| |||
Alfa, Tiriatal, všichni v učebně Ohlédnu se za dívkou, když se vrací do třídy. Zůstanu na chvíli ještě stát na chodbě přemítat, co s tím budu dělat. Když se však otočím, abych odešel, těsně u mne stojí Alfa. Stačím se na ni jen tázavě podívat, proč nepokračuje do třídy, když se natiskne. Instinktivně ji zachytím kolem pasu, poněkud zmatený jejím počínáním. Třeba jí není dobře? Horkost, která se kolem ní drží, ani její dotyk na mne nemá samozřejmě vliv. To také vylučuje, že bych zjistil nějakým jednoduchým způsobem, jestli je v pořádku. Když se však pokusí zakousnout, vystřelí mi ruka k jejímu obličeji, abych ji zachytil bradu a odtáhl ji od sebe. To by rozhodně nedopadlo dobře. (102%) Když ji od sebe odtáhnu, prohlédnu si její tvář ve spojení se zvuky, které vydává, to má jedno jediné vysvětlení. Crimson. Tak jak ji stále držím v podstatě zpacifikovanou udělám ty dva kroky zpět ke dveřím. Opřu se do nich a nahlédnu do třídy. Samozřejmě. Plně popustím svou auru z uzdy a v rámci jejího působení využiji svůj původ, abych všechny vysvobodil ze sevření Tiriatalovi schopnosti. (117% vs 58%) Vedlejší účinek je ovšem mnohonásobně silnější působení mé pasivní aury, než ji během několika okamžiků opět stáhnu na minimální úroveň. Teprve, když jsem si jist, že je Alfa oproštěna od vlivu ji pustím a vkročím zcela do třídy. "Pane Crimson, mohl byste mne prosím doprovodit na chodbu?" Oslovím ho tichým ledovým tónem, na první dojem velmi klidným, avšak kdo mne zná, může rozpoznat, že co bude následovat si rozhodně za rámeček nedá. Také si rovnou pojistím, aby neutekl, kdyby ho to napadlo. Jednoduchým štítem, podobným jako se nachází kolem mých pokojů. (109%) Během toho co čekám na jeho příchod, přejedu pohledem po učebně. Zastavím se pohledem na skupince kolem Kelly. Doufám, že si pospíší. Proběhne mi hlavou, když vidím v jakém je Hillaris stavu. Ohlédnu se po Naberiusovi. Ten tu byl tohoto incidentu svědkem a jistě bude vědět, kde zasáhnout. |
| |||
Učebna L Kelly, Hilllaris Hovoru o lektvarech nevěnuji skoro žádnou pozornost. Místo toho starostlivě hlídám Kelly, která si zatím dělá starost o Hilla. Na tom se přelévají části jeho další podoby. Ale můj zájem o něj je jen kvůli Kelly, ale jak na něj tak koukám dobře nevypadá. Proč nic neřekl? Ach…to možná bude tím že jsem nechtěla aby otravoval. Dojde na vlastní tvoření a na něm je vidět že by nás doprovázel obě. Já si ale počkám až mi u skříně nikdo nebude překážet. Nechám ho tak doprovodit jen Kelly. Samotnému lektvaru se nevěnuji o nic víc než povídání předtím. Pořadím ingrediencí ani teplotou vody se moc netrápím. Zkrátka to tam házím jak mi to přijde pod ruku (34%). Hodil by se mi takový lektvar? Určitě. Ale teď na to nehodlám využít víc snahy než je nezbytně nutné. Možná byla chyba chtít aby nedělal problémy. Možná jsem ho měla nechat ať si řekne svoje. Nebo ještě lépe - někam ho uklidit. O příchozí hrozbu se mi pěkně postaral a já se zatím dlouho se snažím bránit toužení po té která je mi nejblíže. Nakonec mě to však přemůže (57%). Jen se objevím za Kelly, přitisknu se jí na záda. Lehce, jen cítila mojí přítomnost. A pokud nebude příliš protestovat laskavě ji obejmu kolem hrudi. Jinak ji obejmu jak jen to půjde. Mazlivě si položím hlavu na její rameno. "Shhh…no tak" chlácholím naříkající dívku tiše. Snad bych skoro ani nemohla uvěřit že to řeknu ale pro ni: "Nenechám ti ho umřít, pro tebe…pomůžu" zašeptám ještě. Krev nechám z Kelly zmizet do poslední kapky. Přece ho nenechám aby jí takhle špinil kožíšek. Jednou rukou ji přece jen pustím a přejedu jí nad wyvernem. Krev mu sice nedokáže pomoc, jen o trochu zmírní jeho stav (51%). Když už jsem u toho taky zastavím i to jeho krvácení. Nebýt vlčice tak jen s vážnou neochotou. Už tak by stačilo že jsem nenechala vykrvácet medúzu. Přece jen by mi ale jejich ztráta přece mohla drobátko zkomplikovala situaci, tak to dělám vlastně i pro sebe. Z jeho ztracené krve, i té která se vznáší v kouli za mnou. Rozlije se pod Hillem kde potom ztuhne ve tvaru jakéhosi jednoduchého nosítka. Není o nic měkčí než kámen, na stabilní přenos to ale postačí. Nechci se Kelly pouštět, dokud nebudu opravdu muset. Stále si jí ale musím chránit, a tak pokud by hrozilo nebezpečí i z jeho strany, třeba náhle proměny, v mžiku zaštítím Kelly vlastním tělem. |
