| |||
Učebna L Max, Tatiana Trochu se odšoupnu, když si všimnu, že si Maxík přehopkává ke mne. Přidržím ho jednou rukou a druhou ho poškrabkám. Ohlédnu se k Tatianě. Vypadá velmi přešle. Zapřu se kopytama a odsunu se i s křesílkem až k její lavici, stále na jedné ruce Maxe. Než stačím cokoliv říct, ve třídě opět propukne rozruch a to donutí Tatianu vstát. Zvednu k ní pohled a sleduji ji, dokud se mnou pohled nespojí. Povzbudivě se usměji. "To bude v pořádku. Už míří na ošetřovnu," pronesu povzbudivě. Vstal bych a objal bych ji, ale stále mám pod bradou nalísaného Maxe. |
| |||
Tiriatal Nechám ho projít kolem sebe a po posledním pohledu do třídy ho v těsném závěsu následuji. Když se zastaví a otočí, založím ruce na hrudi. Uhýbá pohledem, čemuž se nedivím, jen mne poněkud zaráží, proč si to vůbec dovolil. "Máte minutu na to podat vysvětlení." Oznámím mu a nechám ho po celou minutu mluvit, nebudu ho přerušovat, ani doplňovat. |
| |||
Učebna L Vesa, Kelly V očích slzy bolesti, jak mi projíždí vlny bolesti celým vnitřkem. Tvrdohlavě se držím vědomí, i když se mi zrak poněkud rozmazává. Když se její tlapka přiblíží k mému obličeji, zvednu k ní trochu hlavu. Snažím se vykřesat úsměv, že jejím slovům také věřím, ale podaří se mi jen povytáhnout jeden koutek, než mi hrudí zavibruje další kašel. Když se v zorném poli objeví i Vesa, snažím se pracně ovládnout své tělo... Avšak bez jakéhokoliv úspěchu. Když obejme Ves Kelly, což ocením dalším povytažením koutku, prudce se ve mne něco pohne. Tentokrát ne bolest, ale pocit, že musím nutně dívky chránit. I přes můj stav se mi podaří prudce se postavit a otočit se směrem k odpálené dívce, na které se objevují žihadla. Připraven chránit Vesu vlastním tělem se přidržuji Kelly lavice, abych vůbec dokázal stát zpříma. Oranžová krev stále prýští koutky, ovšem to není nyní má hlavní starost. Když se však třídou přelije moc třídního a nebezpečí ustane, mé do teď napnuté tělo povolí a já ztratím cit v končetinách takovým způsobem, že se prostě začnu řítit k zemi. (9%) Nějakým záhadným způsobem se mi podaří dopadnout na připravené lehátko. Kašel se změní v regulérní dušení, jak se nedokážu ani přetočit na bok, aby měla krev kam odtékat. I když jsem stále při vědomí, nedaří se mi vnímat nic jiného, než Vesu a Kelly. Jako kdyby se celé pozadí mimo nich odsunulo do hutné mlhy. |
| |||
Učebna L především Aine Stejně tak jako byla překvapující tahle její náhlá proměna z vystrašené dívky, tak mě překvapila i její chuť. Její krev… je tak podivně pikantní, těžko popsatelná. Pokus ji odradit nebo varovat rozhodně odmítá. Můj úsměv se o to víc rozšíří. Nikdo nemůže říct že jsem se nepokusila. Jistě, nebylo to žádné velké snažení, nebudu ji přece úplně odrazovat. Hodlám si to užít do sytosti. A ta je bezedná. Dobrá nálada mi z tváře nemizí ani když se ve třídě znovu objevuje třídní profesor. Události poslední doby nebyly právě pozitivního rázu a tak jsem ráda za tohle drobné rozptýlení, ač nemá dlouhého trvání. Taky neočekávám že by chtěl znovu mluvit se mnou. Jeho vliv má na všechny kolem poměrně neblahý účinek v tom že je dostává z jakéhokoliv vlivu pod kterým se ocitli. Letmo se porozhlédnu po učebně. Tak dokonce ani profesor za katedrou nebyl ušetřen jeho aury. Z jeho reakce to bylo víc než jasné. S ostatními se k mojí smůle ze zápalu vzrušení vzpamatovává i bělovláska. To přišlo dřív než jsem myslela. Jaká škoda. Na okamžik to přece vypadá že znovu propadne, ale začne se zvedat. Nijak dívce nebráním, naopak jí rukou přidržím aby nesletěla na zem. “Beru tě za slovo...” řeknu nakonec tiše bělovlásce když se dává na rychlý ústup, včas než je úplně z doslechu. Dokud