Rychlejší odjezd než bych si přál...
Spražím pohledem Ruska a pak si povzdychnu.
Narovnám se a sleduji všechny. Zdravím! Jmenuji se Selven Scharden-Draco, ale kdokoliv mi z vás řekne někdy - Draco, věřte mi - budete toho litovat. Uculím se a seskočím dolů z vozu.
Jinak Vás tu všechny vítám, už jsme zde všichni jak tak koukám... Takže vyrazíme. Ale pozor, musíte vydržet a nezabít se navzájem, jelikož máme jeden vůz a pojedeme trochu rychlejší cestou...
Najednou se zarazím, zavrčím a otočím se. Z jednoho domu vyskočí jasně šedý vlk, ale který má černý ucho a ocas. Sedo, co se děje? Kleknu si na zem na koleno a podrbu ho za ušima, dívám se do jeho očí a pak zanadávám.
Vstanu rychle a podívám se na Ruska. Rusko, ministerstvo! Rusko se ihned otočil, vyskočil na vozík, rozhlídl se a začal nadávat rusky. Seskočil na zem a šel za nejbližším člověkem, pomohl mu vzít věci a začal je tam upevňovat.
Já jsem se podíval na Seda a kývl jsem na něho. Zdržte je jak můžete, ale pozor na kouzla! Běžte! Zakřičel jsem, Sedo zavyl a všichni vlci z okolí (a většina z nich byly schovaní) se rozběhla za Sedem a běží městem pryč. Otočil jsem na studenty.
V kostce, ministerstvo vás jde některé zavřít, to nedovolím, tudíž pokud máte mezi sebou nějaké spory, sežerte se až ve škole a teď ihned na ten vozík! Jděte! Zařval jsem a začal jsem pomáhat upevňovat jejich bágli, studenti nějak rychle dotlačit do vozu a zapnuli jsme je pásy aby nám nevypadly.
Rozhlídl jsem se a ujistil se, že jsou všichni ve voze, zavřel jsem ho a zajistil, nějaký student namítal že může běžet vedle vozu, ale to jsem rychle zamítl.
Učím vás mimo jiné kouzelné potvory, takže si uděláme takovou menší rychlejší hodinu... Rozhlédl jsem se a Rusko už lezl na vůz, upevnil si tam nohy a vzal si otěže, podíval se na mně a já jsem se podíval do rokliny.
Musíme použít rychlejší cestu - nebezpečnější, takže se držte... Zarazil jsem víko od vozu a ihned jsem se otočil, mávnul jsem rukou a kolem vozu se utvořila bublina, která pohltila kouzla vystřelená odněkud z vesnice. Slyšel jsem vlky, jak štěkají a vijí a pak hlasy a jejich nadávky .
Rusko, studenti, držte se a to pevně...
Otočil jsem se na starý strom a zařval jsem dost hlasitě. SATANE!
Najednou se kořeny starého stromu začali odmotávat a strom se začal rovnat, jelikož jeho kmen byla zakroucená, slyšel jsem dusot kopyt a jeho řev. Ze stromu najednou vyletěli kusy hlíny - černé až po krvavou a ze stromu, z jeho kořenů vyskočil mohutný, černý kůň - vypadal jako kříženec frínského koně s irským tinkerem. Přiběhl ke mně, už měl sedlo a měl tam přivázanou pušku. Rychle jsem vyskočil na jeho hřbet a podíval se na Ruska. Jeď!
Rusko vyrazil, povoz se rozjel hned jak tři koně zahrabaly, zafrkali a vyjeli. Já jsem běžel hned za nima, podíval se na vesnici a zazubil jsem se. Vytáhl jsem si starou zkroucenou hůlku z černého dřeva a něco jsem vyřkl, uslyšeli křik a strach z tamtěch kdo tam byli.
Vůz zajel na cestu, která sjížděla do kaňonu, koně nabírali rychlost a vozík, leč vypadal, že se každou chvíli rozsype, se zdál, že vydrží víc, než se zdá.
Jel jsem za nima dolů, kůň frkal a jeho kopyta bouchala do kamene, jako kdyby měl celé kopyty ze železa.
Vůz dojel dolů na cestu a mířil k úzké skulince, mezi kamenem. Zvláštní na tom bylo to, že dole byl rozcestník s několika šipkama s různých směrů. Vytáhl jsem si pušku, zamířil v běhu a vystřelil. Kulka strefila svůj cíl a rozcestník se roztočil až se nakonec vrátil zpět. Ale bylo slyšet cvaknutí. Rusko se podíval co jsem udělal a zaklel.
Kolik máme času? Ptal se...
Ale já jsem se jenom zasmál, vrátil jsem pušku zpátky a zakřičel jsem na něho. Než skončí bandity!
Bandity?! Zařval a znovu zaklel.
