| |||
Pokoj číslo 5-za školou-učebna lektvarů Dolly, Zugu To co udělá Dolly dál mě překvapí, ale tím dobrým způsobem. Místo toho, aby na sebe zase převzal něčí zranění, vypůjčí si schopnosti léčitele a pomáhá takhle. Já sám příležitost pomoct žádnou nedostanu a nejspíš je to tak lepší, znamená to, že nebylo potřeba. Dolly se na mě otočí a já přikývnu, že udělal dobře. Pak je nám oznámeno, že se máme všichni přesunout ven z budovy. Jak vycházíme ven, hlídám Dollyho, aby se náhodou nestratil. Ve chvíli, kdy jsme všichni venku, učitelé dostanou hada ze střechy a pustí se do opravy školy. Jakmile jsou s tímhle hotovy, naše oblečení se nám vyčistí a látka u krku se mi převáže do jiného uzlu. Nebylo tohle trochu zbytečné? Dále ještě dostaneme mapy, do které když se podívám, mi vytřeští oči překvapením. Já, já to zvládnu přečíst. Chci si ji více prostudovat, ale potom co si uvědomím, že se jde na další hodinu, rozhodnu se proti. Podívám se na Dollyho a arakkoa. “Měli bychom jít.” a s těmito slovy vyjdu. Při cestě se ohlédnu za sebe, jestli taky jdou, ale pokud ne nijak na ně nenaléhám. Po tom co se dneska stalo, bych se nedivil, kdyby potřebovali chvilku klidu. Když se dostanu do třídy, podívám se po místě na sezení, bohužel ta vzadu, kde bych nejmíň zavazel, jsou už zabrána. Rozhodnu se tedy si vzít místo před okřídleným, ten je aspoň z trojice nejvyšší. |
| |||
Učebna lektvary Tiriatal, Lee Ano mělo by se to tak dělat, ale i často to dělají jenom šprti, ostatní studenti si už na začátku zjistí který profesor je pedant a u něj si dávají pozor. Ne že bych měla přímé zkušenost, předstírat že jste studentka vám neprojde ani ve škole kde jsou profesoři přesvědčeni že jejich úkolem je odbýt si zde svou zákonem stanovenou povinnost poskytnout výuku a studenti jako takoví jsou jim více méně ukradení. Jinak o svůj vzhled dbám proto jsem se nakonec rozhodla pro lidskou podobu, abych když to už není nutné nevypadala jako představa studenta výtvarné školy o humanoidní podobě chrliče. Když dorazím k démonovi odpověď se mi dostane od toho kluka s parohy na hlavě, no skutečně nevypadá jako los, ale paroháč jako paroháč. Tohle bylo vážně dobré, musím to později použít i když nevím jestli to někdo pochopí podobně jako můj vtip o prodávání zmrzliny a ledové tříště na planetě Hoth. Pak profesorovi odpoví ten démon který replikuje jeho předchozí slova určená mně, ale copak ten démon neví že zde jsou určitá pravidla která musí znát jako když bičem mrská aby je byl schopný odříkat i kdyby byl vzbuzený o půlnoci (nebo v jinou dobu)? Tedy aspoň tohle mu bude řečeno, ale měla bych odpovědět tomu klukovi s parohy na hlavě. Dříve byla zdvořilost očekávaná, ale tehdy lidé nosili buřinky a stroje poháněla pára, dnes je zdvořilost vítaná, ale ne očekávaná. „Díky.“usměju se na chlapce, ale než se posadím podívám se jestli třeba na židli není napínaček nebo něco jiného a jeho zdvořilost ve skutečnosti není jen pokus o jeden z klasických vtipů. |
| |||
