| |||
Učebna lektvarů Profesor nakonec jedná jinak než jsem čekala, možná svou potřebu vozit se po studentech uspokojil už u mně, takže se omezí jenom na slova o erární uniformě. I když nevím co myslel tím ta by vám rozhodně nebyla po chuti, pokud by to nebyla svěrací kazajka která by do něj každých třicet vteřin pouštěla proud. Ale je pravda že profesorovi dlužím omluvu protože rozhodně není Snape, byla jsem příjemně překvapená když místo hromů a blesků které přivolával (a na které jsem nakonec očekávala že dojde) na mně akorát upravil oblečení. Co se týká toho démona asi je to běžná reakce na tuhle situaci, démonů je víc druhů a i když pořád se pohybuji jen na povrchu a moc toho nevím mohla bych se pokusit o vytvoření přibližného modelu. V místě kde přežijí jen ti nejsilnější a nejschopnější možná půjde o takzvané právo silnějšího. Proto zde jen tvrdé a přísné tresty zajistí kázeň, respekt a pořádek, musíte je (obrazně řečeno) držet pod krkem a pak si nic nedovolí. Proto zde žádná rána nepadne vedle protože i když někoho potrestáte za něco co neprovedl slouží to jako prevence aby ho to příště vůbec nenapadlo. Z mých myšlenek mně vyvede profesor který oznámí začátek hodiny, pozorně poslouchám vše co říká a když nakonec položí otázku proč máme tento předmět napadne mně že to je jako by se profesor na střední ptal proč máme chemii. Vím že to není přesné přirovnání, ale v obou případech se učíme o podstatě prvků a používáme přísady které se pak zkombinují do určitého vzorce. Ale to už odpoví kluk jehož znalosti na tohle téma zřejmě nezačínají a končí u počítačových her nebo filmů série Asterix jako u mně. |
| |||
Pokoj č.19 - holčičí kolej Raiku Nádrž vypadá uspokojivě. Ochutnám malinko z obsahu a spokojeně se zatetelím. Vzhledem k tomu, že se šel kumpán vyložit na vlastní cimru, tak si dám na čas. Protáhnu svaly a kosti až to párkrát hlasitě praskne. Dotáhnu gumičky na culíkách a vyjdu ze dveří. Je čas blonďákovi ukázat, jak se hraje vysoká liga. Třeba překvapí a udrží krok. prokřupnu prsty a vyjdu ze dveří. “Rychléééj.“ hvízdnu uznale a zavřu ty chatrný dveře. Nepotřebuju, aby se mi někdo hrabal ve věcech. Zastavím se na jeho úrovni. “Připravenej na neplechu ?“ zvednu k němu obočí. “Tak kde začnem ?“ položím otázku zatimco mezi prsty kroutím culík. |
| |||
U brány - přes halu - pokoj 17 - holčičí kolej Wilda Protočím oči. Přijde mi dost natvrdlá zvláště s tím jak všechno bere a nic nechápe. Ale tak jako to se asi bude vztahovat k tomu, jak ji přivedli. Jestli ji šplouchá na maják, ostré myšlení asi v paklu úplně není. "Jo protože mne se tady chce poztrácet všechny věci," zakřením se na ni. Vlezeme do haly. "Dost pochybuji, že ji vůbec někdo používá," pokrčím rameny nad tím jejím prohlášením. "Si je hodím k sobě ne?" znovu jenom pokrčím rameny a také zamířím nahoru. Je to přece jen holka i když šiblá, fintění jí jistě zabere deset let, takže času dost. Hodím tašku na postel a jen zkusím jak měkej je pelech. Jako to by asi šlo. Vyrazím zpět a podle cedulek najdu její pokoj. Opřu se o zeď vedle jejích dveří, s rukama zaleženýma na prsou, a počkám na ni. |
| |||
U brány - vstupní hala - pokoj č.19 Raiku Záznam do deníčku sedmačtyřicítky. Milý deníčku, potkala jsem týpka. Ne nemiluju ho a ani si nebudu čmárat srdíčka. Nápady má dobrý, ale všechno mu hrozně trvá...v improvizaci bude asi slabší. Ale uvidíme. Konec. Kchrrrt. zakejvám hlavou a s poskakováním ho doženu. “Jo, ale rozhodně tu během průzkumu nebudu hopsat s cajkama. Takže nejdřív pokoj a pak sranda.“ řeknu dost nekompromisně, možná taky protože se začínám nudit.Moje hlavička makovička začíná šrotovat sotva vlezeme do haly a očko mi padne na schránku. “Ne...rozhodně ne, ze schránky si záchod dělat nebudeme...“ zavrtím hlavou a otočím se na svýho spiklence. “Jestli chceš, můžeš si nechat svý cajky u mě. Nebo se sejdem tady.“ pokrčím rameny a vyrazím k pokoji. Je mi fuk, jestli jde za mnou. Vlezu do pokoje a věci shodim hnedka za dveřma. Á sakra, vypadá to, že tu někdo má moji složku. ušklíbnu se při pohledu na nádrž. Přišoupnu bednu ke stěně a vytáhnu z ní plnou termosku, kterou připnu na pásek. Na stehno upnu pana Kudlu. Pan Kudla je vostrej a velkej. Docela i praktickej. Nakonec jdu ještě prozkoumat nádrž. |
| |||
U brány Wilda "Tak však říkám, dokud o nás ideálně ani moc neví. A jakej lepší čas pro průzkum perimetru," pokývnu hlavou. "Tak na to přece musíme napřed vědět, co to tu vlastně může nabídnout ne?" zazubím se na ní nazpět a s tím se pomalu rozejdu k budově. |
| |||
U brány Raiku Pam pam padam pádadáda dam ta dam. zanotuju písničku tomu chudákovi mrtvýmu fóru. Co je vtipný, že mu zuby musej dorůst, je to takový štěňátko bezzubý. Když dodá, že se shodneme tak mu to vrátím širokým úsměvem plným chemicky bílejch zoubků. “Hmmm...to sice na seznamu nemaj, ale pochybuju, že nás bažanty už maj ve sčotce. Jestli nás teda někdo nepráskne...“ mrknu na něj. Chce tomu dát grády ? No tak fajn, uvidíme jestli neplácá do větru. nadhodím si bednu na rameni a vytáhnu se na špičkách. “Jak přesně to chceš rozjet blonďáku ?“ přimhouřím oči a nepolevuju v úsměvu, kterej je pro některý už trochu psycho. |
doba vygenerování stránky: 1.632364988327 sekund