| |||
O trochu rychlejší, než bych očekával... Tušil jsem, že měl naspěch, ale až tolik? Jízdu jsem se držel jako pominutý a doufal jsem, že to přežiju. Držení nebylo lehké, jelikož jsem jednou rukou držel svou tašku s knihou a druhou sebe pomocí nějakýho řemene co tam či co. A pak jsem viděl tu vodu...to bylo....šílené! VODA! Chtěl jsem vykřiknout, ale neměl jsem na výběr a musel jsem sedět na zadku. A potom se změnili ty koně, strašně se mi líbili a doufám, že je ještě někdy potkám, ale podle ředitele ano... Zpívaly...což bylo divné, opravdu je vidět, že to nejsou učitelé... Pak jsme přistály, zastavili a bůhví co ještě, dostal jsem se ven, nestaral jsem se o svůj batoh s věcmi, vyskočil jsem a odešel o kousek dál, dřepnul jsem si, stále držíc svou knihu. A čekal jsem, až se mi uklidní žaludek a přestane pištět hlava. Bylo mě fakt zle...ne když jsme jeli, ale najednou jak jsme zastavili... Dýchal jsem zhluboka a doufal, že to přežiju... Nejspíš jsem byl zelený jako žabák a teď mi fakt to bylo jedno, jen jsem doufal, že se nepozvracím před ostatními... |
doba vygenerování stránky: 1.6283538341522 sekund