| |||
Ještě cestou především Ys, Gill, Rell Trochu mě zarazí ta náhlá změna její nálady. Nevím jestli se něco stalo nebo jestli je taková už z principu, když jde o Rella. Trápí mě to. Ale oceňuji její snahu, to ano. Nejdůležitější je, že jsou všichni v pořádku. Když dojdu k Rellovi, taktéž ho s úsměvem obejmu. Překvapivě zjistím, když se otočím k odchodu, že Ys šla napřed. Nicméně se sejdeme ve třídě. Učebna Lektvarů především Ys, Gill, Rell Stále zamyšlená nad posledními událostmi se nijak aktivně nezapojuji do hodiny a jen poslouchám. Jak třídního profesora, tak výuku lektvarů. Přeci jen to bylo něco, čeho jsem se ve své předchozí škole též mohla účastnit. Zmínka o školním plesu mě trochu děsí. Na jednu stranu je to příležitost k seznamování a a trávení času s přáteli, ale také šance na nějakou nešťastnou příhodu. Vzpomenu si opět na svůj poslední den ve staré škole. Zároveň se mi vybaví Ryuova slova. Má pravdu. Přeci jsem v podstatě totéž radila i Gillovi. Poněkud nechápavě, sleduji Ys odcházející z učebny. Co se děje? Možná nic... Nebo snad... Co říkal Ryu... Z myšlenek mě vytrhne hlas profesora. Dávám pozor a co jsem promeškala na odpovědích spolužáků, to je nyní psáno na tabuli. Ys se po nějaké době vrátí, jen jí přikývnu, stále nejistá, co se to tu děje. Nemám ale moc čas se v tom hloubat. Je čas na lektvar. Gillovi samozřejmě na jeho žádost přečtu postup lektvaru. Některé bylinky znám, zbylé si dohledám v herbáři. Cestou ke skříním jdu mezi Ys a Rellem. Jestli na mě Rell stále hledí, uculím se na něj a se smíchem ho upozorním na lektvar. Donesu si všechny pomůcky i bylinky ke stolku a začnu. Jsem ale po tom všem nesoustředěná a myšlenky mi stále utíkají, stejně jako čas. Nakonec je tak z lektvaru jakýsi čaj pochybné barvy (40% + 1% = 41%). Zklamaně si sednu zpět na židli. Podívám se, jak si vedou kluci a Ys a věnuji jim slabý úsměv, pokud se mnou spojí pohled. Jako snad pokaždé, když jsem nějak skleslá, neklidná či nervózní si žmoulám lem sukně. Tentokrát však intenzivněji než kdykoli předtím. K tomu je tu neskutečné horko, nejspíše ze všech těch vroucích lektvarů. Snad čím dál tím netrpělivěji šmudlám prsty po okraji sukně. Nohy se mi začnou samovolně třást, jakoby v křeči. Zmatená, snad i vyděšená, zvednu pohled ke klukům. A možná jsem to neměla dělat. Zprudka se zvednu, přepadena neutuchající potřebou jim být na blízku. Ret skousnutý smyslností. Jenže... Ke komu jít? Každý je na jiné straně. Podívám se z jednoho na druhého a hledám jakýkoliv náznak. Spojím pohled s Gillem. Okamžitě mi na mysli vytane náš moment v pokoji. Přetěknu pohledem na Rella. Ten polibek jako bych ještě cítila na rtech. Nakonec pohled zabořím do země před sebou. Nedokáži to. Nedokáži se rozhodnout. Nechci jim ublížit... Nerozhodností tisknu ret víc a víc, až mi začne krvácet. Tváře mi zkrápějí slzy, víčka semknutá, lem sukně zmačkán v pevně sevřených pěstech, až mi bělají klouby. Nedaří se mi tomu nijak odolávat. Nedokáži si ale vybrat. Nemohu je mít přece oba... Nebo ano..? (3%) |
| |||
