| |||
Učebna Lektvarů především Hill, Vesa, ostatní v učebně Hill se chová dost zvláštně celou cestu. Jestli se snažil zamaskovat, že mu není dobře, moc mu to nejde. Nebudu to teď řešit, ale po hodině si musíme promluvit. Tarney pronese pár slov a odvede si ven studentku. A i když se na ples vcelku těším, nemám na něj teď pomyšlení. Profesor dostává celkem dost odpovědí, takže se nijak aktivně nehrnu do odpovídání. Jen si píšu poznámky. |
| |||
především Rekki, Kimi Děje se toho zbytečně mnoho. Ztěžkne mi srdce, když během odklízení trosek nalezeme několik mrtvých. Ukládám si do paměti jedince, kteří u toho byli nebo kteří vypadají, že budou potřebovat pomoci. Když je po všem, tak po všem stejně není. Jednak někteří vůbec nevypadají, že by je trápilo, co se tu stalo a jednak je tu pár těch, kteří to nesou těžce. Jedním z nich je i chlapec, kterého mi donese léčitel. Následuji ho do své ordinace a zůstanu u něj, dokud se neprobere. |
| |||
především Dolly, Kelly, Remmi, Miko, Kimi, Iru Hrdě se usměji na Dollyho a natáhnu k němu ruku, aby si mohl převzít moji magii. Ani jsem nečekal, že by ho to napadlo takhle rychle. Zdál se být dost paličatý. I když to bude pravděpodobně ten důvod, proč ho to napadlo. Jsem připraven zasáhnout, kdyby se mu jakkoliv nedařilo, ale není to podřeba. Jde mu to více než dobře. Taktéž vděčně pokývnu Kelly za pomoc Remmimu. Jsem rád, kolik tu máme schopných a takto ochotných studentů. Když jsou všichni doléčení, proběhne přesun ven. Pomůžu s přenosem hada a sleduji studenty, zatímco je opravována škola. Jeden nikdy neví, co se tu semele. Tak abych byl připravený zasáhnout. Naštěstí probíhá vše v klidu a studenti se rozchází na hodinu. Zůstane tu jen pár opozdilců. Had se promění zpět a dívka se ihned přisune k Remmimu. Nemůžu se neculit. Ale snažím se to nedávat tolik najevo. Opětuji Remmimu úsměv a následuji jeho vykulený pohled. Skoro bych na to zapomněl, přes ten strach o kluky. A zdá se, že nejsem jediný, kdo netuší, co se tu děje. Remmi se odebere do budovy a druhý chlapec se skácí k zemi. Dojdu k němu. Naštěstí mu po fyzické stránce nic není. Nejspíš jen omdlel šokem. Chvíli na něj jen hledím. Kdo jsi..? Ty oči.,. Zakroutím hlavou, rozhodnut, že se později podívám do jeho karty, než si s ním pokusím promluvit. Vezmu ho do náruče a dojdu s ním k Iru, která tu též ještě zůstala. "Vezmu Vám ho do ordinace. Bude potřebovat pomoc, po tom všem, co se tu dnes stalo." Donesu ho dovnitř a položím ho na lehátko. Houknu na kluky naproti na ošetřovně, že se jdu dospat, aby s tím počítali a když, tak věděli, kde mě hledat. Nakonec dorazím do svého pokoje a opět téměř vyčerpán padnu do postele. |
| |||
Učebna L Jadelyn, všichni ve třídě Náš pozdní příchod nebyl nijak řešen a my vzali svá místa. Můj pohled střídavě těká mezi učitelem a spolužáky. Je pro mne fascinující, jak klidné jsou jejich tváře vzhledem k posledním událostem. Nutí to přemýšlet, jelikož pokud jsou schopni přejít smrt několika z nich tak lehce...toto místo bude, jako válečná zóna. Začátek hodiny bedlivě sleduji. Lektvary ? Alchymie ? To je jako ze starých příběhů o Artušovi a Merlinovi ! neodpustím si souvztažnost s příběhy mé domoviny. Opřu lokty o desku stolu a dlaně semknu před rty. Nejsem si jistý, jestli zrovna toto bude má disciplína. Nejlepší, co umím namíchat je trocha kvalitního destilátu přímo do broušené sklenice. Výklad je přerušen profesorem, který má krátký proslov. Ten obsahuje mnohé, jen ne vysvětlení oné katastrofy a kupodivu nikdo se neptá. Ani já ne, byť mne otázky pálí na jazyku. Rozhodnu se, že bude lepší je položit soukromě. Navíc některé věci z proslovu, jsou velice zajímavé. V prvé řadě je to ples a já se při jeho zmínce neudržím a těknu pohledem k Jadelyn, však jak bych také nemohl, těžko si představit lepší partnerku pro takovou událost. Když zachytím i její letmý pohled, tak se musím pousmát. A jen doufám, že znamená to, co si myslím...spíše v co doufám. Výklad pokračuje, ale mé myšlenky se ubírají směrem k věcem s dryáky a utrejchy nesouvisejícími. Časové kapsy na pozemcích vysvětlují mnohé a určitě by se jich dalo využít, jen nevím jak...zatím. Naopak možnost založení kroužku je lákavá. Tohle místo definitivně potřebuje dobrý klub. Možná elitní ? Klub pro smetánku ? Ano, jen to správně sepsat. zamračím se zamyšleně a v hlavě už sumíruji znění žádosti, alespoň tak ukrátím čas než hodina skončí. |