je ke mě otočená čelem přidám ještě laškovné mrknutí a pošlu jejím směrem vzdušný polibek. Při svém zbrklém úprku zvládne vrazit do chlapce postávajícího v uličce. Takže mě zvládla pobavit i svým odchodem. Kolem se nestačí ještě pořádně vzpamatovat a už je pohání zpátky do lavic k dalšímu lektvaru. A to o mě bude někdo tvrdit že jsem bezohledná. No když už s nimi nehne ani smrt studentů, tohle jim určitě vrásky neudělá. Vlastně ani mě to nijak netrápí. Kdokoliv tohle způsobil, ať už to byl démon kterého si třídní vzal příhodně stranou jen chvíli potom, nebo kdokoliv to je jedno. Svým způsobem mi udělal laskavost. |
| |||
Učebna lektvarů Líbáme se vážně dlouze než to vypadá že toho kluka zarazilo něco jiného což docela nelibě nesu, potom se však otočí opět ke mně a vypadá že jsem ho zaujala. „Já jsem Alyssa.“řeknu když se i ten kluk představí potom však ucítím něco co by se dalo přirovnat k tomu to co jsem už předtím pocítila v jídelně když jsme sem přišli, ale tehdy ... to nebylo tak silné ... pocity strachu a respektu nakonec vykrystalizují v konkrétní představu která burácí v mé mysli. Co je to za zvrhlost? Křížení s lidmi je naprosto nechutné a neodpustitelné ... A potom je to pryč a já se divím nad mou předchozí reakcí, jistě ten kluk je opravdu hezký a měla bych o něj zájem i tak, ale ... no je to pryč a já v tom zase lítám. Říká se že šílenství je dělat pořad tu samou věc o čekávat jiný výsledek a tak tomu klukovi věnuji rozpačitý úsměv. Mezitím si všimnu že přišel náš třídní (to jeho hněv jsem asi cítila) a když si pak odvede sebou toho démona asi tuším proč. Možná za tuhle trapnou situaci může ten démon, ale proč se ho náš třídní nerozhodl potrestat přímo zde? Protože to není jisté a zde nejspíš půjde o prevenci něčeho k čemu by mohlo dojít, nebo jde možná o něco jiného. Třeba mu chce náš třídní říct že změnil své rozhodnutí a naším třídním zástupcem má být ten démon. Rozhodl jednou může rozhodnout znovu a Gill bude rád když se toho zbaví, vzhledem k jeho nadšení když mu to bylo oznámeno. Během mého přemítání odejde Kelly, ta naga a ten drak pro kterého vytvořili něco jako nosítka. No podle mně dostal co si zasloužil protože draci jsou zlé,kruté a sadistické bestie, dobrá zatím jsem neviděla nic co by to potvrzovalo, ale ani nic co by to vyvracelo. Ale teď bych asi měla odpovědět Salazarovi jak se ten kluk představil. „Ano jsem v pořádku už jsem něco podobného cítila, promiň, ale asi bych měla jít do lavice než to Snapeovi bude vadit.“odhrnu si pramen vlasu a opět se na něj rozpačitě usměju. Nečekám že ví kdo to je Snape, ale jedná se o vyjímečné přirovnání. „Po hodině si můžeme promluvit.“usměju se na něj už bez rozpačitého výrazu a pokud se mně nepokusí zastavit vrátím se do lavice. |
| |||
Učebna lektvarů Z myšlenek mě vytrhne pohled na Luise, který se na mě usmívá. Také se na něho směji. Max mu skočí do náruče a začne se mazlit a vrnět. Dlouze se dívám na ty dva. Moc krásný pohled. Doufám, že jednou bude Luis držet i naše děti. Začnu se utápět v myšlenkách a představách, když v tom mé uši zastřihají. Slyším jak někdo narazí do někoho a praští sebou o lavici. Prudce otočím hlavou tím směrem. Leží tam dvě dívky na sobě. Koukám jestli jsou v pořádku, ale ten ošklivý trhavý zvuk nejde přeslechnout. Celá se otočím za tím zvukem. Když vidím chlapce, jak krvácí a vlčice začne volat, aby někdo přivolal léčitele, ztuhnu. Měla bych mu pomoci, ale naposledy mi sama řekla, že je to dost složité. Co mám teď dělat? Měla bych mu pomoci, ale nejsem si úplně jistá, zda bych mu neublížila. Stojím tam napnutá jako struna a najednou mě přepadne úzkost a strach. Co se to zase děje? To nestačilo co se stalo včera? Nevím co mám dělat, ale během chvilky jsou pocity pryč. Otočím se na Luise a Maxe. V mých očích jsou vidět slzy, které se snažím udržet. Můj ocas je stažený mezi nohama, uši sklopené a jen tak na ně zírám. Okolí vůbec nevnímám a je to na mě vidět. |