Učebna L Zamyšleně sleduji Ysey návrat, zatímco hodina pokračuje. Nemám tendenci se aktivně účastnit, spíše si zapisuji poznámky, protože to už mi zabere dost času, abych vždy zaostřil na tabuli a vůbec na ní něco přečetl. Když však přijde na lektvar, trochu s ruměncem požádám Sukui, aby mi recept nadiktovala a mohl jsem si ho zapsat. Nechci v něm něco zmotat, jen protože jsem nedoostřil. U skříně je dost spolužáků ochotných poradit s bylinkami, takže jsem si ve výsledku jist, že mám všechno správně. Pouštím se do přípravy lektvaru, někde na pozadí mysli se mi směje Remmi, kdybych to zmotal, takže se extra soustředím. (84+1) S výsledkem jsem spokojený. Silná vůně pomerančů mi napovídá, že jsem přeci jen něco od RaR pochytil. Za pomoc, kterou mi spolužáci, a především Sukui, poskytli, jsem samozřejmě ochotný pomoci nazpět. Když však zvednu hlavu od hotového lektvaru, místo zarmoucených nebo spokojených výrazů spolužáků, se děje něco skutečně zvláštního. Sám cítím, jak mi tělem prostupuje horkost, až se objeví i jako ruměnec na tvářích. Neubráním se a stočím pohled k Sukui. I když se mi v hlavě vykreslí spousta možností a také se zopakuje, co jsme spolu prožili, dokáži si racionálně odůvodnit, že teď není ten správný čas, navíc bych ji jen znovu zbytečně ohrozil, kdyby cítila to samé. (76%) |
| |||
Učebna Lektvarů Moxxi Tak nějak mne stačili všichni předběhnout v odpovědích, tak jen souhlasně pokyvuji a zapisuji si poznámky. Vařit lektvary jsem nezkoušela, ostatně jsem neměla jak. Snažím se tak držet postupu co nejlépe dovedu, ráda jsem za ty, co byli ochotní mi poradit s bylinkami, co mi nic neříkali. Přecijen znám převážně jen ty horské. I přes mou snahu jsem však nepodrtila bylinky a kořen dost a tak celý lektvar dostal hrudkovitou konzistenci a více narudlý nádech. (28+1) Velmi nespokojena s výsledkem si koušu spodní ret, celá nervózní z mého prvního, jistě velmi negativního, hodnocení. Než však stačí přijít, zasáhnou mne hormony, jak kdyby nastalo období páření. (52%) Zašoupu stehny o sebe, zmatená z toho, proč teď a tady. Ve třídě začne rozruch a tak se ohlédnu. Abych viděla, jak se dívka ocitá ve vzduchu. Mimo chtíč okamžitě naplnit genetickou potřebu, se ve mne také vyvolá ochranářský komplex spojený se sladkou vůní té dívky. Mimovolně se olíznu, zatímco vystartuji ze židle, abych přiskočila a dívku zachytila, jak nebezpečně míří ke své lavici. Kluk ji ale poslal silněji, než jsem od takového odstrčení čekala. (64%) Možná bych si toho i všimla, kdyby má mysl nebyla zastřená hormony a vůněmi okolí. Jak dívku zachytím, síla jejího letu nás pošle přímo na její lavici, kterou jistě síla nárazu překotí. Cítím a slyším, jak mi v hrudi něco křuplo, jak se mé lehké křehké kosti potkali s pevnou lavicí. Jen syknu bolestí, ale rychle to přebije opět její nasládlá vůně. Neudržím se a olíznu ji tvářičku, abych zjistila, jestli je skutečně sladká. Jestli ovšem nikdo nezasáhl a jestli se mi nevymanila. V tomto případě se ji jen zeptám, zda je v pořádku. |
| |||