Učebna L Alyssa,Lee,Naberius Vzhledem k tomu, že to malé představení má třída přímo před nosem, tak jej sleduji. Ať chci nebo ne. Dívka se statečně brání, ale od začátku je jasné kdo má převahu. A na vítězství se nemusí dlouho čekat. Vzhledem k tomu, že ani mé ustrojení není vyhovující, tak se tvářím, že tu nejsem. Samozřejmě má smůla pokračuje, protože dívka si to kráčí přímo ke mně. Prosím ne. Zatoč, zahni, odejdi... marně hypnotizuju její postavu, ale neúspěšně. Zvednu zrak, ale než stačím promluvit, ozve se profesor. Promnu si obličej a postavím se, načež se kluk může přetrhnout. Koutkem oka zachytím jeho pohled. “Vemte místo slečno, jak říká kamarád.“ pronesu hřejivým tónem, který doprovodím sladkým úsměvem. Jsem zvědavý, co se z toho vyvrbí. “Omlouvám se profesore, řekl jste, že se máme přesunout ihned. Pokud na tom trváte, dojdu se samozřejmě převléknout odvětím, bez jakéhokoliv podtónu. Po tom, jak cvičil s dívkou opravdu nemám chuť mu odporovat. |
| |||
U brány Raiku, Butler Fíjo...mi fakt řek slečno ? zakřenim se na pejsana a vyslechnu si jeho instrukce. Trochu vopovrživě vodfrknu nad číslem. Devatenáctka není moje voblíbená. Všichni postupně zmizej až na blonďáka. Srkání ustane v momentě, kdy položí otázku. Chvilku si ho prohlížím a dokonce nakloním hlavu na stranu. Mám zrovna dobrou náladu a von jedinej se tu blahem nepodělal hned ve dveřích. “Wilda...“ upřesním, než vycucnu poslední kapku. “...tvrdí to deset z deseti doktorů...a moje levá bota, ale poslední dobou se moc nebavíme.“ pokrčím rameny a zatřepu termoskou. “Za co tě sem šoupli ?“ zeptám se a zahledím se na oblohu. “Hmmm, ten granát už měl řachnout...nastavila jsem hoření nebo výbuch ?“ zamrmlám, než se vrátím pohledem k němu. |
| |||
Učebna lektvarů Alyssa, Naberius, Tiriatal Sleduji konverzaci o uniformě tak na půl ucha. S hřejivým pocitem, že tady na pořádek dbá i někdo jiný. Když na sobě ucítím profesorův pohled, podívám se jeho směrem a lehce pokývnu hlavou. Ani nevím proč. Zarazím se však při její odpovědi. Zabodnu ji pohled do zad a vzedme se ve mne vlna odporu. Z jaké strany vypadám jak los? A potom se vydá tímto směrem a ptá se démona vedle, zda je tady volno. Na tváři se mi vykouzlí trochu poťouchlý úsměv. Ano, jen si sedni vedle mne. To tě naučí. Vyskočím ze židle a odstrčím židli v lavici mezi mnou a démonem. "Ale jistě, je tady volno, jen se pojďte posadit," vybídnu dívku a jakmile se na mne nedívá, hodím významným pohledem po démonovi, aby mi to nepřekazil. |
| |||
"O svůj vzhled máte dbát v rámci všech hodin. Není to kvůli profesorům, avšak kvůli školnímu řádu," opáčím na tu její chatrnou výmluvu. Vzhledem k tomu, že je upravena ji jen pokynu rukou k lavicím, ať se usadí. To mi dá dostatek času, abych si zkontroloval nově příchozího a poté zbytek osazenstva, kteří již stačili dorazit. Když démonovo jméno, u kterého se zrovna Alyssa ocitne, na seznamu najdu, zvednu k němu pohled přimhouřených očí. "Když jsme u uniforem. Pane Crimson, kde máte tu svou?" |
| |||
Hlavní budova - U brány Nao, Salazar, Komori, Wilda, Butler Pohledy plné strachu nebo čistý akademický zájem ostatních o poslední příchozí mi vaří krev, už jen při tom, když si toho všimnu. Jako jo páni, a to jsem myslel, že já mám problémy, ale co vy o ní ksakru víte, hhh? Je mi celkem jedno, jaká je mezi námi vzdálenost, ale rozhodně se courám. Jako taky by mohli zařídit odvoz ne? Když je to takovej zkurvenej flák. Aaa, tatínku chápu. Vysoké zdi a brána jak do ústavu. S pobaveným úsměvem sleduji výlev Cardsový a pak počkám, až zbytek zmizí z obzoru. Zjistím číslo svého pokoje a otočím se k barevné šílenosti. "Tak Cardsová... Hele jsi aspoň papírově vyšinutá, nebo to bylo jen na oko?" |
