| |||
Učebna L marsy 18:57 především Ysea Do hodiny vstoupí třídní profesor se spoustou nepěkných zpráv. A to málo co nám k tomu řekne to nespraví. Ani založení klubu nebo školní ples to moc nezachrání. Z těch mám vlastně taky obavy. Takovéhle velké akce, ty si jen říkají o velké problémy. Těm já se chci vyhýbat. Na chodbu si s sebou odvede vysokou dračici. Zamyšleně sleduji její odchod a nenápadně taky její návrat. Naštěstí si nikoho, kromě své kamarádky, nevšímá. Za to jsem docela ráda, nevím jestli bych stála o její pozornost. Alespoň ne takovou jako předtím na chodbě. Jen pomyšlení na takové nápady mi naskakuje husí kůže. Raději proto dál dávám dobrý pozor nejen na to co říká profesor, ale taky co odpovídají spolužáci. I když některým je dost těžko rozumět. Nakonec tak ale přece bude nejjednodušší získat informace z tabule, kde je profesor sepíše. Stručně ale srozumitelně spolu s instrukcemi jak na lektvar. Než se pustím do míchání prolistuji herbáře abych věděla s čím pracuji, co jaká ingredience dělá. Z tohohle světa neznám vlastně nic. Teď ale neztrácím čas pročítáním všeho co v knížce je, ale jen toho co potřebuji pro lektvar. Na tenhle už víckrát herbář otevřít nemusím. K ingrediencím se nehrnu, nechci se se tam mačkat. A ostatní si vybrali zatímco já si pročítala v herbáři. Naberu si co je potřeba, jen u toho revitalizačního kořenu trochu váhám. Dva akorát do dlaně jen se mi jeden zda těžší než ten druhý. Chvilka rozmýšlení, až si nakonec odnesu ten lehčí. Tahle část příprav je hotová, teď je na řadě ta těžší část - samotné vaření. Vodu z magické láhve do kotlíku po rysku a zahřát na šedesát. Nadrtit stonky a kořen. Syrup, míchat a do varu. Zatím jde vsechno jak má. Jak se mi syrup ve vodě začnu opatrně přiklepávat drť. Klepání mi ale nejde jak bych chtěla. Ruce se mi chvějí nervozitou a tak příklepy nejsou zase tak malé jak by být měly. Barva je sice správná jen to světélkování mi jaksi chybí. Snad se ještě objeví. Doufám když nechávám tekutinu povařit. Nějaké to světélkování se nakonec přece objeví, ale až když ubírám na plameni. Lžičku tymiánu tam tak pro jistotu nasypu s dobrým odstupem. A poslední tři pomíchání taky raději s rukou nataženou před sebe, tělem ci nejdál od možného výbuchu. Až po vypnutí plamenů, a po chvilce odstávání se přes opatrně podívám co jsem tl stvořila (22). Zdravou barvu to úplně nemá, a cítit je to spíš kysele po octu než jako pomeranče. Nejsem si jistá kde se stala chyba. Řídila jsem se postupem z tabule. Musela jsem to pokazit u toho přisypávání. Podívám se po třídě jak se zadařilo ostatním. Není přece možné abych byla jediná kdo to takhle zbabral. Nejsem! Někteří se netváří moc nadšeně, tak soudím že se jim dílo taky moc nevyvedlo. Můj pohled si k sobě znovu přitáhne vysoká černovláska. Je tak divoce krásná a a…nebezpečná. Všechny strachy i nejistoty přehluší neodbytná touha být s ní. Jen na malou chviličku se otočím zpátky dopředu. Nikdy jsem na nikým takhle nepřemýšlela. Nebo dělá tohle snad moje druhé já? Nebo…nebo je to prostě jen mnou? Možná je mi to vlastně jedno, nedokážu tu totiž sedět a nedokážu odolávat (42). Prudkým máchnutím křídel vyletím přes učebnu rovnou k Ysee abych se jí vrhla kolem krku v obětí…nebo se k ní alespoň dostala co nejblíže to půjde. A jestli se podaří, pokusím se natáhnout k jejím svůdným rtům pro vášnivý polibek. |
| |||
