| |||
MT01 - ven - vyhlídka Ryvdieh Poslouchám profesora a když nás rozpustí a zadá úkol, jen přikývnu a vstanu. Přijít příště do hodiny bez jakékoliv výrazu - to zvládnu. Ale přijít a pozdravit hlasitě? To už asi tolik ne. Mám naštěstí si to zkoušet týden. Týden? Týden je málo. Promnu si svoji rolničku a pomalounku se šourám k východu, než ovšem odejdu, snažím se "nahlas" říct něco jako Na shledanou, ale bohužel nic neřeknu a tak toho raději nechám a potichounku se vyplížím ven. Venku už je vlk, jen mu pokynu hlavou a rozejdu se pryč. Mám spoustu času, co budu dělat? Napadne mě jen jedna možnost. Prozkoumat to tu a jelikož jsem v přízemí, tak pomalu prozkoumám celé patro až nahoru. Patro po patře a hledám něco zajímavého. Nakonec jsem skončil ve třetím patře a navíc je tu i něco jako vyhlídka. Usměji se, je tu klid a tak do ní vejdu. Ale nečekal jsem, že tam bude on. Zkamením, stojím za ním (aspoň předpokládám, že se dívá z vyhlídky ven). Chvíli přemýšlím, jestli nemám jít pryč a nebo tu zůstat? Nervózně si hraju se svou rolničkou, která zacinká. Ten zvuk je pro mně rázem jako velký zvon u mého ucha. Tolik hluku jsem nyní nadělal! Určitě to slyšel a nemám zbytí. "A- ahoj." zakoktám, potichu, ale zakoktám. Nejsem si jist, jestli mě slyšel či nikoliv. Slyšel mě? Stojím dál na místě a pozoruji ho. Po chvilce skloním zrak do země a nejsem si jistý co mám dělat. |
| |||
MT01 - na chodbu Felda a zbytek tam Jakmile jsem se dostala přes ten jeden bod, bylo mi celkem jedno, co mi říká ať nahlas nebo v duchu. Jen jsem tak nějak přetrpěla zbytek. Jen se pousměji, když Felda shledá drbání pozitivním. Jakmile hodinu zakončí, vyškrábu se na nohy a vydám se ke dveřím. Tam se ještě zastavím. "Kdy se mám zastavit na konzultace?" zeptám se. A jakmile si vyslechnu odpověď, zamířím ven na chodbu za Feldou. |
| |||
MT01 a ven Hlavně Miko Velmi oceňuju, že po mě snad nic víc nechce a spokojeně zabručím na téma další péče o moji srst. Než se prokouše přes odpovědi ostatních, už se mi notně zavírají oči a sem tam se objeví myšlenka na to, že krátké schrupnutí by rozhodně nebylo od věci. Potichu si odfrknu na jeho poznámku o domácím úkolu a rychle zamířím ke dveřím. Zdržuju se jen tak dlouho, aby se Miko stihla zvednout a následovat mě. |
| |||
Za Jigmem Netrvá dlouho, než i ten rohatej týpek proběhne ven. Zaváhám jen chvilku, než vykročím za ním. Zuřivě se soustředím, abych nezrušila svoje maskování. Nejhorší jsou ty pitomé spáry mezi kameny. Ještěže se chlapec nesnaží zmizet, jinak bych byla nahraná. Když se zastaví u nějakých dveří, musím postupovat ještě opatrněji a pomaleji. Pokusím se dostat nepozorovaně až těsně ke dveřím, abych mohla pak proklouznout dovnitř. |
doba vygenerování stránky: 1.3326780796051 sekund