| |||
U brány - přes halu - pokoj 17 - holčičí kolej Wilda Protočím oči. Přijde mi dost natvrdlá zvláště s tím jak všechno bere a nic nechápe. Ale tak jako to se asi bude vztahovat k tomu, jak ji přivedli. Jestli ji šplouchá na maják, ostré myšlení asi v paklu úplně není. "Jo protože mne se tady chce poztrácet všechny věci," zakřením se na ni. Vlezeme do haly. "Dost pochybuji, že ji vůbec někdo používá," pokrčím rameny nad tím jejím prohlášením. "Si je hodím k sobě ne?" znovu jenom pokrčím rameny a také zamířím nahoru. Je to přece jen holka i když šiblá, fintění jí jistě zabere deset let, takže času dost. Hodím tašku na postel a jen zkusím jak měkej je pelech. Jako to by asi šlo. Vyrazím zpět a podle cedulek najdu její pokoj. Opřu se o zeď vedle jejích dveří, s rukama zaleženýma na prsou, a počkám na ni. |
| |||
U brány - vstupní hala - pokoj č.19 Raiku Záznam do deníčku sedmačtyřicítky. Milý deníčku, potkala jsem týpka. Ne nemiluju ho a ani si nebudu čmárat srdíčka. Nápady má dobrý, ale všechno mu hrozně trvá...v improvizaci bude asi slabší. Ale uvidíme. Konec. Kchrrrt. zakejvám hlavou a s poskakováním ho doženu. “Jo, ale rozhodně tu během průzkumu nebudu hopsat s cajkama. Takže nejdřív pokoj a pak sranda.“ řeknu dost nekompromisně, možná taky protože se začínám nudit.Moje hlavička makovička začíná šrotovat sotva vlezeme do haly a očko mi padne na schránku. “Ne...rozhodně ne, ze schránky si záchod dělat nebudeme...“ zavrtím hlavou a otočím se na svýho spiklence. “Jestli chceš, můžeš si nechat svý cajky u mě. Nebo se sejdem tady.“ pokrčím rameny a vyrazím k pokoji. Je mi fuk, jestli jde za mnou. Vlezu do pokoje a věci shodim hnedka za dveřma. Á sakra, vypadá to, že tu někdo má moji složku. ušklíbnu se při pohledu na nádrž. Přišoupnu bednu ke stěně a vytáhnu z ní plnou termosku, kterou připnu na pásek. Na stehno upnu pana Kudlu. Pan Kudla je vostrej a velkej. Docela i praktickej. Nakonec jdu ještě prozkoumat nádrž. |
| |||
U brány Wilda "Tak však říkám, dokud o nás ideálně ani moc neví. A jakej lepší čas pro průzkum perimetru," pokývnu hlavou. "Tak na to přece musíme napřed vědět, co to tu vlastně může nabídnout ne?" zazubím se na ní nazpět a s tím se pomalu rozejdu k budově. |
| |||
U brány Raiku Pam pam padam pádadáda dam ta dam. zanotuju písničku tomu chudákovi mrtvýmu fóru. Co je vtipný, že mu zuby musej dorůst, je to takový štěňátko bezzubý. Když dodá, že se shodneme tak mu to vrátím širokým úsměvem plným chemicky bílejch zoubků. “Hmmm...to sice na seznamu nemaj, ale pochybuju, že nás bažanty už maj ve sčotce. Jestli nás teda někdo nepráskne...“ mrknu na něj. Chce tomu dát grády ? No tak fajn, uvidíme jestli neplácá do větru. nadhodím si bednu na rameni a vytáhnu se na špičkách. “Jak přesně to chceš rozjet blonďáku ?“ přimhouřím oči a nepolevuju v úsměvu, kterej je pro některý už trochu psycho. |
| |||
Za školou - učebna L Jadelyn - Naberius, všichni v učebně A bez smrti není života. to bych mohl opáčit, ale rozhodnu se pro opak. Tohle by se mohlo zvrhnout ve filozofickou hru se slovy a jsem si poměrně jistý svou prohrou. Jak jsem čekal, tak mou narážku pochopila správně, jen spokojeně přikývnu...slov opět netřeba. Na tváři má úsměv, který mne rozhodně nenechává v klidu, zároveň s tím jí jiskří oči a mne mrazí na zátylku....příjemně. “Domluveno tedy.“ pronesu a stočím též pohled ke škole. “Máte pravdu, jako vždy. Měli bychom jít.“ přikývnu a odvážím se nabídnout rámě. Ať, již přijme či ne, vydáme se směrem do učebny. Lehce zaklepu na dveře, než vstoupíme. Můj pohled se ihned stočí k profesorovi. “Prosím omluvte naše zdržení profesore.“ pronesu uctivě a najdu dvě místa vedle sebe (BK59,BN59). Jak je zvykem, pomohu Jadelyn se usadit, než sám vezmu místo ve vedlejší lavici. |
| |||
U brány Wilda Zasměju se. "To byl vtip. A na pořádný zuby si musíš počkat do úplňku," uchechtnu se na závěr. Si to holka nějak moc bere. "Hehe, aspoň na něčem se shodnem," zazubím se na ni a přejíždím od jejích barevných očí k barevným vlasům. "Vzhledem k tomu, že nebylo nic lepšího na práci, tak vím, že v tom cáru byli docela jasný s tím zapejkáním hodin. Myslím že ´nechtělo se mi´ na seznamu nemaj." Odtuším s trhnutím ramen. "Ale co já vím jaká bude skutečnost. Jen jsem tím chtěl říct, že teď je dokonalá příležitost to rozjet s grády." |
| |||
