| |||
Učebna L Sukui Když se začne Sukui zvedat, vytrhne mne to z mého zasnění a trochu zmateně se rozhlédnu. Jí to samozřejmě neuteče a tak jí na její smích vrátím rozpačitý úsměv a vyrazím s nimi ke skříni. Pustíme se do vytváření lektvaru. Jde mi to poměrně od ruky, avšak stále se rozptyluji ladnými pohyby před sebou. Podaří se mi tak zapomenout, že jsem již tymián přidával a přidám ho znovu. Teprve, když je vůně pomerančů na konci poněkud štiplavá, mi dojde, že jsem pravděpodobně něco udělat automaticky bez přemýšlení a pak jsem sám sebe znejistěl. (74%) Když se Sukui ohlédne, jen pokrčím rameny a snažím se dlaní rozehnat tu pronikavou vůni, než z toho budeme mít bolehlav. Všimnu si, že je Sukui z něčeho nervózní. Že by ji natolik rozhodil neúspěch v lektvaru? Přeci jen ji za to nikdo hlavu neutrhne. Když si všimnu, jak se začne třást, zamračím se. Vystřelí ze židle, až ji sleduje můj - pro změnu překvapený - pohled. Jsem tím tak zmatený, že si téměř nevšimnu, že i přese mne se přelila vlna podivného horka. Hned to ale přešlo. (96%) Když si všimnu slz a utíkající kapky krve, zvednu se ze svého místa a přesunu se k ní. Má pevně sevřená víčka, takže toho využiji a palci jí jemně setřu slzy z tváří. Stejně tak jedním setřu kapku krve ze rtu. Trochu se k ní nakloním a v očích mi hraje starostlivý a nečekaně něžný pohled. Ztiším hlas, když se jí ptám: "Co se děje?" Protože v pořádku rozhodně není. |
| |||
Učebna lektvarů Já a zase já... Hmmm... Jojo, je fešná, když si jí na sebe obleču. Jako já. Funguje to, přikyvuju třídnímu k proslovu. Kapsy mě nějak netrápí, tak co jako, maximálně přijdu pozdě no... Zprudka se narovnam v židli. Živá škola? To je novinka. Ještě že vypadam dobře i když spim... Kroužky? K čemu..? Ale ples? To je jiná, hehehe. Tak je jasný, kdo bude král plesu, ne? Si musim v pokoji udělat nějaký hezký místo na vystavení tý koruny. Hm... Doprovod... Nesmí mě zastiňovat, ale nesmí mi ani kazit dojem. Ne že bych to teda měl ohrožený. Přece mam nejhezčí peří, dokonalej zobák, prostě všechno perfektní. No ne? Slovo si vezmou studentíci a Nabi, tak jim to necham a vytáhnu svýho miláška. Prohlížim se, dokud se nezačnou všichni courat kolem. Jo lektvar... Ach jo... Neochotně zaklidim zrcátko, posbíram nutný krámy a kytky a nějak to podle toho postupu teda zpachťam. Jako... Vypadá to docela dobře mi příde (76% - 5% = 71%). Potřeba. Nutkání. Touha. Je mi to vlastně fuk, co to je. Hlavně, že je tu se mnou. Muj nejdražší. Winknu na svuj odraz v zrcátku. Jako bejt na pokoji, tak jako... No víte jak, ale tak pořád je hodina. A jako Nabiho sice rád provokuju, ale tohle by mě faakt bolelo... Tákže to prostě počká. Jsem tak moc zaměřenej do zrcátka, že ani nevnímam, co se děje kolem. (86% - 5% = 81%) |
| |||