| |||
Učebna L Zvědavě mrknu po Moxxi, ta ale vypadá ztracená ve vlastních myšlenkách. Tak jí úsměv oplatím a dál se soustředím na Nebo se o to spíš snažím. Přece si začínám trochu dělat starosti o Miko, která na hodinu nedorazila. Sice se jí teď snažím vyhýbat ale i tak… tohle přece není jen tak ne. Vždyť ještě když jsem se vracela do školy byla pořád ještě ve svojí hadí podobě. Od odpovídání studentů se konečně vrhneme na praktickou část hodiny. To se mi trochu uleví, už jsem se začínala bát že zůstaneme celou hodinu jen u teorie. Posilující lektvar se určitě bude hodit. Žádnou z ingrediencí do něj sice neznám, ale herbář mi napoví. S přípravou nezahálím. Vodu odliju a nechám nahřát mezitím co si dojdu pro zbytek potřebných věcí. Krok za krokem postupuji v přidávání dalších částí a po každé si raději zkontroluji co má přijít jako další. S lektvary mám už celkem zkušenosti. Už jsem se jich taky něco navařila. Bude to už nějaký ten rok co jsem se tomu věnovala ale určitě se do toho zase dostanu. Je dokonáno. Barva, vůně i jiskra. Zkrátka všechno jak má být (84%). Mohlo to být určitě ještě lepší, ale na první pokus s novými přísadami je to určitě úspěch. Já náhlému pokušení sice úspěšně odolávám (72%), moje soustředění na lidskou podobu ale začne trochu pokulhávat…jak už to tak obvykle bývá když jsem rozptýlená. Musím si tak trochu poposednout když zpod sukně vykoukne ocas. Na hlavě se objevjeví i liščí uši. Nejsem ale jediná na koho přišla tahle nálada. Kolem se mihla Alyssa vzduchem za mě prosvištěla Aine. Překvapeně se ale dívám jak se Moxxi blíží ke Kelly. K čemu se chystala ale nedošlo jak ji Hilllaris surově odhodil pryč. Zvednu se abych jí pomohla ze země, ale to už je v péči černovlásky také pod vlivem. Chvíli na to wyvern ale ocitá na zemi. Je to možná hulvát co se neumí chovat, proto ale přece zemřít nemusí. Před prvním krokem k jeho pomoci mě ale zarazí zvuk co se mu ozve nitra. To rozhodně nebylo zavrčení. Nabídla bych svou pomoc, ale na tohle budu krátká. Tak jim raději nebudu překážet. |
| |||
Učebna L Nad lektvarama jsem se nikdy moc nezamýšlela takže odpovídání nechávám spíš na ostatních a poslouchám tak napůl. Nepřišlo mi že by byly co k čemu, ale vypadá to že přece jenom budou užitečný. No ale dělat se s tím to se mi vůbec nechce. Jak ale pročítám co hodil na tabuli něco mo docvakne. Je to možný?! Já zase nemám čím psát. Vlastně ani na co psát! No já nic takovýho nemám stejně, ale po týhle hodině si už musím o něco říct, ať to mám aspoň na ty další hodiny. Mrzutě zamručím a svezu se hlouběji do křesílka. Pfff. Po očku koulnu kolem kdo si psal a od koho bych si pak mohla poznámky opsat. Někdo se určitě najde. No taky se ale pustím do vařeníčka. Neřeším co k čemu je, ze skříně si beru co ostatní hrst tohodle, pár kousků támhletoho a lahvičku tohodle. Naberu si možná víc než potřebuju, ale to nevadí. Ono se to neztratí. Postupu se takenějak držím, ale spíš pořadí jak se co má, jinak to tam lítá stylem "jak to padne tak to padne". Když má dojít na to vaření ten ohníček co tu mají se mi moc nezdá. Takže kotlíku trochu pomůžu svým vlastním plamenem. A hned to vře. Ha! Teda jasně že to není oheň na celou učebnu, jen takovej akorát. Ještě to zamíchám, jednou, dvakrát, třikrát. Počkat na jakou