U brány Raiku Blonďák se představí jako Raiku. Nikoho toho jména neznám, ale nezní vůbec pirátsky, to je jasný. Nechte mě projít po prkně ! Kam jsem se to dostala, to je ústav s minimální ostrahou ! On jenom někoho rafnul do půlky. trhám si duševní vlasy, ale navenek nakrčím podezřívavě obočí. Počkám až odežene pejsana, než se vrátim k tématu. “Mi chceš říct, že seš tu za to, že si někoho kousnul těma malejma zoubkama jo ?“ našpulím rty, zcela očividně mu to moc nevěřím. Nakonec je v něm aspoň trochu rebelie. Při zmínce o zatažení hodiny mu oplatím ty jiskřičky v očích. Mě tam skutečně barvy na malý moment zahrajou a jeden z culíků se obarví do červena. Přistoupím k novopečenýmu rebelovi a zakoukám se mu do očiček. “Proč ne, vypadáš, že by s tebou mohla bejt sranda...“ kousnu se do rtu a koukám na něj zespodu. “Jen je smutný, že pro záškolu potřebuješ důvod.“ uvolním ret ze skusu a smutňounce ho vysunu dopředu a panenkovsky na něj zamrkám očičkama. |
| |||
Učebna L Naberius Jen letmo si prohlédnu příchozí studenty a jejich případné rozhovory s profesorem nijak zvlášť neregistruji. Připravuji si inkoust a ostatní pomůcky. Z mého rituálu mne vytrhne až učitel zahájením vyučování. Již při první podstatné informaci se štětec v mé ruce rozeběhne po papíru. Kdo pozoruje zjistí, že píši znaky ve vertikálních řadách. Občas se přistihnu, že mám lehce vyplazenou špičku jazyka. Snažím se, aby znaky byly dokonalé. Nakonec učitel položí otázku a já jen počkám, až dveře vydrží chvilku zavřené. Pak opatrně zvednu ruku, abych upoutal jeho pozornost. “Alchymie je někdy nazývána magií neobdařených. Se správnými znalostmi, disciplínou a vedením ji může provozovat kdokoliv, protože arkánu nahrazují ingredience. Dokáže působit zázraky, ale také katastrofy.“ pokusím se odpovědět, byť se mi trochu třese hlas a nevím jestli je to odpověď, kterou očekává. |
| |||
Učebna L hlavně Naberius, Lee Učitel je ke mně přinejmenším shovívavý, ale možná je to mým osobním šarmem. Každopádně jsem rád, že semnou nehodlá cvičit před celou třídou. Tedy mu jen na oplátku přikývnu a posadím se zpátky. Dveře se tu netrhnou a tak si mohu dovolit polevit ve strojeném postoji. Nohy pohodlně natáhnu před sebe a opřu se do židle. Malinko se na ní zhoupnu a očima loopnu po klučinovi. Zajímá mě, co má za lubem. Nebo se mu snad dívka líbí ? I přesto, že ho předtím urazila ? pousměji se, ale prozatím potlačím nutkání mu v tomhle ohledu pomoci. Do hodiny se zapojovat dobrovolně nehodlám. O lektvarech nic nevím a zatím na tom nehodlám nic měnit. |
| |||
Les - dívčí pokoj č.20 - Učebna L všichni cestou, všichni v učebně L, Naberius “Jako malá ?“ zafuním mezitím, co mezi prsty drtím zeminu. “Počkej...“ zašeptám zaraženě. Že ji mám ? Jako by to byl nějakej kámoš, teda kámoši se prostě neurážej, že jo. Pche...no a co, že to vlastně mám ?“ nakrčím zamyšleně obočí a než ze sebe stihnu sypat otázky, tak přijde upozornění. “No jo ! Hodina ! Do pylu !“ splašim se a kouknu jak vypadám. No rozhodně tam nemůžu jít takhle a ještě jsem zahnojená. konstatuju při pohledu na ruce a kolena od hlíny. Stáhnu část holek z lesíka a zbytek nechám hledat místo pro hnízdo. Přece jen s tím, co se tu děje budou víc v bezpečí venku. Rozkmitám křídla a fičím ke škole, co to dá. Uvnitř zjišťuju, že to tu je celý jinak. Dost chaoticky proběhnu část prvního patra. Teda jako, vždyť pokoj jsem měla někde tady. Proč tu je všechno jinak ? Ááááá ! panikařím, ale když už nic, tak zahlédnu, alespoň správnou učebnu. Vyběhnu o patro výš a panika není o nic menší. Tohle sama nikdy nenajdu ! Jsem v...vlastně počkat ! osvítí mě a rozptýlím roj do chodeb. Na mých věcech budou stopro zbytky feromonů anebo v pokoji bude čokoláda a bonbóny. Po pár vteřinách se vracejí první včelky a já konečně probíhám dveřmi pokoje. Je mi jasné, že je jiný, ale na zkoumání nemám čas. Zapadnu do koupelny, kde se rychle odrbu z nejhoršího a rovnou proměním zpátky. V pokoji rozhrabu obsah krosny po posteli, protože spoďáry jsou klasicky vespod. Uniformu na sebe soukám už poskakujíc ke dveřím. Košili zapínám ještě na schodech. Trochu chvatně vpadnu do učebny. Kravatu mám přehozenou okolo krku a košili se snažím nacpat do kalhot. “Pardon.“ pípnu směrem k učiteli a chvatně zamířím do nejbližší volné lavice, kde chvatně upravuji svůj vzhled. |
doba vygenerování stránky: 1.6061859130859 sekund