| |||
Jídelna - knihovna Tarney Očekával bych podstatně víc nadšení nad takovým zpestřením oběda. Nu, což příště zkusíme jiný žánr. Na blondýnku s pěknými duc partiemi mrknu, ab jsem ji svou chybou malém přehlédl a ti by byla chyba.Vlastně je to tady dost pastva pro oči. Ušklebek od hadice mi neunikne. Sice se v podstatě opičí, ale tváři se jako hvězda. S úšklebkem nadzvednu svůj pohár a popřeji ji dobrou chuť. Myšlenku o tom, aby se zalkla raději prontně zaženu. Když se tak na ni dívám, docela by mě zajímalo jak se vlastně rozmnožuje? Pravděpodobně naklade vejce. Asi vcelku velká vejce o které by byl na kouzelnickém trhu možná i větší zájem než o dračí. "Á, dobrý večer. Beze všeho, stejně už jsem na odchodu. Přeji dobrou chuť." zvednu se, odnesu svůj pohár na stolek se špinavým nádobím a opustím místnost. Vlastně nedojdu ani moc daleko. Otevřu dveře do knihovny. "Dobrý den." hlasitě pozdravím s pobaveným úšklebkem, očekávajíc napomenutí typickým pšt. |
| |||
Cesta do jídelny - jídelna Damien "Jisté indície, že nebudete úplně z mé doby, tu byly, ale nyní jste se prozradil. Vy jste asi byl zvyklý jíst jiné pokrmy. Uvidíme co nám zdejší jídelna nabídne, ale ráda budu vašim průvodcem gastronomií. Alespoň se zde jistě najdou knihy s fotkami oněch pokrmů a možná by se dalo domluvit, aby nám je někdo přichystal. A co bych vám tak doporučila. Předpokládám, že jako muž dávate přednost masu a slaným úpravám, takže ta husí jatýrka, by vám mohla jistě chutnat." Přidám malinko do kroku, jelikož se opravdu tou chodbou, sice v družném hovoru, loudáme. Ocitneme se u vchody do jídelny. Kde už je mnoho tvorů, k mé nelibosti takřka samí plebejec. Nu, což budu, tak shovívavá a budu to brát, že je zde mým posláním je naučit slušnému chování. Jako další pokrok na této instituci beru, že jsou zde školní uniformy, alespoň se nemusím dívat na ty ohavnosti, které by byli schopni nosit. Na pravo se nacpává drak, člověk by čekal, nějaké vytříbené chování, od prý tak vznešených tvorů. By mě zajímalo, jak někdo přišel na to, že zrovna draci jsou vznešení. Asi to napsal nějaký bard, pod pohrůžkou ukousnutí hlavy. Jinak si to vážně nedokáži vysvětlit. Pokud mne někdo pozdraví, tak mu pozdrav oplatim pokynutim hlavy. "Zkusme tedy zjistiti co zde přichystali." |
| |||
Alfa, Iru, všichni cestou a v jídelně, Jimmy Ať je již Alfy odpověď jakákoliv, jen pokývnu hlavou. Vzápětí se však již ozve ťukání a vstoupí kolegyně do místnosti. Zvednu se od katedry. "Vzhledem k tomu, že se chcete zaměřovat na schopnosti z oboru síly mysli, zde kolegyně bude vhodnějším profesorem pro Vaše individuální hodiny. Zanesu vám to do rozvrhu," pronesu k oběma. Pokynu Iru ke katedře a rozejdu se ke dveřím. Když se míjíme, podám jí slečny složku, kam jsem zanesl vše, co mi prozatím prozradila. Vzápětí s rozloučením opustím učebnu. Jsem sice poměrně v klidu, že na oběd dohlíží Butler nebo Maidka, ideálně oba, nicméně znám svou třídu dostatečně na to, abych věděl, že bude potřeba dalšího dozoru. Minimálně na tu chvíli, kterou mám. Doufejme také, že přes největší nával. Zamířím tedy do přízemí. Kolem dveří se pohybují dvojice studentů, které pozdravím, když procházím do jídelny. Projdu středem místnosti rád, že stůl nehoří, místnost se nehroutí a všichni jsou v jednom kuse. Zastavím se až nad chlapcem, sedícím v mém křesle. "Ještě jednou dobrý večer. Měl byste si najít jiné místo k sezení," vyzvu ho. |
| |||
Dyna, Aine, Tarney, Alfa Zprudka se posadím, když mě vzbudí hlas třídního v hlavě. Na poslední chvíli se mi podaří před odpověď vsunout pozdrav. Promnu si oči a protáhnu se. Všimnu si Dyny sedící u stolku. Se zívnutím jí pozdravím a vydám se ke dveřím. Uprostřed kroku ven sebou cuknu zpátky, vzhledem ke studentce stojící před nimi. Vysouká ze sebe pozdrav a svoji žádost. Musela jsem si přivyknout na zvuky v místnosti, když Dyna jedla a přeslechnout tak klepání... pomyslím si zamyšleně. "Pan Draco si mě teď žádá v učebně a pak mám ještě jednu hodinu. Přijdte prosím do mé ordinace ve dvě hodiny. Tam budeme mít klid na to probrat cokoliv, co vás trápí." Počkám než mi to odsouhlasí, případně navrhne jiný čas, pokud se jí tento nehodí a se souhlasným pokývnutím se vydám do prvního patra. Koho potkám cestou, toho pozdravím pokývnutím. Jakmile dojdu k učebně 2, zaklepu a vstoupím. |
| |||
Zahrada Tatiana, Relliel Shlédnu na Tatianu v jistém překvapení, že už nepeláší směrem k zhroucenému andělovi. Mžourá do tmy úplně stejně jako já, takže předpokládám, že také vidí to co já. Navíc má ještě lepší výhled, vzhledem k tomu, že stojí přímo v uličce. Když se ani po pár okamžicích nerozejde dopředu, překvapený pohled se změní spíše do nesouhlasného zamračení. To je ale maximum, co mohu dát osobním pochodům, protože očividně potřebuje naši pomoc. Rozběhnu se tedy zahradou, abych zkrátil vzdálenost mezi mnou a tělem. Přikleknu k němu a opatrně ho překulím na bok, abych mohl zjistit, zda je zraněný. Snažím se dávat pozor na velká křídla, abych mu případně nepřihoršil. Na první pohled nevidím žádné zranění a tak kontroluji životní funkce. |
doba vygenerování stránky: 1.4250631332397 sekund