stranu podle hodin? Doleva nebo doprava? Noo. Asi sem to udělala obráceně. Tak tohle asi nedopadlo (17%). Potom najednou přijde takovej podivně radostnej pocit, kterej tak úplně nechápu. Ono přece není z čeho ne? Vždyť lektvar se nevyvedl. Jen se uculím a zůstanu sedět. Asi bych si nad tím hlavu moc nelámala, kdyby teda i ostatní zůstali dřepět (85%). Hodně se jich ale začne ocumlávat a ten zbytek se taky přiblbě culí. Ahá. Takže tohle to je. Přijdu si najednou vážně trapně že mi to nedošlo hned. Na mojí obranu teda ale…kdo to má vědět tak stará zase nejsem. Ok? |
| |||
Učebna L především Aine Sukui mi sice přikývla, ale její výraz mi nedával právě naději že naše konverzace půjde hladce. Dojít na to ale musí. A lepší dříve než později. Jen krátce po mém návratu zpátky do hodiny profesor končí s výkladem a všechno o čem dosud mluvili se objeví na tabuli. Tak přece jsem o nic tak důležitého nepřišla. Se shrnutím výkladu přibyli na tabuli i pokyny k přípravě lektvaru. Udělám si tak krátkou zastávku pro suroviny. Než se pustím do díla. Vodu, oheň. S hmoždířem se nezdržuji, stonky s kořenem se rozdrtí ve vzduchu. Směs se zůstane vznášet jen tak volně ve vzduchu. Já si zatím z knihy levitující na druhé straně přičítám s čím to vlastně pracuji. Dál podle instrukcí přidávám syrup než postupně přidám co jsem nadrtila. Trochu povařit, tymián a odstavit. Nemůžu říct že bych tomu věnovala tolik pozornosti a péče kolik by bylo třeba, lektvar jsem vlastně připravovala jen telekinezí. Když se na mě tak obrátí Sukui jak jsem dopadla jen slabě zakroutím hlavou. Barvu by měl správnou, i ta vůně je trochu jako pomeranče, jen ta jiskra tomu chybí (51%). Hodina tímhle ale ani zdaleka nekončí, ba naopak, představení teprve začíná. Kolem se po sobě začnou sápat jak zajíci v říji. Tak mě napadá jestli taky po někom neskončit. Proč? Jen tak z rozmaru. Vnést do toho ještě trochu víc chaosu. Rozhlédnu se kolem po tom nejvhodnějším kandidátovi. Někoho kdo by vydržel. Pozornost si proto krátce získá ohnivá na chodbě, ale od té zase rychle ustoupím. Ona by se zase zregenerovala, ale třídní profesor ještě neodešel. A ten by nevzal dobře kdybych si to k ní zkrátila skrz zeď. Moje rozhodování o kořisti nakonec skončí upřený pohled andělky. Že bych si získala zrovna její pozornost jsem nečekala. Protestovat ale rozhodně nebudu a její pohled přivítám vyzývavým úsměvem. Nenechá na sebe dlouho čekat. Nedočkavě ke mě vyletí. Tak jen poleť. Kotlík s horkou tekutinou zakryji telekinetickým štítem. Lektvar se sice nevyvedl ale ani tak nechci aby to tu náhodou rozlila. Jsem vážně zvědavá kam až tohle zajde a tak ji nezastavím. Nechám ji jen ať mě obejme, sama jí obětí opětuji. Mohla jsem jí prostě zastavit ještě než se vůbec zvedla, nebo ve chvíli kdy mě mohla mít téměř na dosah. Tak bych ji nechala utápět se v touze. Nebo si můžu teď pohrát a později si užívat její trápení až, nebo jestli, se z toho vzpamatuje. O něco takového se přece nenechám připravit. Při prvním náznaku dívčina pokusu mě políbit mi v očích nadšeně zajiskří. Tohle vážně zajde tak daleko jak to jen nechám. Líbání se ale nepoddám. Já totiž budu ta kdo bude vést. Na tváři mi bleskne potměšilý úsměv. Něžně pohladím její šíji než dlouhými prsty zajedu do vlasů na zátylku, a skloním se nad jejími rty. Druhá ruka při tom obejme její pas. Ona se tak na mém klíně ocitne téměř napůl v leže. Polibek delší než by možná doufala a bolestivější než by chtěla, když ji ostrými zuby kousnu nejprve do jazyka a nakonec ještě do spodního rtu. Kousnutí je možná silné slovo, spíš takové laškovné štípnutí. Štípnutí dost na to aby uronila kapičku krve, kterou jí ze rtu olíznu. “Myslím že tohle nebude něco co by jsi zvládla…” zapředu jí do ouška. A to mě taky přivádí k myšlence. Co by se zhroutilo dřív. Její mysl, nebo její tělo? Teď ale není chvíle ani místo něco takového zkoušet. |