A najednou jsme oba dva začali zpívat písničku, přitom jsme vjeli do skulinky ve skále a projížděli jsme skulinkou. Přitom se začal rozléhala melodie k písničce, dělal jsem ji já, ale všichni to slyšeli, oba dva jsme začali zpívat a hnali jsme koně aby ještě přidaly. Zpívali jsme Bandity... odkaz
Projeli jsme skulinkou ven, tam bylo suché pláně, ale na zemi byly několik mořských živočichů, co byly vysušeni sluncem zaživa a pár dalších věcí. Dojeli jsme trochu dál a mohli jsme slyšet jak za náma se něco řítí, ze skulinky se vyrvala obrovská vlna vody a hnala se na nás a zaplavovala vše. Kaňon a i zde by měl být plný vody...ale vodu nějak jsem schoval o pár dní předem, než měli dorazit. Tušil jsem, že budeme mít nezvaný přátele.
Rusko vyjekl, jelikož viděl obrovskou vlnu, co se postavila o mnohem výš než jsme byly my a začala na nás padat. Zařval jsem na něho ihned. Rychleji!
Pobídl koně, ale ty nemohli, najednou Satan dupl kopytem hlasitěji o zem a zařehtal, ostatní koně vepředu zamávali hlavou a jejich těla se začali měnit. Najednou běželi koně, ale jako roztavená láva, při každém dupnutí kopyta se na zemi utkvěl kus lávy. Koně běželi a Satan se též změnil, ale byl celý v plamenech, já jsem se jenom zasmál. Cítil jsem jak všichni zrychlili a Rusko zavřískal.
Písničku jsme dokončili, ale voda stále byla za námi a tak jsme se usmívali. Znovu se objevila další muzika a my jsme začali zpívat úplně jinou. odkaz
Vůz vyjel na cestu, která mířila nahoru, ale voda se objevila i z boků, jak protekla celý první kaňon a teď zaplavovala i druhou část. Zasmáli jsme se, máme oba dva rádi rychlost a nebezpečí. Ale voda nás doháněla, byly jsme těžcí...
Rusko najednou zařval. Vůz se přetrhne! Láva mi roztává řetězy k vozu! Opravdu, vůz se začal víc houpat a já zanadával. Ale Satan zahřměl a koně vepředu vzpláli a celý vůz se začal měnit, zpevňovat se a zvětšovat se i koly. Byl mohutnější, už lépe stál na cestě...
Tak lidi, výuka první... Tohle jsou démoni z pekel, slouží jen a jen jedné osobě, že jo Satane... A Satan se zastavil, postavil se na zadní a začal se měnit, najednou je vidět, že je celý ze železa, který je popraskané a uvnitř vře oheň, který prosakuje skrz štěrbiny na vzduch, takže je v plamenech. Rozběhl se a je ještě rychlejší.
Satan démon! A nebo se jim taky říká - koně samotné Smrti! Začal jsme se smát, vyběhli jsme nahoru a voda se zalila až po okraj, ale už nás nemohla ohrožovat.
Jeli jsme rychle cestou podél hory nahoru, cesta byla úzká, takže jen jeden blbý kamínek na cestě a letěli by dolů. Ale když už jsme dorazily na vrchol, začali jsme ject ještě rychleji dolů po skále.
Rusko se smál a já taky, miluju tenhle adrenalin.
Ministerstvo nás nemůže tady najít! Nemá sem přístup! Trochu jsme zpomalili a najeli jsme na cestu, zase jsme projeli kolem hory. A najednou jsme mířili k dlouhému postu, co nevypadal moc bezpečně. Ale na druhém konci byl obrovský - hrad? Obrovská škola, do který mířili.
Škola byla schovaná uprostřed několika hor, které ji převyšovali. Byla jasná noc a už se rovnou zapřel do všech studený vítr, když projížděli most, mohli zjistit, že dole je studená voda, která se chová jako moře. Hrad byl z kamene a byl obrovská, stál na vrcholu nejmenší hory z těchto hor. Proto některé stěny byly hned u kraje této menší hory a pod ním hned voda. Ale za hradem byla menší planina, menší les, který se táhl po strmé straně dolů až k vodě.
Vůz se zastavil u hlavních dveří, tři koně se proměnili zpátky, ale Satan byl neustále stejný. Seskočil jsem dolů a pohladil jsem ho, jeho oheň mi neublíží, ale kdokoliv jiný...Satan by ho sežral a duši ukradl.
Pustil jsem ho a on se otočil, odběhl a najednou zmizel v mlze. Usmál jsem se. Zase příště... Pošeptám potichu.
Otočím se na studenti a otevřu vozík, který se též změnil zpátky. A tedy to jsou jedni potvory s kterými se naučíte někteří zacházet... Zasměju se a odemknu jim pásy podél těla a tašek. Vidím, že tu jsou všichni a nikdo se neztratil a tašky jsou tu též.
Ke koním přiběhl Boby, starší muž s kudrnatými vlasy a vousy, odpoutal koně od vozu a táhl je do stájí.
Pomohl jsme je dolů na zem a ukázal jsem do okolního světa. Vítejte v mé škole... Noční škola Úplňku! A zvykejte si na takové - rychlejší jednání, obvykle se to v mé přítomnosti stává celkem často. zasměji se.