Učebna L Až když se začnou studenti zvedat ze svých míst, tak se odtrhnu od okna a svého zamyšlení. Sjedu pohledem k tabuli a přečtu si recept. Poté se již mezi posledními zvednu a vyrazím si pro suroviny. Vzhledem k tomu, že kromě snad tymiánu netuším, jak má co vypadat, musím se radit s herbářem. I tak si ale nejsem úplně jistý, že sáhnu po tom správném. Taky by tu mohli mít cedulky. Bylo by to pro všechny mnohem jednoduší a vyhnuli by se případným katastrofám. Hadice tady ale není, takže nehrozí, že by někdo vyhodil třídu do vzduchu. V mém rezignovaném stavu mi tentokrát ani nevadí na to prostě sahat. Ostatně jsem stejně naposledy dostal poměrně vyčiněno za používání telekineze v přípravě lektvarů. Ne tedy, že by mi to šlo o moc lépe bez ní. Jsem si ale poměrně jist, že v postupu to tentokrát není. Možná teplota a byliny? (43%) Zamyšleně dumám nad svým lektvarem, když to vzdám s tím, že s tím už stejně nic neudělám a vrátím se k dumání nad tím, jak to dokázalo během čtrnácti dní jít všechno úplně... do kelu. Napřed Helen, potom Monique... Začínám mít neutuchající obavy, že měl otec pravdu. Složím hlavu do dlaní, jak nad tím uvažuji, když postřehnu feromony ve vzduchu. Ohlédnu se za sebe a poposkočí mi obočí, když vidím, co se ve třídě děje. Ve mne to jen prohloubí prázdnotu a černou díru, která se mi usadila v srdci. (64%) Když tak sleduji třídu, mám ještě dojem, jak když mne někdo nakopl do břicha. Co s tím nadělám... Jednou mne tady padající suť stejně zabije, tak umřu sám a daleko od rodiny, jak mi predikovaly sestry. |
| |||
Učebna Lektvarů Svůj zápis přeruším, když vstoupí profesor, který doslova vyzařuje autoritu a to s takovou jistotou, jakou hvězda září. V jeho slovech shledávám mnoho zajímavého. Obzvláště fenomén magické budovy mne zaujme. Zajisté bych toho mohl využít pro svůj výzkum, neb kombinací je nespočet. Na roh listu tedy drobnými značkami zapíšu, vše co bylo řečeno. Jedná se o určitou formu těsnopisu a alespoň budu mít jistotu, že na nic nezapomenu. Profesor odejde i s jednou ze studentek a vyučující se vrátí k výkladu. Jsem spokojený, že má odpověď byla uznána jako správná, i když vyžadovala menší upřesnění. Odpovědi ostatních studentů jsou také správné a když mluví kocour, dokonce se na něj otočím. Jeho mluva je roztomilá a nějakým způsobem je mi sympatický, ale to přisoudím tomu, že máme něco společného...byť to není na první pohled vidět. Pečlivě přepíši poznámky a hlavně celý postup na svitek. Už teď je mi jasné, že budu potřebovat vícero svitků, ideálně na každý předmět jiný. Stejně jako ostatní se poté vydám pro vybavení a přísady. Nenechám si radit, jelikož chci vědění získat sám, takže chvíli listuji v herbáři. Některé rostliny znám, ale mimo jejich vegetativní stav nejsem schopen jejich přesného určení. S pocitem drobného vítězství se pak vrátím ke stolu. Pečlivě roztřídím a spočítám ingredience, než se pustím do ohřevu vody. Pokračuji naprosto přesně podle postupu. Pečlivě drtím, hlídám teplotu. Míchám přesně tolikrát kolik je potřeba. Vše dělám správně nebo jsem o tom alespoň přesvědčený, přesto výsledek není takový jaký bych očekával. Namísto pomerančové se z kotlíku line nasládlá vůně a ani barva neodpovídá. Koukám do nažloutlé bublající hladiny a očima se vracím k postupu na svitku. Neshledávám žádnou chybu, takže jediným vysvětlením je nesprávná ingredience. Stáhnu plamen, jelikož už není jak pokus zachránit (51%). Vzápětí mne uchvátí podivný pocit. Je pro mne naprosto nový a já se zmateně rozhlédnu. Je to jako bych byl omámený a očima těkám po scéně zamnou. Prudce zatřepu hlavou, jako bych ten pocit mohl vytřepat ušima. A nakonec to i pomůže (66%). Vidím, jak vzduchem letí dívka a další spolužačka se nastaví mezi ní a lavici, jako polštář. Jen tam nevěřícně stojím a mimoděk jednou rukou chráním kalamář s inkoustem, aby se nerozlil. |