Učebna L Vesa, Kelly, Moxxi Těžce mi padá hlava, když probíhá výklad a břicho se mi svírá více a více. Mám co dělat, abych udržel svou podobu po kupě a cítím, jak se uniforma upravuje, jak se na mne objevují a mizí wyverní rysy. Nic příliš viditelného ale také nic příliš příjemného. Stále mám však jasně v mysli Vesy slova a tak se držím, jak nejlépe dovedu. Přijde na praktickou část. S námahou se vytáhnu na nohy a podpírajíc se o stěnu dojdu dozadu vyzvednout si suroviny a náčiní. Ideálně tak, abych doprovodil dívky. Pravděpodobně ale budou o něco rychlejší. Když se vrátím k lavici, začnu s přípravou lektvaru, ale přistihnu se, že více než do kotlíku toho posvačím. Tak nějak bezmyšlenkovitě. Rozhodně tam těch surovin mělo být více, když vidím, jak je lektvar ve výsledku téměř průhledný. (38%) Jak se ale nakláním ke kotlíku, zabublá ve mne rozhodně někde jinde, než v žaludku a tak zůstanu předkloněný o něco déle, abych mohl oranžovou krev otřít do zápěstí a poté do stehna, když se narovnám. (41%) Podívám se k dívkám, jak se povedlo jim, když mne převálcuje boost chtíče, jako kdyby do mne naboural menší tarask. (9%) Okamžitě jsem i přes malátnost na nohou. Musím chytit balanc a musí se mi přestat točit hlava, abych vůbec mohl ke Kelly vykročit. Nepomáhá mi ani další bublání v hrudi. (56%) Když se mi však pohled opět zaostří, ke Kelly se přiblíží až moc nebezpečně blízko blondýna. V tu chvíli se mé tělo napne, pohne se nepřirozenou rychlostí, takže se v podstatě objevím před vetřelcem. Všechny smysly na mne křičí nebezpečí, takže na nic nečekám a ne zrovna jemně ji wyverní silou pošlu zpět k její lavici. (100%) Nemyslím si, že by měla vůbec čas zareagovat, zvláště v jejím divném stavu. S úsměvem se na patě otočím ke Kelly, udělám krok kolem její lavice, abych ji obejmul a věnoval jí hluboký vášnivý polibek. V tu chvíli se ale ozve velmi ošklivý páravý zvuk, jako kdyby někdo trhal hodně tuhou látku od sebe. Zarezonuje celou místností, zatímco mne to zlomí v pase v záchvatu kašle, během kterého se svezu na kolena. Jednou rukou se křečovitě přidržuji Kelly lavice, druhou se snažím zastavit krev, prýštící mezi rty, které nedokážu držet u sebe. (78%) I přes všechny okolnosti se ale držím při vědomí, abych neohrozil obě dívky náhlou proměnou. |
| |||
Učebna Lektvarů Myšlenky mi velmi rychle odputují opět k zádům přede mnou. Proberu se tak, až když ve třídě propukne pohyb. Zjistím, že na tabuli je recept na lektvar a tak se také zvednu, abych si vzal potřebné věci. Nedávám u toho moc pozor, stejně jako ve zbytku hodiny, takže když se pustím do přípravy, je to znát. Mám takový dojem, že mám jen poměrně zajímavou polívku. (22%) Nechám to být a vzdám snahu o to to spravit. Stejně je to na poprvé, nemohou čekat, že nám to půjde hned. Zapřu se do židle a složím ruce za hlavou, zatímco hledím do stropu, připraven na nevalné hodnocení. Místo toho se ale do mne opře síla, která mne ještě hruběji než předtím vrátí do skutečností, které ve škole panují. Mám pocit, jak kdyby mi při bojování s tou nenadálou touhou praskalo srdce a drobilo se na prach. Plácnu hlavou do lavice, mezi zbytky surovin a zajedu ostrými nehty pravé ruky do předloktí té levé, abych se udržel při smyslech. (89%) Jak fialková krev kape na stehna, zajedu, co nejvíc mi tahle pozice dovolí, pod lavici. Trochu podivně se zkroutím, zatímco mi přepadané dlouhé vlasy kryjí odkapávající slzy v bolestné grimase. |