Učebna L Ani se nemusím snažit a ona to zmotá sama, takže se zdržím zasahování. Najednou se ale ve třídě začne dít chaos. Vyhlížím ze svého bezpečného místa vzadu třídy a snažím se pochopit, co se to zase děje. Jak přejíždím po jednotlivých studentech pohledem v břiše se mi rozehřeje horký kamínek. Jakmile si ale uvědomím, jak mi utíkají myšlenky, zasoustředím se do sebe, abych racionálně přebil emoce, které se vzaly odnikud. (69%) Když se mi toho konečně podaří zbavit, hitne pro změnu blízkost smrti ve stejné místnosti. Položím si hlavu na stůl a zakryji ji rukama, jako kdyby mi to mohlo pomoci utlumit ten bolehlav. |
| |||
Učebna lektvarů především Hill Poznámky mám napsané celkem rychle. I tak ale pohledem neustále utíkám k Hillovi. Něco je špatně. Něco je jinak. Zdržím se tak hloubáním a začnu lektvar připravovat o něco později než ostatní. Už od začátku je na něm všechno špatně. Ve hmoždíři si omylem nadrtím kořen a tymián. Než si donesu nové suroviny, voda už mi bublá. Stáhnu teplotu, ale stejně nevychytám tu správnou. Když tam pak sypu směs, ujede mi ruka a vysype se mi tam všechno naráz. Sakra..! Tymián to už nedokáže zachránit. Než to vlastně stihnu naposledy zamíchat, začnou se kolem dít věci. Než vůbec stihnu postřehnout, že se sem blíží ta blondýnka ze střechy, mám ve výhledu Hilla a jen slyším dopad někde za ním. Stále nějaká trochu mimo se usmívám, když s úsměvem kráčí ke mě. Vyrazím mu naproti, natěšená na polibek, který mu čiší z očí. I když mi v hlavě zuří alarm, že je něco špatně. Také netrvá dlouho a ozve se opět ten zvuk. Vyděšeně ho sleduji. "Nenenenene..!" vyhrknu v slzách. Neměli jsme sem chodit. Měla jsem počkat, až nám to potvrdí pan Rekki, že je v pořádku.... Je to moje vina. Zhroutím se vedle něj na kolena. Třesoucí se rukou mu aslespoň otírám krev a je mi jedno, jestli já od ní budu celá. "Prosím, potřebujeme na ošetřovnu, hned..!" zavolám zoufale na profesora. "To zvládeš, zase ti pomůžou, vydrž..." Mumlám k němu a jemně ho držím za ruku na mé lavici. lektvar 13% Tiri 63% |
| |||
Učebna lektvarů Jadelyn Tak trochu lituji, že nemám svůj zápisník. Směr hodiny se rychle ubere k praktické části a mne nezbyde si, než vrýt do paměti slova profesora. Ze zkušenosti vím, že by neměl být problém si od někoho poznámky vypůjčit. Ostatně bylo to docela běžnou praxí. Látka mne začala zajímat až v momentě, kdy je zmíněn posilující lektvar. Dokáže posílit i mysl, což jistě nebude ke škodě. Jadelyn, ale vypadá poněkud znuděně. Odtuším tedy, že má v této oblasti jisté znalosti. Společně s ní vyrazím ke skříním. Kotlík a vše těžší vyjma surovin přinesu na její pracoviště a teprve potom v druhém kole se vrátím pro své vybavení. S herbářem mám trochu více trpělivosti. Snažím se držet postupu, co jen to jde. Nicméně nikdy jsem nesloužil ani v polní kuchyni a jako důstojník jsem měl svého kuchaře. Mé pohyby jsou neohrabané, uspěchané a zbrklé. A na dryáku, který pobublává v kotlíku je to znát (30%). Stáhnu hořák a těknu pohledem k výsledku Jadelyn. Smím-li odhadnout, tak se dílo nezadařilo ani jednomu z nás. Již normálně od ní nemohu odtrhnout oči, ale teď je to o něco intenzivnější. Najednou mám chuť obtočit ruce okolo jejího pasu a přitáhnout ji k sobě. Zároveň, však...zejména po zkušenosti na střeše a své výchově...tuším, že něco není v pořádku. Pevně sevřu okraj lavice a donutím chapadla rozehnat sladký opar v mé hlavě (68%). S úlevou vydechnu, když se to podaří...další fópá si nemohu dovolit. Spatřím pobavený výraz Jade, která pozoruje dění ve třídě. Pro jistotu se přesunu k jejímu boku, kdyby se někdo rozhodnul letět jejím směrem. Pokud na mne upře zrak věnuji jí tázavý pohled. Očividně vůbec netuším oč tu běží. |