| |||
Ošetřovna - Pozemky za školou - Chodba Tarney Ven se mi nechtělo, ale stejně jsem nakonec šla. Na ošetřovně už jsem byla hotová, krve mi dal co hrdlo ráčilo i když jsem napoprvé byla nedočkavá a skoro všechno to vylila. Dokázala bych toho ale vypít mnohem, mnohem víc jen se na to už se nedostalo. A zranění byla pryč takže jsem ven mohla odejít po svých. Za školou už byly všichni, jako obvykle tak pro mě byl problém vnímat co se děje kolem. Dostanu ale novou mapu. Takovou kterou můžu držet i číst. Nechtěla jsem jít zpátky s davem a tak jsem chvilku počkala venku. Ta chvilka se mi nějak protáhla. Pryč je už i Miko když vykročím zpátky do školy a na hodinu. Čím blíže jsem ale k učebně tím více na mě doléhají silné emoce tvorů uvnitř. Takové které jsem sama předtím nezažila. Každý má v mysli někoho jiného. Ani mysli které tomuhle pocitu odolávají vůbec nepomůžou. Chtíči a vzrušení mnohonásobně zesílené každou bytostí, každou další myslí. Se mnou se ještě víc rozpálil i můj vnitřní oheň až se vzduch kolem začne viditelně vlnit horkem. Vrávoravým krokem vyrážím k té nejbližší bytosti v dosahu. Teprve když jsem těsně u ní se zastavím a bez přemýšlení se k němu přitisknu v dychtivém objetí s hlavu si něžně položenou na jeho rameno. Další okamžik bez opory Jediné uspokojení které jsem poznala bylo ukojení žízně, a touha po krvi měla k téhle hodně daleko. Přesto…byla to jediná zkušenost ze které si můžu vzít nějaký příklad. Po dalším zoufale toužebném vzdechu se mu pokusím zakousnout rovnou do krku (69%). |
| |||
Hodina lektvarů hlavně Aryania Napjatě sleduju profesorův výklad, zatímco kolem mě létají poznatky. Jelikož už nemám v paměti moc místa navíc, tak pokud jsem nenašel nic na psaní, zkrátka si nepíšu. Beztak se tyhle obecné věci (snad) nevyskytnou v pozdějších testech, a kdyby ano, dokážu je (snad) odvodit na místě. Když začne profesor se shrnutím a zadá nám úkol, znervózním. "Nevadí, že jsem nikdy nic podobného nedělal? Jak vůbec - aha, postup už se píše tamhle." Suroviny i pomůcky jsou pro mě velká neznámá, a pokud nejsou jasně popsány a označeny, asi se dost zaseknu už na bodu 3 - jak velký má být ten "kalíšek" ? - ale jakmile si systematicky připravím všechno na stůl a možná jednou, možná dvakrát zkontroluju, že mám vše potřebné, začnu se zabývat ovládáním ohně, a pokud bez nějakých větších problémů zvládnu i tenhle krok, nastane fáze přípravy. Úzkostlivě zkontroluju, zda je v kotli správné množství vody, načež kotlík položím na oheň, a začnu srdnatě tlouct. Jelikož se mi pořád nezdá, že bych měl správně...no, roztlučeno, podaří se mi prošvihnout šedesát stupňů, a na teploměru najdu nějakých šedesát tři. Ztlumím plamen, a čekám, až teplota klesne, pak postupuju dál. Jak pomalu se musí přivádět ta směs k varu? Postupně jakžtakž dokončím převod psaných instrukcí do kotlíku (28). Co teď? Sundám kotlík z ohně, a neuspokojivá barva někde mezi listem starého papíru a mladým dřevem mi stačí k tomu, abych ochutnávání rovnou vzdal. Pak ale zaznamenám něco jiného - vůni. Úžasnou vůni. To je nějaký vedlejší efekt? Vyděsím se, ale strach rychle slábne, a nahrazuje ho chtíč. Něco takového jsem necítil od ní. Něco takového jsem necítil snad ani s ní! Potřesu hlavou. Tohle nejsem já... Snažím se odolat (48), ale pak ji vedle sebe uvidím. Není to ona. Nemůže být. Ale ty vlasy...ty oči... K čertu s tím, já chci být tohle. Dívka se na mě vrhne ještě dřív, než se stihnu vrhnout já na ni. Přitisknu ji k sobě, a pusu jí oplatím. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy měl tolik energie. Kdy jsem naposledy byl tak naživu. Jestli je tohle vedlejší efekt, tak mě ten hlavní efekt nezajímá... |
doba vygenerování stránky: 1.4598479270935 sekund