| |||
Sutiny - Pozemky - Učebna Lektvarů především Ys, Gill, Rell, Moxxi, Rekki, Dolly Přešla moje otázky, ale ani nemám moc náladu se v tom teď rýpat. Pořád mám strach o Gilla. A vlastně ani nevím, jestli se něco nestalo i Rellovi. Přejdu Ys rozporování mého stavu a jsem ráda, že léčitel se věnuje Gillovi. Zvednu pohled za zvoláním shora. Dívka, kterou pavoučice hledala, přistane u nás a snaží se mi vyléčit ruce. Když je vidět, že jí to moc nejde, jen se na ní povzbudivě usměji. I když to nejspíš ani nevidí. Pak už se ale ruce začnou hojit. Zleva uslyším své jméno. "Gille..." odpovím mu zpátky se slyšitelnou úlevou. Otočím se zpátky k dívce, když na mě promluví a nestačím jí ani poděkovat, než zmizí zpátky do vzduchu. Počkám na doléčení, poděkuji oběma a zvednu se. Popojdu ke Gillovi a nabídnu mu ruku, aby vstal též. Využiji toho a obejmu ho. Pokud již stál, prostě ho obejmu rovnou. "Jsem ráda, že jsi v pořádku," zamumlám mu do hrudi. "A děkuji." Nebýt jeho, byla bych pod tím kamenem já. Neochotně se odtulím, když jsme vyzváni k přesunu. "Neviděli jste Rella?" zeptám se, zatímco ho hledám cestou. "Nevíš, jestli je v pořádku?" zeptám se přímo Ys, která z nás měla šanci ho vůbec někde vidět. Jen okrajově vnímám opravu budovy a nebudu mít klid, dokud neuvidím bílá křídla. Objeví se u nás nové mapky a jsme očistěni. Když se studenti začnou rozcházet do třídy, konečně ho uvidím. A vypadá v pořádku. S úsměvem na něj zamávám. Vydám se k němu, abychom mohli všichni společně zamířit do třídy. Když tam dojdeme, pozdravím a omluvím se za zpoždění. Zamířím k místům za kentaurkou a usadím se do prostřední lavice (BN63). |
| |||
Sutiny - Pozemky - Pánský pokoj č. 21 - Učebna Lektvarů především Dolly a Grimgull Doletim k němu a k léčiteli. Když slyšim na co se ho ptá, tak jenom rozhodim rukama. To byl přesně ten muj nápad! Ale dobrý, aspoň ze sebe nezkusil udělat další mrtvolu. Ukážu mu palec nahoru, dyž se po mě ohlídne. Slítnu na zem, když nás vyženou ven. Nějak nezaujatě pozoruju přestavbu budovy. Příjemně se oklepu, když mi peřím projede vlna a všechen ten prach je fuč. Před zobákem se mi houpe canc papíru. Vypadá to na mapu. Čapnu jí do ruky a chci jí strčit do kapsy, když ejhle... Pořád mam jenom trenky. S hvězdičkama, moje oblíbený. Jsou čistý tak, že se snad i blejskaj. Jsem tim tak zaujatej a čistym načechraným peřím, samozřejmě, že si ani nevšimnu, kdy půlka odešla, dokud mi neřekne Dolly. "Eeee, jo... Ale skočim se ještě oblíct. Drž mi místo," mrknu na něj a rovnou podle mapky najdu novej pokoj. "Tý jo, tady je i soukromá koupelna, supér!" Zkouknu nový uspořádání pokoje. Nahodim na sebe uniformu a holt teda razim do třídy. Samozřejmě už hodina začla, ale tak co už no... "Pardón," mávnu omluvně k Nabimu, jestli mě probodne pohledem. Oblíkat se umim a dobře, vkusně, takže kdyby chtěl mít kecy na to, že jdu pozdě, tak mu jenom ukážu na uniformu. Jestli bude mít problém, příště můžu dorazit jenom v těch trenkách. Vezmu místo vzadu vedle toho orka, před Myškou (BN71). Ani nevim, jestli se mi představoval, jsem línej nad tim teď přemejšlet. |
| |||
Učebna lektvarů Profesor nakonec jedná jinak než jsem čekala, možná svou potřebu vozit se po studentech uspokojil už u mně, takže se omezí jenom na slova o erární uniformě. I když nevím co myslel tím ta by vám rozhodně nebyla po chuti, pokud by to nebyla svěrací kazajka která by do něj každých třicet vteřin pouštěla proud. Ale je pravda že profesorovi dlužím omluvu protože rozhodně není Snape, byla jsem příjemně překvapená když místo hromů a blesků které přivolával (a na které jsem nakonec očekávala že dojde) na mně akorát upravil oblečení. Co se týká toho démona asi je to běžná reakce na tuhle situaci, démonů je víc druhů a i když pořád se pohybuji jen na povrchu a moc toho nevím mohla bych se pokusit o vytvoření přibližného modelu. V místě kde přežijí jen ti nejsilnější a nejschopnější možná půjde o takzvané právo silnějšího. Proto zde jen tvrdé a přísné tresty zajistí kázeň, respekt a pořádek, musíte je (obrazně řečeno) držet pod krkem a pak si nic nedovolí. Proto zde žádná rána nepadne vedle protože i když někoho potrestáte za něco co neprovedl slouží to jako prevence aby ho to příště vůbec nenapadlo. Z mých myšlenek mně vyvede profesor který oznámí začátek hodiny, pozorně poslouchám vše co říká a když nakonec položí otázku proč máme tento předmět napadne mně že to je jako by se profesor na střední ptal proč máme chemii. Vím že to není přesné přirovnání, ale v obou případech se učíme o podstatě prvků a používáme přísady které se pak zkombinují do určitého vzorce. Ale to už odpoví kluk jehož znalosti na tohle téma zřejmě nezačínají a končí u počítačových her nebo filmů série Asterix jako u mně. |
| |||
Pokoj č.19 - holčičí kolej Raiku Nádrž vypadá uspokojivě. Ochutnám malinko z obsahu a spokojeně se zatetelím. Vzhledem k tomu, že se šel kumpán vyložit na vlastní cimru, tak si dám na čas. Protáhnu svaly a kosti až to párkrát hlasitě praskne. Dotáhnu gumičky na culíkách a vyjdu ze dveří. Je čas blonďákovi ukázat, jak se hraje vysoká liga. Třeba překvapí a udrží krok. prokřupnu prsty a vyjdu ze dveří. “Rychléééj.“ hvízdnu uznale a zavřu ty chatrný dveře. Nepotřebuju, aby se mi někdo hrabal ve věcech. Zastavím se na jeho úrovni. “Připravenej na neplechu ?“ zvednu k němu obočí. “Tak kde začnem ?“ položím otázku zatimco mezi prsty kroutím culík. |
doba vygenerování stránky: 1.4543650150299 sekund