvá to dlouho a z vody začnou unikat bublinky a výrazně se kolem oteplí. |
| |||
Chodby Miko, okrajově René Když si všimnu, že se Miko zdržela uvnitř, nespokojeně střihnu uchem a začnu očichávat kameny kolem. Kývnu procházejícímu mladíkovi, když na mě zareaguje, ale vzhledem k jeho tichosti si nemyslím, že by toho chtěl dělat zrovna víc, tak si ho dál nevšímám. Když Miko přeci jen vyleze, přitočím se k ní a šťouchnu ji do boku čumákem. Pokud se nepletu, už toho dnes moc nemám. Konkrétně nic. Jsem zvědavý, co bude chtít dělat. Jen doufám, že nebude chtít hledat tu svoji otravnou kamarádku. |
| |||
MT01 Hlavně Miko Trochu mě překvapí, že se medůza sama ohlásí a poptá, kdyže se to má ukázat. Na chvilku se zamyslím a olíznu si pravou dlaň. Vypadá to, že jsem si toho ani nevšimnul. "Dnes ne." Zakroutím pomalu hlavou. Na jeden den už toho mám až nad hlavu. "Pak až se ti to bude hodit." Pokrčím ramenem. Málem se otočím, když si něco uvědomím a široce se zazubím. "V dohledné době, slečno. Nejdéle v pátek." Ušklíbnu se. Dávám si dobrý pozor, jestli ji napadlo si vyložit moje slova jako odložení na neurčito až na nikdy. Když odchází tichý mladík, už to vypadá, že i pozdraví, ale nakonec se mu to nepovede. Zakroutím si sám pro sebe hlavou. Tady to bude fakt zápřah. A asi nejtěžší bude jim vysvětlit, že sebeovládání není o neubližování nebo nehádání se. |
| |||
MT01 --> lúky snáď Sinead, pravdepodobne Calyssa a železo Jeho poznámka na moju odpoveď ma poteší. Dokonca kvôli nej zavrhnem rodiacu sa myšlienku v hlave "rozpuč peroxidke pri odchode z triedy mozog zvnútra"- Nie že by mi záležalo aby sa mu moja odpoveď páčila, alebo čo by povedal na triedne násilie, ale... ak to pôjde takto ďalej, možno mi tento predmet dosť rýchlo odpadne. Helen môžem zabiť neskôr. Potrebujem skôr sebeovládanie v zmysle... ako ovládať svoje schopnosti. Ale aby boli silnejšie, nie tlmiť ich. Trocha popustiť uzdu. Ďalej sa ešte rozkecáva s Gerrirom alebo Miko a potom nás normálne že s úlohou prepustí von. Poker face. Fajn, to nebude nič zložité. Pretvarovanie, to je moje. Trochu neochotne odídem od svojho tepelného zdroja Sigiho, ale v hlave mám dva ciele- Tortuna a Sinead. Od jedného som chcela niečo ja, pri druhej to bolo opačne. Hmm, za ktorým skôr? S Tortunom by to bolo na dlhšie, mám...viac otázok, ale so zlatou...bohvie čo chce... okej, kto bude bližšie, vyhráva. Zastavím sa na chodbe školy a začnem pátrať po ich energiách. Obaja nie sú zrovna čajový, vyžarujú energie dosť, ale na prvú aj tak narazím na Sinead. Tuším, že..vonku? A nie je sama. Nevadí. Vyberiem sa teda až do haly a cez dvere von, na vzduch, očakávajúc, že zbadám zlatú. |
| |||
MT01 - ven - vyhlídka Ryvdieh Poslouchám profesora a když nás rozpustí a zadá úkol, jen přikývnu a vstanu. Přijít příště do hodiny bez jakékoliv výrazu - to zvládnu. Ale přijít a pozdravit hlasitě? To už asi tolik ne. Mám naštěstí si to zkoušet týden. Týden? Týden je málo. Promnu si svoji rolničku a pomalounku se šourám k východu, než ovšem odejdu, snažím se "nahlas" říct něco jako Na shledanou, ale bohužel nic neřeknu a tak toho raději nechám a potichounku se vyplížím ven. Venku už je vlk, jen mu pokynu hlavou a rozejdu se pryč. Mám spoustu času, co budu dělat? Napadne mě jen jedna možnost. Prozkoumat to tu a jelikož jsem v přízemí, tak pomalu prozkoumám celé patro až nahoru. Patro po patře a hledám něco zajímavého. Nakonec jsem skončil ve třetím patře a navíc je tu i něco jako vyhlídka. Usměji se, je tu klid a tak do ní vejdu. Ale nečekal jsem, že tam bude on. Zkamením, stojím za ním (aspoň předpokládám, že se dívá z vyhlídky ven). Chvíli přemýšlím, jestli nemám jít pryč a nebo tu zůstat? Nervózně si hraju se svou rolničkou, která zacinká. Ten zvuk je pro mně rázem jako velký zvon u mého ucha. Tolik hluku jsem nyní nadělal! Určitě to slyšel a nemám zbytí. "A- ahoj." zakoktám, potichu, ale zakoktám. Nejsem si jist, jestli mě slyšel či nikoliv. Slyšel mě? Stojím dál na místě a pozoruji ho. Po chvilce skloním zrak do země a nejsem si jistý co mám dělat. |
| |||
MT01 - na chodbu Felda a zbytek tam Jakmile jsem se dostala přes ten jeden bod, bylo mi celkem jedno, co mi říká ať nahlas nebo v duchu. Jen jsem tak nějak přetrpěla zbytek. Jen se pousměji, když Felda shledá drbání pozitivním. Jakmile hodinu zakončí, vyškrábu se na nohy a vydám se ke dveřím. Tam se ještě zastavím. "Kdy se mám zastavit na konzultace?" zeptám se. A jakmile si vyslechnu odpověď, zamířím ven na chodbu za Feldou. |
doba vygenerování stránky: 1.3139369487762 sekund