| |||
Učebna lektvarů Přidávají se i ostatní studenti a dokonce i ten kocourek jehož prohlášení považuji za to nejlepší, potom se k tomu vyjádří profesor i když ohledně jedné věci nevím, mám pocit že tu jiný profesor říkal něco o tom že často se nás budou snažit podvést a vnutit nám bezcenný krám. Asi proto bychom měli nakupovat jen u důvěryhodných zdrojů nebo chtít vidět ... co to bylo? Černý cejch ... myslím. Potom přijde čas vytvořit další lektvar, tedy aspoň další pro mně, vytáhnu tužku a notes který položím na stůl a soustředím se na tužku. Ta mi skočí z ruky a začne opisovat lektvar z tabule, sbírání všeho co je potřeba mi teď zabere méně času a já se tak necítím vyřízená ještě než jsem začala. Když naplním kotlík vodou rozhodnu se prohlédnout lavici abych zjistila jak vlastně vytvořit oheň. Hoří ... nehoří ... hoří ... nehoří ... no tak Ary lektvar vzpomínáš? Jsem zaujatá tím jak vlastně zažehnout a uhasit oheň že si musím připomenout proč tu vlastně jsem a tak se pustím do drcení jiskřivých stonků a revitalizačního kořene, potom však musím opět zapálit oheň a zatím co sleduji jestli už mám přidat těch šest kalíšků sladkohorkého sirupu zjistím že si v kotlíku namáčím ten pruh látky který mám uvázaný kolem krku. Vznesu se do vzduchu, ale během jeho ždímání aspoň poznám že už je voda dostatečně teplá na přidání sirupu, začnu míchat po směru hodinových ručiček a když voda vře přidám nadrcené stonky a kořen sice ne postupně, ale najednou když klepnu víc než jsem čekala a vše z hmoždíře skončí v kotlíku. Ale nenechám se tím rozhodit a pokračuji v míchání dokud lektvar nezačne měnit barvu, snesu se na zem a podupávám zatím co čekám tentokrát jenom minutu a půl. Opět uhasím oheň, přidám lžičku pomerančového tymiánu a třikrát promíchám po směru hodinových ručiček. Tentokrát se mi však tak dobře nedaří (74%) protože i po třech minutách dosáhnu nesmělé oranžové barvy a slabé pomerančové vůně, navíc se mi během čekání když se nakláním nad kotlík opět podaří do toho lektvaru namočit ten pruh látky. Při jeho frustrovaném ždímání mně zasáhne opravdu zvláštní pocit (40%) kdy se mi vybaví to co říkala Hope už v NŠÚ, že tu máme opravdu hezké kluky, ale problém je že se nemůžu rozhodnout. Dobrá proč si to že se mi tentokrát tak dobře nevedlo i když tento lektvar nebyl tak složitý nezpříjemnit něčím jako jsou kluci a tak se vydám ke klukovi který sedí vedle abych se mu vrhla kolem krku a to vše završila pořádným polibkem. |
| |||
Učebna lektvarů Začínám se nudit, ale tohle je první hodina a tak jisté otázky musí padnout, přes mé předchozí předpoklady tohle rozhodně nejsou Bradavice, ale spíš jistá obdoba střední školy. Profesorova přednáška o úskalí lektvarů mi připomene rozhovor který jsem vedla se studenty ohledně přípravků který ti umožní dlouho se učit, ale potom co přestane působit to schytáš i s úroky. Co se týká obchodování s lektvary tak záleží na tom komu to prodáte a jestli vám skutečně uvěří že v tom je lektvar i když je v tom třeba třeba ocet nebo obarvená voda. Potom přijde na řadu praktická část a my budeme dělat nějaký lektvar, nejspíš půjde o jakýsi stimulant protože nevím co si pod tím zvýšením atributů mám představit. Tedy vím, ale tohle to asi nebude ... Takže do toho kde tu mají vodovod nebo něco podobného? Neříkal něco o lahvích? To jako vážně? Láhve? No dobrá, naplním kotlík po rysku a jdu shánět