| |||
Učebna lektvary Naberius, Tiriatal Dobrá bylo mi to jedno, ale jen to jen kravata, nebo ne? Dobrá tak zkusím extrapolaci jako když jsem předpokládala proč matka nemluvila o Peklu a mých vrstevnících. Jsem polodémon, nesmím do Pekla to matka říkala, předpokládala jsem že ona také nesmí do Pekla protože se provinila mým zrozením. Dobrá, teď současnost kravata, takže není to jen kravata, je to víc je to symbol. Ne není to symbol je to část uniformy a zaslouží si respekt protože ... protože ... Protože i když je to jen věc, není pak respekt ani k němu ani k této škole kterou tu jen pro nás vytvořili. Uf, jsem blízko? „Věřte mi že kdybych věděla že budu mít vás tak bych si ten čas našla.“ Skutečně, kdybych nelezla do hlavy té dívce nesetkala bych se pak s Hydem a setkala bych se možná s tímto profesorem. Nevím jestli jsem ho včera na něco měla, ale pokud bychom se setkali pak bychom teď tento rozhovor nevedli. Ne o kravatě, vedli bychom jiný rozhovor protože by si nejspíš našel jiný způsob jak ventilovat svou potřebu (nebo potěšení) se po studentech vozit. No jsem si jistá že správně zapálený profesor by to stihl i za ty tři minuty, myslím vyčinit mi že nemám správně uvázanou kravatu. I když možná zde nejsou dobré odpovědi, ale ani ty špatné, nebyla jsem tu od začátku a tak nevím jestli si podobný rozhovor neužili i ostatní po svém příchodu. Ten los a ten kluk třeba proto že ty parohy nemají vyleštěné, ale nakonec se mi z profesorovy reakce uleví, obávala jsem se že mně podle svého vystupování seřeže železnou metlou. „Dobrá, tak já si najdu lavici.“dodám jestli mi profesor už řekl vše, asi ano protože se věnuje někomu jinému. Pokud mi řekl vše tak zamířím dozadu k tomu démonovi kterého potom co k němu dojdu oslovím. „Ahoj, je vedle tebe volno?“ Pokud odpoví že ano sednu si vedle něj, pokud odpoví že ne sednu si do lavice před ním. |
| |||
Hlavní budova, chlapecký pokoj č.15, učebna L Salazar, Komori, Raiku, Wilda, Butler - všichni v učebně L, Naberius Příchod poslední studentky mne rozhodně nenechá v klidu, ale nezbývá mi než důvěřovat zdejším učitelům. Když vyjde, jen krátce přikývnu a držím si zdravý odstup. Procházka lesem ubíhá příjemně a já jen lituji, že nemám čas se tu chvilku toulat. Třeba je tu zajímavá fauna, nebo flóra. Možná vzácné druhy ? přemítám mlčky, ale to je vše, co si dovolím. Za branou se vystřídáme s jinými studenty a ani tady není moc času na rozhlížení. Zeď, masivní brána a hlavně akademický vzhled budovy působí na mou duši jako balzám. Než, ale kdokoliv stačí, cokoliv udělat. Nahrne se dopředu jako velká voda. Stejně jako většina i já zůstávám komparzistou v této scéně. Když se dívce dostane odpovědi na jídlo, trochu posmutním. Ještě chvíli budu muset vydržet. Správce, alespoň tak působí, vytáhne listinu. Samozřejmě se zeptám na svůj pokoj a také ho požádám o detailnější popis cesty. Ihned potom s díky opouštím prostor u brány. Pokoj najdu snadno. Není