| |||
Ještě cestou především Ys, Gill, Rell Trochu mě zarazí ta náhlá změna její nálady. Nevím jestli se něco stalo nebo jestli je taková už z principu, když jde o Rella. Trápí mě to. Ale oceňuji její snahu, to ano. Nejdůležitější je, že jsou všichni v pořádku. Když dojdu k Rellovi, taktéž ho s úsměvem obejmu. Překvapivě zjistím, když se otočím k odchodu, že Ys šla napřed. Nicméně se sejdeme ve třídě. Učebna Lektvarů především Ys, Gill, Rell Stále zamyšlená nad posledními událostmi se nijak aktivně nezapojuji do hodiny a jen poslouchám. Jak třídního profesora, tak výuku lektvarů. Přeci jen to bylo něco, čeho jsem se ve své předchozí škole též mohla účastnit. Zmínka o školním plesu mě trochu děsí. Na jednu stranu je to příležitost k seznamování a a trávení času s přáteli, ale také šance na nějakou nešťastnou příhodu. Vzpomenu si opět na svůj poslední den ve staré škole. Zároveň se mi vybaví Ryuova slova. Má pravdu. Přeci jsem v podstatě totéž radila i Gillovi. Poněkud nechápavě, sleduji Ys odcházející z učebny. Co se děje? Možná nic... Nebo snad... Co říkal Ryu... Z myšlenek mě vytrhne hlas profesora. Dávám pozor a co jsem promeškala na odpovědích spolužáků, to je nyní psáno na tabuli. Ys se po nějaké době vrátí, jen jí přikývnu, stále nejistá, co se to tu děje. Nemám ale moc čas se v tom hloubat. Je čas na lektvar. Gillovi samozřejmě na jeho žádost přečtu postup lektvaru. Některé bylinky znám, zbylé si dohledám v herbáři. Cestou ke skříním jdu mezi Ys a Rellem. Jestli na mě Rell stále hledí, uculím se na něj a se smíchem ho upozorním na lektvar. Donesu si všechny pomůcky i bylinky ke stolku a začnu. Jsem ale po tom všem nesoustředěná a myšlenky mi stále utíkají, stejně jako čas. Nakonec je tak z lektvaru jakýsi čaj pochybné barvy (40% + 1% = 41%). Zklamaně si sednu zpět na židli. Podívám se, jak si vedou kluci a Ys a věnuji jim slabý úsměv, pokud se mnou spojí pohled. Jako snad pokaždé, když jsem nějak skleslá, neklidná či nervózní si žmoulám lem sukně. Tentokrát však intenzivněji než kdykoli předtím. K tomu je tu neskutečné horko, nejspíše ze všech těch vroucích lektvarů. Snad čím dál tím netrpělivěji šmudlám prsty po okraji sukně. Nohy se mi začnou samovolně třást, jakoby v křeči. Zmatená, snad i vyděšená, zvednu pohled ke klukům. A možná jsem to neměla dělat. Zprudka se zvednu, přepadena neutuchající potřebou jim být na blízku. Ret skousnutý smyslností. Jenže... Ke komu jít? Každý je na jiné straně. Podívám se z jednoho na druhého a hledám jakýkoliv náznak. Spojím pohled s Gillem. Okamžitě mi na mysli vytane náš moment v pokoji. Přetěknu pohledem na Rella. Ten polibek jako bych ještě cítila na rtech. Nakonec pohled zabořím do země před sebou. Nedokáži to. Nedokáži se rozhodnout. Nechci jim ublížit... Nerozhodností tisknu ret víc a víc, až mi začne krvácet. Tváře mi zkrápějí slzy, víčka semknutá, lem sukně zmačkán v pevně sevřených pěstech, až mi bělají klouby. Nedaří se mi tomu nijak odolávat. Nedokáži si ale vybrat. Nemohu je mít přece oba... Nebo ano..? (3%) |
| |||