| |||
Učebna lektvarů Jak sedím a pozoruji obě děvčata, tak si nevšimnu další studentky, která mě bez jakýchkoliv náznaků políbí. Jsem lehce zaskočen, ale během chviličky jí polibek vrátím a co nejdéle ho prodlužuji. Přitáhnu si jí co nejblíže k sobě a nepřestávám s líbáním. Nebudu přece hlupák a nenechám si ji utéct. Pocity jsou to překrásné. Pak uslyším trhavý zvuk a pláč. To mě donutí dívku pustit a naše rty od sebe odtrhnout. Podívám se tím směrem, abych viděl co se tam děje. Po chvilce vrátím pohled na dívku, abych si ji prohlédl. “Hmm, zdravím, jmenuji se Salazar a jak ty krásná slečno?” Pozorně si ji prohlédnu celou, hlavně její křivky. Pak mě zasáhnou nové pocity - strach, respekt a podobné. Když opadnou, rozhlédnu se po třídě, kde profesor, který odešel ven, stojí ve dveřích a volá si dalšího studenta ven. Druhý profesor pokyne, ať jdou na ošetřovnu ti, kteří jsou zranění. K odchodu se zvedne vlčice, hadí žena a chlapec který levituje na nosítkách z něčeho. Otočím se na dívku, usměji se na ni. “Tak tohle bylo hodně silné. Jsi v pořádku?” |
| |||
Učebna L - Ošetřovna Kelly, Hillaris Kelly se proti objetí nebrání ani vůbec neprotestuje a tak když si o mě ještě opře hlavu, beru to jako znamení že ji můžu obejmout intimněji, tak jak jsem původně chtěla. Snad už bych nemohla být spokojenější. Ale vlastně mohla, kdybych nemusela řešit nic kolem něho. Pomocnou ruku ale Kelly zastaví. “Tak dobře” přikývnu a ruku zase stáhnu zpět. Místo čarování nad ním, vlčici pohladím po tváři. Znamená to ale že Hillaris bude dál krvácet a vůbec mu neulevím. Když tak nemůžu zastavit krev, postarám se alespoň aby nebyla úplně všude, tak že se jen neškodně vznáší ve vzduchu. Nástup třídního, nebo spíš jeho aury, na scénu mě trochu přivede na jiné myšlenky. Kelly se ale nepustím. Ten druhý profesor nás hned instruuje ať ho vezmeme na ošetřovnu a zase se vrátíme. S návratem by ale počítat určitě neměl. Pokud se tam Kelly rozhodne zůstat určitě ji tam nenechám samotnou. “Tady ale zůstat nemůže, stejně musí pryč” prohodím když navrhuje aby léčitelé přišli sem. "Lehni si" pokynu tomu ubožátku na provizorní nosítka. Ať už léčitelům zprávu někdo poslal nebo ne, Hillaris se vznese na krvi a plynulym pohybem zamíří ke dveřím. Pomůžu Kelly zpátky na nohy a bude li třeba podepřu ji i cestou, nebo ji rovnou nabídnu že jí vezmu do náruče. To by nám dost urychlilo přesun. |
| |||
Učebna Lektvarů Kelly a skupinka kolem ní, všichni ostatní S neskrývanou hrůzou v očích pozoruji scénu za sebou. O to víc mne děsí, že toto místo mělo být mým útočištěm. Zatím to, ale vypadá na smutné místo. Již podruhé za malou chvilku cítím něco nového a zřejmě nejsem jediný. Obraz, který jsem považoval za hrůzný je jiný. Ne lepší nebo horší, ale jiný. Otočím svou hlavu až když profesoři promluví. Nepřichází žádné vysvětlení toho, co se stalo. Snad jen povolání démona by mohlo o něčem vypovídat. Na soudy je však brzy a nás čeká další vyučování. Byl bych rád, kdybych se mohl věnovat jen pergamenu a výkladu, ale to jen tak nepůjde. Scéna zamnou je plná smutku a očividně i obavy ze ztráty. Dokážu s ní soucítit. Tahle bolest je mi velmi blízká a vyvolává to vzpomínky. Měl bych pomoci ? Ale jak ? Ledaže...ne příliš riskantní, prozradil bych o sobě mnohé. krčím starostlivě obočí, dokud šelma nezmíní léčitele. To bych mohl, ale jak ? Nevím, kde je tu ošetřovna. narazím na další komplikaci, protože na plánku jsem ji nestudoval. Povzdechnu si a namočím štětec do inkoustu. Dobře, tak kvantita. rozhodnu se pro postup. Štětec se začne rychle míhat po prázdné části pergamenu. Rozhoduji se pro jednoduché tvary a kontury. Rychlost je zásadní. Jen za malou chvilku, je na pergamenu dobrá desítka ptáčků a pod nimi krátký vzkaz: “Učebna Lektvarů. Zraněný chlapec. Potřebuje lékaře.