veliký, ale to mi nevadí. O to je útulnější. Rád bych vybalil všechny své věci, ale pamatuji na slova o blížící se hodině. Zavřu za sebou tedy dveře a odepnu svitek ze zad. Jedním zkušeným pohybem ho nechám rozmotat na zemi, jako koberec. Přejedu očima po řadě značek a postupně na vybrané přiložím ruku. S tlumeným pufnutím a malým obláčkem kouře se objeví pár věcí. Malá plátěná brašna, dřevěná krabička s kaligrafickými pomůckami a několik menších a středních svitků. Nakonec nechám přivolat i náhradní šaty. Nejsou sice úplně čisté, ale méně děravé. Jinak je to stejný poustevnický oděv modré barvy. Rychle se převléknu a pobalím věci. Srolovaný velký svitek schovám do skříně, ale i to mi přijde nedostatečné. Hodina se blíží a mnoho možností nezbývá. Vytáhnu tedy štětec a inkoust a na jeden z menších svitků nakreslím sérii značek, které jsou v kruhu okolo trochu složitějšího symbolu. Vyjdu ze dveří, které zamknu. Na špičkách prstů se objeví modrá arcana. Lehce ruku přiložím na dveře a druhou se dotknu namalovaných symbolů. Inkoust se začne vsakovat do prstů na jedné ruce a na druhé straně se rozlévá po dveřích. Značka je daleko komplexnější, než byla původně nakreslená. Řady symbolů se roztáhnou a vytvoří diagonály od rohu k rohu. Nakonec se vytvoří ještě horizontální linka. Jejich průsečík je uprostřed dveří, kde je onen složitější symbol. Stáhnu ruku a zklamaně zavrtím hlavou, rozhodně to není má nejlepší práce (18%). Ale budu to přisuzovat hladovému žaludku. Vyrazím rovnou do učebny. “Dobrý večer.“ řeknu téměř neslyšně a vydám se k jedné z předních lavic. Jsou tu spolužáci, kteří jsou tu noví. Sednu si tedy do lavice za kluka (BN49)a vytáhnu menší svitek a krabičku s kaligrafickou sadou. |
| |||
"Nezkusila. Jediné subjektivní na této věci je, jak jste s ní od začátku zacházela," poznamenám s pozvednutým obočím. Skutečně by se neměla pokoušet mi lhát. Jen tím sama utahuje smyčky mých schopností kolem své osoby. "Skutečně Vaše inteligence nedosahuje ani na to, abyste si byla schopna spojit větu ´jestli Vás nenapadlo zeptat se spolužáků, potřebujete hodiny selského rozumu´?" uchechtnu se, protože takhle prostoduchá dívka to v mých hodinách skutečně daleko nedotáhne. "Tato konverzace mohla skončit prostým: Ano, upravím se, omlouvám se za porušení dress codu." Zlehka pokrčím ramenem. "Máte na mysli ty tři minuty první hodiny, než jste se pokusili navzájem pozabíjet?" opáčím na její slova o včerejším dni. Nálada mi ještě klesne, když si vzpomenu na to, že mne vytáhli z posteli předčasně. "Opět se mýlíte. A z Vašeho přístupu nedocházím k názoru, že byste postoupila k pochopení byť o půlkrok. Na začátku našeho rozhovoru jsem Vás varoval." S tím zvednu volnou ruku a mávnu v ní v prostoru. Všechny části její uniformy se zatáhnou, upraví, zastrkají kam je třeba, načež se kravata sama zaváže a pevně stáhne ke krku. Ne tak, aby ji škrtila, ale dost na to, aby jí to nebylo příjemné. V černém dýmu se pak na zlaté kravatě objeví krasopisem černý nápis "retardovaná". Sama si o to řekla. Teprve v tento moment od ní odpoutám na krátký okamžik pohled, abych pokývnutím oplatil pozdrav příchozímu chlapci. |
doba vygenerování stránky: 1.1232299804688 sekund