to co budu potřebovat, naštěstí mi poradí ta dívka s brýlemi a tak se obtížená tím vším vrátím zpátky. Potom co najdu jak mám vodu přivést do varu se pustím do drcení stonků a toho kořene a když mám pocit že je voda teplá naleju tam šest kalíšků toho sirupu. Míchám po směru hodinových ručiček, zatím co se to vše vaří a až se sirup rozpustí přidám to co jsem nadrtila. Sleduju jak lektvar začne měnit barvu, přestanu míchat a po době která asi bude minuta a půl vypnu oheň a přidám lžičku pomerančového tymiánu. Třikrát promíchám po směru hodinových ručiček a čekám (79% – 5%), nakonec jsem se svým lektvarem spokojená i když nevím jestli bude spokojený i profesor. Ale má to oranžovou barvu a nějaká pomerančová vůně tam také je cítit. Sice to není jiskřivá oranžová, spíš taková jakou má vybledlý plakát a musíte se nahnout nad kotlík aby jste tu pomerančovou vůni ucítili, ale na první pokus to je docela úspěch. Z mého přemítání mně vyvede podivný pocit který jsme už dlouho necítila (46% -5%), je to jako vždy když se s někým seznámím než se nakonec pořádně chytneme, křičíme na sebe (já normálně bez hypersonických vln) a buď se mnou rozejde on nebo to ukončím já. Rozhlédnu se a můj pohled upoutá kluk který je docela hezký, ale já se rozhodnu ovládnout a vybavit si konkrétní případy jak to asi skončí. "Ne, ale líbíš se mi ty, ale ne dost abych se rozhodla podstupovat další nudnou vědomostní soutěž. Promiň, ale je konec." "Pokud ti má příšerná povaha tak vadí tak proč se mnou chodíš? Já přehlížím také určité věci jako třeba tvůj zpěv i když nemáš žádný talent nemluvě o tvém naprostém hudebním hluchu. Takže víš co tohle je konec!" "Každý kdo nemá v hlavě řezanku ví že dělat touchdownový tanec před touchdownem je velká pitomost. Vím že tohle teď nechceš slyšet, ale pokud chceš podporu zajdi si jinam protože já s tebou končím!" Ale dobrá vždy jsem věděla jak to skončí, ale nevěděla jsem kdy k tomu dojde a aspoň ze začátku jsem i doufala že k tomu tentokrát nedojde. Pokud spadnete z koně musíte na něj opět nasednout, možná to teď bude jiné a ten kluk se mi opravdu líbí. Takže vstanu a když k němu dojdu rozhodnu se jít rovnou na věc a věnovat mu dlouhý vášnivý polibek. |
| |||
Učebna lektvarů především Luis Hehe! Poznámky si ani nepíšu, když jsem většinu odpovědí řekl sám. A teď hurá na lektvar. Nadšeně zatleskám a netrpělivě hopnu Luisovi do náruče, abych pak mohl sám sesbírat bylinky. Jeho mu taky podám. Některý jsem viděl a ty ostatní jsou jasná volba podle tý knížky. Hopnu si zpátky na židli, abych dosáhl do kotlíku. Pečlivě po rysku do něj naliju vodu. Zapnu ohřívání a pustím se do drcení 7 jiskřivých stonků a revitalizačního kořene o velikosti průměrné dlaně. Když je voda akorát, naleju tam 6 kalíšků syrupu a začnu míchat. Do bublající vody sklepávám nadrcené bylinky a dál míchám. Přestanu, když to má správnou barvu nechám to bublat a připravím si lžičku tymiánu. Po minutě a půl ztlumím plamen a nasypu jí do kotlíku. Zamíchám třikrát, jako jdou hodiny a počkám, než to za tři minuty vypadá jako oranžové hvězdičky s vůní pomerančů (92%). Celou dobu mám jazyk vystrčený koutkem ven a olíznu se, když mi chtějí utéct sliny, jak se soustředím. Ocásek se za mnou vlní. Hihi! křením se nad svým úspěchem a mám najednou děsnou potřebu být otulen. Vesele tak přehopknu k Luisovi a v objetí se k němu lísám. Jako spokojený kocourek a vrním snad na celou třídu. (62%) |
| |||