“ Chytím štětec mezi zuby a přiložím prsty k pergamenu. S pomalým výdechem prodchnu malby svou arkánou (29%). Možná je to tím rozrušením, ale odlepí se jen dva. Zkusím ještě jednou popohnat ostatní (99%). Usměji se, když se pohnou. Mávnutím ruky celé hejno pošlu směrem ke dveřím. Jejich úkol je jednoduchý. Najít ošetřovnu a narazit tam do zdi v dosahu živé bytosti. Text zprávy se pak objeví na stěně. Nakonec se jen otočím a věnuji skupince povzbudivý pohled. |
| |||
Učebna L Komori Každý krok mi připadá, jako věčnost. Takže vášnivým honem za svou spřízněnou duší strávím jenom dvě věčnosti. Přesně v ten moment se na okraji brejlí vyloupne něco než já. Nestihnu nic, ale jakože vůbec. Jen se zasněně dívám na vlčici dokud mi to úhel dovolí. I během toho krátkýho letu si stihnu představit, jak bych… Přijde náraz, ale ne tak tvrdej, jak bych čekala. Uslyším křupnutí, ale bolest nikde. A to syknutí, taky nebylo ode mě. Otočím trochu nepřítomný pohled na holku. Je hezká a přítulná, ale není to moje chlupatá crush. Jenom se jemně vzepřu na rukou, abych líp viděla. Co mě v tu chvíli vlhce přejíždí po tváři, je mi jedno. Z toho, co totiž vidím, je mi smutno a zároveň mám hroznej vztek. Ty slizká vohavná hadice ! To já ji mám utěšit! To mně má plakat do ramene ! vrčím v duchu na adresu nagy. Trochu vztekle si odfrknu a natáhnu levačku do strany. Prsty na ní se prodlouží a z každého vyjede ostrá špice žihadla. Hodlám jí je všechny zabořit do ksichtu, až oteče tak, že se sama nepozná. Ale v ten moment, jako mávnutím kouzelnýho proutku je všechno fuč nebo aspoň z větší části. Najednou už nevidím rudě. Všechno mi začne pomalu dotejkat. Jak to, co se děje okolo , tak moje vlastní situace.Áááá, už zase ? Proč ? zeptám se v duchu. Vlastně jsem si tu otázku už položila od rána tolikrát, že bych na to mohla přijít. Až někdo napíše knížku, jak nebejt za blbku měla bych si ji koupit. povzdechnu si a složím hlavu do dlaní. “Omlouvám se.“ zahuhlám nelogicky na předchozí otázku holčiny. Mám zase sto chutí s brekem utýct do kšá, vlastně by to dneska nebylo nic neobvyklýho, že ? Profesor začne ten chaos trochu organizovat a instruuje i naší dvojici. Proč bych měla jít na ošetřovnu ? Jako spíš by se mi hodil terapeut, teda možná mě trochu bolí zadek, ale… mračím se, než mi to o vteřinku pozdějc doteče. “Jááá....“ vyplodim ze sebe a otočím se na svoji zachránkyni “...jsem kráva, teda jmenuju se Moxxi, ale chovám se jako kráva…eh dává to smysl ?“ usměju se na ní nervózně a trochu se pootočím, abych líp viděla. “Chci říct…promiň, nechtěla jsem tě zranit…Áááá já tu kecám a tebe to bolí.“ blábolím nervózně a zatřepu hlavou, abych se probrala z blbkovskýho módu. “Trochu ti ulevíme, než půjdeme na ošetřovnu jo ? S tim zlomenym by to bolelo.“ zeptám se, a pokud mi dovolí přiložím jí opatrně ruce na záda. Celou dobu se snažím držet její pozornost na sobě a vykouzlím přátelský úsměv. Z konečků prstů se začne přelévat vlna hřejivé energie, která začne bezbolestně napravovat ty nejhorší fraktury (81%). I když jsem nezvládla všechno, určitě se jí podstatně uleví. “Lepší ?“ zeptám se připravená ji pomoct vstát a doprovodit. Když bude potřeba, tak ji i odnesu. |
doba vygenerování stránky: 1.7386710643768 sekund