| |||
Učebna lektvarů Dolly Svůj lektvar už mám hotový, ať už je v jakémkoliv stavu, a tak už jen čekám. Během mého čekání, se mi rozehřeje tělo a zamotá hlava, ale tento pocit brzy zmizí (64-5=59%) Že by výpary z lektvaru? V tu chvíli si všimnu, jak se Dolly schoulil na židli přede mnou a jeho podoba se opět mění. “Dolly, jsi v pořádku?” Jeho proměna skončí a nachází se teď ve více ženském těle. Chvilku na to se přehoupne přes moji lavici a mě do klína. Z celé situace jsem velice zmatený, ale snažím se aspoň dávat pozor, aby nic neschodil. Pak se ale ke mě nakloní, jako by se mě snažil políbit. Zachytím ho rukou o hrudník a mírně ho odtlačím od sebe. “Dolly, co se děje? Co to do tebe vjelo? Ty jsi zkoušel ten lektvar?” Jinak si jeho chování v tuto chvíli nedovedu vysvětlit. |
| |||
Učebna Lektvarů všichni v učebně, zejména Kelly Popravdě jsem moc nevnímala. Když jsem se přestala věnovat zastrkávání košile do kalhot, tak moje myšlenky padli zpátky k tomu, co se dělo. A to ať už semnou nebo na střeše. Vlastně mi z počátku ani nedojde, že bych se mohla rozhlídnout, kdo tu chybí. I když vím, že dvě tváře už tu nespatřím. Sakra, kde je Kristy? kousnu se nervózně do rtu, když nikde svojí koupelnovou zachránkyni nespatřím. Snad seš holka v pohodě, myslim, že ti dlužim fááákt velkou omluvu. povzdechnu si a opravdu doufám, že je na marodce. Pak se tam budu muset mrknout, jako stejně bych tam šla tak jako tak, že jo ? Trochu se pousměju, když vidím, že Kisa je tady. Jsem fakt ráda, že to zvládla a když mi dojde, že na ní docela dlouho brejlim, tak uhnu pohledem. Jen, abych narazila na vlčici. Trochu mi to dá zabrat, abych si jí neprohlídla. Přece jenom, vim že byla na střeše a taky se činila...teda aspoň co vim. Takže s ještě nervóznějším úsměvem zapíchnu pohled do katedry a tak trochu zkusím zaplout pod lavici. Povídání, který se tu odehraje příliš nesleduju. Jasně asi bych měla spoustu otázek, ale mám toho na řešení dost sama se sebou. A navíc všichni odpovídají. Jen, když profesor kouzlem doupraví můj vzhled tak sebou cuknu. nakonec se přece, jen budu muset pohnout ze svýho polokrytu pod lavicí. Pečlivě si přečtu přísady a co všechno budu potřebovat. Pro bylinky jdu na jistotu. Pokud někdo bude tápat, tak mu klidně poradím. Vrátím se s nákupem k lavici a začnu podle návodu. Zahřeju vodu na šedesát a začnu drtit kořen a stonky. Jak dře tlouček o hmoždíř, tak se mi trošku přitíží. Asi jsem přecitlivělá nebo, co ale drcení vyvolává určitou analogii s tím neštěstím nahoře. Trochu to uspěchám a prdnu to do vody. Naliju tam šest kalíšku sirupu a začnu to přivádět k varu. Naštěstí už se ve zbytku procesu nic nedrtí a tak mi to docela jde...teda prdlajz. Trochu překvapeně vejrám do bublající kapaliny, která rozhodně nemá takovou barvu, jakou by měla mít. Navíc to celý i tak trochu divně smrdí. "No teda...to asi nebude vono...do pylu." zabrblám si a trochu zoufale se rozhlédnu, jestli jsem jediná blbka, co to neumí namíchat (53%). Ohlédnu se, jak to jde vlčici. Ani sem si předtím nevšimla, jak hezký má oči. Přistihnu se, že se na ní usmívám jako měsíček na hnoji. Vlastně má hezkou i srst. Určitě je krásně hebká. Zajímalo by mě jak voní. proudí mi samovolně myšlenky a já se smyslně kousám do rtu. Tak nějak se mi podařilo si s ní namalovat celej život v pár vteřinách a jenom těžce odolávám tomu se na ní hned nevrhnout. Kecám neodolávám a to jakože vůbec (1%). S upřeným pohledem do její tváře se odlepím od stolu. Svět okolo jako by nebyl. A pokud mne nikdo nezastaví, tak dojdu až k ní a pokusím se položit ruce na její tváře. Moc a moc jí chci políbit...právě teď to chci nejvíc na světě a také se o to pokusím... |
| |||
Učebna lektvarů Hodina tak nějak probíhá. Lidi přichází, učitel se ptá a někdo mu i odpoví. Já o lektvarech vím hovno, a tak mlčím a čumím před sebe. Dojde třídní a ten nám řekne pár vět, než zase odejde a hodina pokračuje. Že bych si založil klub? Aspoň bych měl s kým cvičit. Učitel nebo profesor, to je vlastně jedno, si posbírá pár dalších odpovědí, který pak sepíše. Hned na to nás zaúkuluje, abychom mu připravili lektvar. Hmm, paráda. Držím se instrukcemi, kytky hledám v herbáři a nakonec něco semleju (50%). No, nějak to vypadá. Najednou se ve mě probudí pocit, takový, který jsem už hodně dlouho necítil (37%). Jsem plný života a touhy, kterou nemám jak naplnit. Podívám se kolem sebe. To byla chyba. Můj pohled upoutá mladá dívka, sedící nedaleko. Doprdele, proč teď? Co mám jako udělat? Otřít se o ni? Z frustrace si začnu vrývat prsty do ruky, ale pohled z ní nespouštím. |
| |||
Učebna Lektvarů Tiriatal Spokojeně pohazuji ocasem, když byla má odpověď zahrnuta do správných. Tehehe. Učím se. Když přikročíme k praktické zkoušce zhluboka se nadechnu a vydechnu. Musím si zlepšit reputaci a skutečně se to chci naučit. Vydám se ke skříni a pečlivě vybírám nástroje a podle herbáře byliny, které si raději několikrát zkontroluji. Se svým úlovkem se vracím ke svému místu. Při obou cestách hodím vřelým pohledem po démonovi, co mi ho tak moc připomíná. Následuji instrukce, jak nejlépe dovedu. Soustředím se u toho, že na chvíli i zapomenu, že jsem v místnosti plné dalších tvorů. Výsledek je docela uspokojivý. (80%) Rozhodně je to dost jedovatá oranžová. Spokojeně pohazuji ocasem a uklízím zbytky ze stolu, když se najednou prudce napružím a švihnu ocasem o dost prudčeji. Ten pocit znám. Moc dobře znám. Prudkou otočkou udělám čelem vzad, až shodím odsunuté křesílko od mého stolu a rázným krokem vyrazím rovnou za sebe, do zadní lavice. (31%) Na tváři se mi objevuje natěšený výraz toho, co by mohlo být. Připravena od mého předchozího vztahu se rovnou mé tělo pokryje lehkou vrstvou hmoty, vypadající jako kov. Abych něco vydržela. Také se trochu zvětším a rohy poporostou. Ani nepostřehnu, že uniforma spolupracuje a zvětšuje se také. Opřu se o lavici před démonem a zahledím se mu s očekáváním do očí. "Jestli mne chceš, stačilo by říct, nemusíš zkoušet tohle." Pronesu a natěšeně houpu boky ze strany na stranu, až ocas lítá sem a tam. |
doba vygenerování stránky: 1.1480929851532 sekund