| |||
Jídelna Merlin Když se zvedne, spěšně seberu svůj prázdný talíř a rychle cupitám za ním. Když dojdeme k cisternám, naleju si džus a zatímco piju ze své skleničky, rozhlížím se po pultech, kam mám dát použité nádobí. Padne mi pohled na dívku ve dveřích do kuchyně. Nevypadá děsivě. Posbírám odvahu a dojdu k ní. "Umm... P-promiňte, k-kam s tímhle?" zeptám se nervózně a přizvednu trochu talíř, aby věděla, o čem mluvím. Nervózně se ohlédnu za Merlinem, jakoby snad měl někam zmizet, když se nedívám. |
| |||
Hala - Zahrada Tatiana Na její výběr kývnu hlavou na souhlas. Je vidět, jak mne vůbec nezná. Ale vybrat jsem jí dal, takže na to nic neřeknu. Jen zamířím k hlavnímu vchodu, abychom vyšli na chladný noční vzduch. Mne nevadí, jsem na chlad zvyklý, jen doufám, že Tatianě nebude zima. Vkročím mezi první keře. "Chtěla jsi si promluvit. Na úvod bych rád dodal, že tě neviním z ničeho, za co jsi sama nemohla. Přeci jen, jestli jsi byla pod něčím vlivem, tvé chování nebylo tvé. Myslím, že by ses měla zamyslet spíše nad tím, co bylo tvé chování," nadhodím na úvod, když zamíříme hlouběji do zahrady. Než však stačí odpovědět, všimnu si světlých odlesků světla. Zaostřím dál na cestu a možná jako první si všimnu ležící postavy anděla. |
| |||
Chodba - Hala Luis Jdeme a celou cestu jsme oba zticha. To ticho mi nahání strach. Nic neříká, to bude asi hodně zlý... Když dojdeme do haly, také pozdravím obchodníka tím, že mu lehce zamávám. “Můžeme jít do zahrady,” vydám ze sebe, když se mě zeptá. Stále jsem hodně nervózní, ale ne z toho ticha, ale z Luise. Když se rozejde, jdu s ním. |
| |||
Cesta do jídelny Helen, okrajově Butler Poslouchám svou společnici, jak se rozmluvila o jídle, o kterém jsem neměl ani potuchy. I když ty názvy zní velmi dobře. "Musím říci, slečno Buffetová, že nemám nejmenší potuchy o tom, jaká to jídla jsou, natož jak vypadají. Třeba se nám ale poštěstí a něco z toho tam bude. Jakožto neznalému zmíněných jídel, jaké byste doporučila pro začátek?" nadhodil jsem další téma k hovoru, když se mi za zády ozvalo lehké zdvořilé zakašlání a následný dotaz, abychom uvolnili prostor. "Ale jistě," usmál jsem se a ustoupil stranou, aby mohl majordomus projít. |
| |||
Pánská kolej - Hala Tatiana Trochu nakrčím čelo, když se naše pohledy opět setkají. Ano, vzhledově... Ale ta povaha... "Dobrá," pokývnu hlavou a jako první vyrazím ke schodišti, po kterém sejdeme do přízemí. Nikoho cestou nepotkáme a nepředpokládám, že to bude chtít nakousávat cestou, a tak setrváváme v tichu. Když se ocitneme v hale, zdvořile pokývnu v pozdravu obchodníkovi. "Půjdeme spíše k lesu, nebo do zahrady?" zeptám se Tatiany, zatímco v hale zastavím. Podle toho můžeme vybrat východ ze školy. |
doba vygenerování stránky: 1.4959578514099 sekund