| |||
Sutiny - Pozemky - Přízemí, pokoj 5 především Miko a Rekki Otráveně zamručím, když mě někdo probouzí. Když rozlepím oči, nikdo už u mě neni. Zprudka se posadím, jak mě hitne situace. Hádku! Rychle jí vyhledám pohledem a už je o ní pečováno. Jestli mě nechají, pomůžu s její telekinezí dolů a hned za ní utíkám. Nedlouho na to se promění zpátky a tak nějak mi spadne do náruče. Natulím si jí k sobě, co nejvíc to je možný. Podívám se na Rekkiho a vděčně se na něj usměju. Koutkem oka postřehnu klučinu za ním. "No to mě poser..." vykulím oči a on se skácí k zemi. Zamrkám, jestli se mi to jenom nezdálo. Nevěřícně se podívám na Rekkiho. Ne ale na dlouho. Cítím jak se mi hádek třese. "Půjdeme tě oblíct do něčeho teplýho, ano? Než mi tady zmrzneš." Dám jí pusu na čelo a odvedu jí do jejího pokoje. |
| |||
Sutiny - Ošetřovna - Pozemky všichni kolem Asi jsem rád, že moc nevnímám, když mě někdo zvedne na nohy. Nejsem si jistý, jak bych reagoval na něj... Nic ve zlým. Pajdám při něm někam pryč, jinou možnost mi nedá. Vlčka tak musím nechat za zády. Posadí mě a za chvilku mě obalí prostěradlo. Nepřítomně pozoruju modrou kouli, co mi někdo tlačí do hrudi, až nakonec zmizí. Zůstanu místo, kam zmizela, pozorovat ještě nějakou chvíli, až je ošetřovna podivně prázdná. Zmateně se rozhlídnu a nejasně si vybavím nějaké hlášení. Vydám se tedy z ošetřovny za hlukem ven, prostěradlo přes ramena. Jen rukama zevnitř držím lemy vepředu spojené, takže nejsem úplně nahý. I když to není ani tak kvůli tomu, že by mě někdo mohl vidět. To mě teď moc netrápí. Spíše se to tak nějak stalo, jak jsem schoulený do sebe a rukama, ve kterých držím lemy, si objímám ramena. Venku se spíš zhroutím do sedu a čelo zabořím do kolen, ruce na hlavu. Jsem tak spíš taková hromádka prostěradla. Moje mysl se pustí do bossfightu s událostmi, které se právě staly a prohrává na plnou čáru. Celá hromádka se tak klepe pod náporem vzlyků a zimy, jak si uvědomím, že není žádné teplo venku... Když slzy dojdou, pomalu zvednu hlavu a většina davu je pryč. Ztěžka se zvednu na nohy, popadnu do ruky ten otravnej papír, co tu lítá a pomalu se vydám ke vchodu. Jak se blížím ke skupince u bazénu, zastavím se na místě a jenom civím na něj. Kdo..? Jak..? Co..? Ani nestihnu zformulovat dohromady myšlenku a kácím se na místě k zemi. Tohle už je na mě trochu moc. |
| |||
Pozemky - Učebna L Především Luis a Tatiana Bylo to unavující běhat sem a tam, takže jakmile si mě Luis vyzvedne, usnu mu na rameni. Prospal jsem tak začátek hodiny a proslov třídního, ale Luis mi to určitě řekne. Zaslechnu poslední odpověď a tak nějak si domyslím otázku. Stoupnu si na židli a přihlásím se. Samozřejmě počkám na vyvolání. "Šetší to magickou enelgiji, tšeba léčivý lektval míslo léčivýho kouzla. A oploti kouzlům to plojde lůznými oblanami, ktelý může někdo mít. Taky je těžší vystopovat, kdo někam lekval pšimíchal, oploti kouzlení. A je to dostupnější, než kouzelný svitky, takže se na tom dá vydělat nebo to snadno sehnat. A taky je menší lisk, že bude někdo napálenej a koupí si nějakej špatnej lekval. A na základní lektvaly se dají pšísady najít skolo všude." Celou dobu vypadám vcelku zamyšeně. "Teda aspoň myslim nebo mi to tak pšijde," dodám nakonec a zakřenim se na Luise. |
| |||
Učebna L Jako holku jsem usadil sám, když už se sem docourala, ale překvapí mne zbytek, co si kolem posedá. Jeden by řekl, že jejich selský rozum, nebo šestý smysl, nebo jakkoliv tomu říkají, jim napoví, aby se drželi dál. No, jejich boj. Sám to řešit nebudu. Třídní přednese proslov a otázky nechá až na jindy a poté profesor pokračuje v hodině. Také zvednu ruku. "Posílení vlastních schopností nad naše limity." Zazní má odpověď, když a jestli jsem vyvolán. Jestli mou ruku přes ten dav vůbec zaznamená. |
doba vygenerování stránky: 1.6146559715271 sekund