| |||
K ošetřovně Leo Ohlídnu se po něm, když se začne podezřele hýbat. Všimnu si rozvrhu v jeho rukou a rychle si projdu předměty, které mám. Alespoň by nás v jiných předmětech neměli nutit nakládat s nebezpečnými zvířaty. Nepočítaje studenty. Dojdeme ke dveřím. Kývnu hlavou nad dveře, kde je velký nápis ošetřovna. Ale to už klepe. Polknu. Kdyby nás tak nechal být. |
| |||
K ošetřovně Sharika, možná Rubus Jsem rád, že se ujala vedení a mezitím rychle přemýšlím, jak ošetřovateli dát dostatečný důvod k opuštění hodiny, ale zároveň ne tak velký, aby si mě na ošetřovně chtěl nechat. Pak si uvědomím, že bych mohl mít hned zase nějakou další smrtící hodinu. Rychle vytáhnu z kapsy rozvrh a zkontroluji ho. S opravdu velkou úlevou zjistím, že dneska už nic nemám. Pak ale udělám tu chybu, že se podívám na zítřejší hodiny. Hned u první se trochu zapotácím. Obrana ČM. Sice si nejsem úplně jistej, co to má být, ale už teď jsem si jistej, že pokud "Temní tvorové" vypadali jak vypadali, tak cokoli, co se už na začátku jmenuje obrana, bude ošklivé. Dojdeme až k nějakým dveřím, na které velmi opatrně a potichu zaklepu. Výmluva, že tu nikdo nebyl, by mohla projít také. |
| |||
K ošetřovně Leo Těknu pohledem k chlapci a všimnu si, že nabírá velmi podobnou barvu jako já. Nevím co, ale něco mě podnítí se v jeho přítomnosti alespoň krapítek uvolnit. Nicméně byl to krátký pohled, protože spíše sleduji své okolí. Dokonce mi nevadí, že si všimnu, že jde najednou blíž mě. Mám dojem, že mám krytý alespoň jeden bok. Kdybych myslela normálně asi bych si nafackovala. Když se zeptá, znovu kývnu a udělám půlkroku před něj, abych nás navedla na ošetřovu. Nemusím se ptát proč, i když je mi jasné, že špatně mu není, tedy rozhdně ne takhle špatně. Nepochybuji, že si to zkontroluje. Snažím se vyhnout všem a všemu a mířím rovnou k zadním dveřím ošetřovny. Nemám na ní zrovna příjemné vzpomínky, ale lepší... než... tamto. |
| |||
K ošetřovně Sharika Jsem rád, že se za námi neozval hlas, který by nás chtěl zavolat zpět. Docela jsem se téhle eventuality obával. Když mi dívka potvrdí nejhorší obavy, ještě o trošku zblednu, ale o moc to už nejde. Paranoidně si prohlížím každý stín a nevědomky jdu stále blíž k dívce. "A ty víš, kde je ta ošetřovna?" Ani se na ni už nepodívám, protože bych musel spustit z očí okolí. Je mi naprosto jasné, že se učitel půjde poptat, jestli jsme na ošetřovnu nakonec dorazili. |
| |||
U lesa - les Poněkud nevěřícně sleduji odchod obou čarodějů. Potřesu hlavou a vyrvu ze země ceduli. S ní v ruce i se všema myškama, které jsem měl na hodině se vydám do lesa. Na kraji se zastavím a hodím krátký pohled přes lávu na oba draky, ale nakonec zmizím v lese. Vrátím ceduli kam patří a poté zamířím odnést myšky kam patří. |
doba vygenerování stránky: 2.7218568325043 sekund