Učebna L Zamyšleně sleduji Ysey návrat, zatímco hodina pokračuje. Nemám tendenci se aktivně účastnit, spíše si zapisuji poznámky, protože to už mi zabere dost času, abych vždy zaostřil na tabuli a vůbec na ní něco přečetl. Když však přijde na lektvar, trochu s ruměncem požádám Sukui, aby mi recept nadiktovala a mohl jsem si ho zapsat. Nechci v něm něco zmotat, jen protože jsem nedoostřil. U skříně je dost spolužáků ochotných poradit s bylinkami, takže jsem si ve výsledku jist, že mám všechno správně. Pouštím se do přípravy lektvaru, někde na pozadí mysli se mi směje Remmi, kdybych to zmotal, takže se extra soustředím. (84+1) S výsledkem jsem spokojený. Silná vůně pomerančů mi napovídá, že jsem přeci jen něco od RaR pochytil. Za pomoc, kterou mi spolužáci, a především Sukui, poskytli, jsem samozřejmě ochotný pomoci nazpět. Když však zvednu hlavu od hotového lektvaru, místo zarmoucených nebo spokojených výrazů spolužáků, se děje něco skutečně zvláštního. Sám cítím, jak mi tělem prostupuje horkost, až se objeví i jako ruměnec na tvářích. Neubráním se a stočím pohled k Sukui. I když se mi v hlavě vykreslí spousta možností a také se zopakuje, co jsme spolu prožili, dokáži si racionálně odůvodnit, že teď není ten správný čas, navíc bych ji jen znovu zbytečně ohrozil, kdyby cítila to samé. (76%) |
| |||
Učebna Lektvarů Moxxi Tak nějak mne stačili všichni předběhnout v odpovědích, tak jen souhlasně pokyvuji a zapisuji si poznámky. Vařit lektvary jsem nezkoušela, ostatně jsem neměla jak. Snažím se tak držet postupu co nejlépe dovedu, ráda jsem za ty, co byli ochotní mi poradit s bylinkami, co mi nic neříkali. Přecijen znám převážně jen ty horské. I přes mou snahu jsem však nepodrtila bylinky a kořen dost a tak celý lektvar dostal hrudkovitou konzistenci a více narudlý nádech. (28+1) Velmi nespokojena s výsledkem si koušu spodní ret, celá nervózní z mého prvního, jistě velmi negativního, hodnocení. Než však stačí přijít, zasáhnou mne hormony, jak kdyby nastalo období páření. (52%) Zašoupu stehny o sebe, zmatená z toho, proč teď a tady. Ve třídě začne rozruch a tak se ohlédnu. Abych viděla, jak se dívka ocitá ve vzduchu. Mimo chtíč okamžitě naplnit genetickou potřebu, se ve mne také vyvolá ochranářský komplex spojený se sladkou vůní té dívky. Mimovolně se olíznu, zatímco vystartuji ze židle, abych přiskočila a dívku zachytila, jak nebezpečně míří ke své lavici. Kluk ji ale poslal silněji, než jsem od takového odstrčení čekala. (64%) Možná bych si toho i všimla, kdyby má mysl nebyla zastřená hormony a vůněmi okolí. Jak dívku zachytím, síla jejího letu nás pošle přímo na její lavici, kterou jistě síla nárazu překotí. Cítím a slyším, jak mi v hrudi něco křuplo, jak se mé lehké křehké kosti potkali s pevnou lavicí. Jen syknu bolestí, ale rychle to přebije opět její nasládlá vůně. Neudržím se a olíznu ji tvářičku, abych zjistila, jestli je skutečně sladká. Jestli ovšem nikdo nezasáhl a jestli se mi nevymanila. V tomto případě se ji jen zeptám, zda je v pořádku. |
| |||