Učebna L Yqi Usazený v kreslili bedlivě sleduji dostavující se výsledky svého jednání. Musím uznat, že jsem čekal méně a spousta toho je asi za hranicí toho, co jsem chtěl způsobit. I tak to, ale stačí, abych si udělal obrázek o jednotlivcích. Slzy nenaplněných tužeb, rozcestí lásky, čistá animální touha po spojení...“ přejíždím pohledem po třídě, ale ne moc dlouho. Nevím, jak he to možné, ale feromony mne udeří plnou silou. Silně vyfouknu nosem a na malý okamžik zavřu oči, abych úspěšně potlačil jejich sílu (84%). Na tváři mi zahraje pobavený úsměv. Sice netušim odkud to přišlo, ale určitě je to zajímavá zkušenost. Na mou lavici padne stín patřící kentaurce. S rukou opřenou o opěradlo křesílka a prsty ruky zamýšleně mnouc bradu, otočím svůj zrak jejím směrem. Můj úsměv se ještě rozšíří. Velice ladným pohybem sevřu opěrky křesílka a vstanu. Kentaurka je o něco vyšší, ale tím, že se opírá jsme zhruba stejně vysocí. “Ale ? Tak jednoduché to je ?“ přiblížím se s upřeným pohledem do jejích očí. Pomalu natáhnu ruku s jistotou, že neuhne, jí prsty přejedu po tváři až na zátylek. Při dotyku podvědomě vnímám její touhy. Drobně pro ní úpravím svůj vzhled. Napnu tělo a dostanu své rty na úroveň jejího ucha. “Inkubové jsou nenasytní...dej pozor, co nabízíš.“ pošeptám jenom jí a očima přelétnu dění ve třídě. Tohle mi neprojde a jsem si jistý, že mne princ zdupe, jako starou rohožku. |
| |||
Učebna L Arthur Hodina pokračuje a každý se věnujeme svým myšlenkám a doplňování poznámek. Teprve když dojde na skutečné vaření lektvarů, tak nasadím trochu rozmrzelý výraz. Tak nějak jsem doufala, že by se tato hodina mohla věnovat jen teorii a tak bych si mohla trochu srovnat myšlenky. Počkám, až trochu ustane ruch u skříně, než se zvednu a vyrazím tam sama. Listování herbářem mne přestane bavit po třetím listu, takže pokud se tomu nebude věnovat Arthur, vezmu to stylem hokus pokus. Lektvar složím dohromady, jak nejrychleji to jde a nechám ho být. Přeci jen není nic, co by si dostatek peněz nepořídil. (24%) Ve třídě se zvedne příjemná vůně, kterou nedokáži úplně zařadit. Když však pocítím, že to není jen příjemný doplněk vaření lektvarů, ale snaží se ve mne probudit něco velmi nedůstojného, okamžitě to přebiju vlastním charmem, aby se mne to nedotklo. (95%) Díky tomu mohu s pobaveným úsměvem sledovat chaos, který ve třídě nastal. |
| |||
Učebna L Max, Tatiana Než se vůbec stačím zamyslet, již odpovídá jeden z nových. Další pokračování hodiny přeruší třídní důležitými informacemi. Vyslechneme si ho a posléze pokračuje hodina. Než vůbec stačím zvednout ruku, pustí se do odpovídání Max. Hodím po něm napůl překvapený, napůl vědoucí pohled, zatímco je jeho pozornost upnutá jinam. Jsme vyzvání k praktické části hodiny. Vzhledem k tomu, že ke skříním zamíří celá třída, nabídnu Maxovi odvoz na mých ramenou, nebo ruce. Nechceme, aby ho někdo zašlápl. Pustím se do lektvaru, když sesbíráme co potřebujeme, avšak pořádná absence citu mi přeci jen znemožní odvést práci, jak bych si představoval. Přesto je ucházející, i když poněkud kouskovitý. (72%) Když mám hotovo, ohlédnu se k Tatianě, která hledí naším směrem. Věnuji ji široký úsměv, zatímco musím znovu obdivovat, jak krásná a laskavá je. Vypadá to, že má něco na mysli, ale zeptám se ji na to až o přestávce. Ve třídě se začne dít nějaký rozruch, cítím krev a slyším ránu. Zmateně se rozhlédnu, zatímco feromony, které se pokoušejí dostat do mého těla, se svou plnou silou vrátí ke svému majiteli. (99%) |
doba vygenerování stránky: 1.5401329994202 sekund