Učebna L Vesa, Kelly, Moxxi Těžce mi padá hlava, když probíhá výklad a břicho se mi svírá více a více. Mám co dělat, abych udržel svou podobu po kupě a cítím, jak se uniforma upravuje, jak se na mne objevují a mizí wyverní rysy. Nic příliš viditelného ale také nic příliš příjemného. Stále mám však jasně v mysli Vesy slova a tak se držím, jak nejlépe dovedu. Přijde na praktickou část. S námahou se vytáhnu na nohy a podpírajíc se o stěnu dojdu dozadu vyzvednout si suroviny a náčiní. Ideálně tak, abych doprovodil dívky. Pravděpodobně ale budou o něco rychlejší. Když se vrátím k lavici, začnu s přípravou lektvaru, ale přistihnu se, že více než do kotlíku toho posvačím. Tak nějak bezmyšlenkovitě. Rozhodně tam těch surovin mělo být více, když vidím, jak je lektvar ve výsledku téměř průhledný. (38%) Jak se ale nakláním ke kotlíku, zabublá ve mne rozhodně někde jinde, než v žaludku a tak zůstanu předkloněný o něco déle, abych mohl oranžovou krev otřít do zápěstí a poté do stehna, když se narovnám. (41%) Podívám se k dívkám, jak se povedlo jim, když mne převálcuje boost chtíče, jako kdyby do mne naboural menší tarask. (9%) Okamžitě jsem i přes malátnost na nohou. Musím chytit balanc a musí se mi přestat točit hlava, abych vůbec mohl ke Kelly vykročit. Nepomáhá mi ani další bublání v hrudi. (56%) Když se mi však pohled opět zaostří, ke Kelly se přiblíží až moc nebezpečně blízko blondýna. V tu chvíli se mé tělo napne, pohne se nepřirozenou rychlostí, takže se v podstatě objevím před vetřelcem. Všechny smysly na mne křičí nebezpečí, takže na nic nečekám a ne zrovna jemně ji wyverní silou pošlu zpět k její lavici. (100%) Nemyslím si, že by měla vůbec čas zareagovat, zvláště v jejím divném stavu. S úsměvem se na patě otočím ke Kelly, udělám krok kolem její lavice, abych ji obejmul a věnoval jí hluboký vášnivý polibek. V tu chvíli se ale ozve velmi ošklivý páravý zvuk, jako kdyby někdo trhal hodně tuhou látku od sebe. Zarezonuje celou místností, zatímco mne to zlomí v pase v záchvatu kašle, během kterého se svezu na kolena. Jednou rukou se křečovitě přidržuji Kelly lavice, druhou se snažím zastavit krev, prýštící mezi rty, které nedokážu držet u sebe. (78%) I přes všechny okolnosti se ale držím při vědomí, abych neohrozil obě dívky náhlou proměnou. |
| |||
Učebna Lektvarů Myšlenky mi velmi rychle odputují opět k zádům přede mnou. Proberu se tak, až když ve třídě propukne pohyb. Zjistím, že na tabuli je recept na lektvar a tak se také zvednu, abych si vzal potřebné věci. Nedávám u toho moc pozor, stejně jako ve zbytku hodiny, takže když se pustím do přípravy, je to znát. Mám takový dojem, že mám jen poměrně zajímavou polívku. (22%) Nechám to být a vzdám snahu o to to spravit. Stejně je to na poprvé, nemohou čekat, že nám to půjde hned. Zapřu se do židle a složím ruce za hlavou, zatímco hledím do stropu, připraven na nevalné hodnocení. Místo toho se ale do mne opře síla, která mne ještě hruběji než předtím vrátí do skutečností, které ve škole panují. Mám pocit, jak kdyby mi při bojování s tou nenadálou touhou praskalo srdce a drobilo se na prach. Plácnu hlavou do lavice, mezi zbytky surovin a zajedu ostrými nehty pravé ruky do předloktí té levé, abych se udržel při smyslech. (89%) Jak fialková krev kape na stehna, zajedu, co nejvíc mi tahle pozice dovolí, pod lavici. Trochu podivně se zkroutím, zatímco mi přepadané dlouhé vlasy kryjí odkapávající slzy v bolestné grimase. |
doba vygenerování stránky: 1.6348130702972 sekund